• |
12.3.2010 14:42:54
Dobrý den,
knihu jsem přečetla už dvakrát a musím říct, že jsem nadšená. Zároveň však zjišťuji jakou dřinu dá komunikovat s dítětem a zároveň přemýšlet o tom co a jakým způsobem říkám. Je příjmený pocit, když to začne fungovat a já pak na sebe můžu být hrdá. Co se týká vašich ranních bojů s oblékáním napadá mě hrát to na čas: je potřeba získat čas, abychom nemuseli utíkat do školky, anebo navrhnout, že pokud se nám podaří společně čas ušetřit, můžeme ho pak věnovat nějaké příjemné aktivitě, kterou si dcera vybere. Nám tohle zabírá večer před spaním, kdy mladík samozřejmě dělá vše proto, aby nemusel do pelíšku. Vždycky shrneme, co všechno musíme udělat a čím se dá ten čas ušetřit (rychle se převléct a vyčistit zuby) a pak budeme mít 5 minut na hraní před spaním. A uř se nám i stalo, že jsme čas neušetřili, z čehož je pak samozřejmě doma tragédie a dá mi práci nepovolit a opravdu neucuknout, ale vždycky synka zaměstnávám otázkou jak to příště udělat tak aby nám ten čas nefrnknul. A snažím se o empatii, mě by se taky chtělo brečet, kdybych se teď měla oblékat, některé věci se ale dělají, protože jsou důležité a pořád dokola to opakuju. Zvládnete to, hlavně je potřeba vydržet !!!! Držím vám palce na dálku a přeji hodně úspěchů. |
• |
19.11.2009 20:32:52
Milá Jano,
když jsem četla váš dotaz, měla jsem pocit, že to píšu já sama! Moje děti mají 5 a 2,5roku a je to naprosto stejný scénář! Knížka Respektovat a být respektován je úžasná, osobně jsem se setkala s Kopřivovými a velice mě to obohatilo. I oni sami říkají, že je těžké se podle knihy řídit. Ale jde o to naučit se zvládat své emoce. Což u nás, choleriků není vůbec snadný úkol. Nicméně každý nepovedený den je úspěch, pokud si naše chyby uvědomujeme. Příště to třeba naskočí dřív, než začneme řvát... Mně dost pomáhá, když jsem hodně moc vytočená, řeknu, že to teď řešit nebudu, ať si "provinilec" chvilku popřemýšlí a pak si popovídáme v klidu. Není to jednoduché, ale snad to zvládneme a naše děti nebudou mít v sobě zakořeněné stejné pocity jako my. A snad nebudou opakovat chyby svých matek, babiček... Držím Vám pěsti a přeju hodně síly! Nevzdávejte to! Zdraví Vlaďka |
• |
16.11.2009 12:39:07
Díky za povzbuzení, mám totiž ještě ke všemu relativně hodné děti (v porovnání s okolím), tak mě to pak mrzí. Na kurz se bohužel nevydám, mám velké problémy s hlídáním. Jestli mi teda můžeš poradit v následující modelové situaci: poprvé řeknu Baruško, je potřeba se začít oblékat, za chvíli - Baru, oblečení je na okně, potom: Baru, potřebujeme odjet včas a už bude osm a stále se nic neděje. Pak už mě fakt nenapadá, jak to jinak podat a popsat a zařvu a většinou pak výprava už pokračuje v tomto duchu.Pomáhat s oblékáním jí nechci, mám ještě mladší a to už bych pak fakt nestíhala. Napadá tě teda něco, jak potom pokračovat? V knížce to vždycky končí tak, že dítě po třetím pokusu udělá to, co je potřeba a když to to moje neudělá, tak nevím, jak dál.Díky.
|
• |
15.11.2009 19:11:15
Jano, určitě se nevzdávej a RaR metodu používej. Ona trochu "vychová" i tebe. Jestli mohu doporučit, vydej se na kurz, ten je k nezaplacení. Termíny najdeš na zkola.cz. Podle mě je ta metoda naprosto převratná a může mnohé vyřešit a mnohé přešlapy ve výchově napravit. Jen to nejde ze dne na den, co je přece jasný, ne? Výsledky se dostaví, chce to jen vydržet.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.