Názory k článku Děti v nových rodinách

Je to velice zaludna otazka, kde je lip?
Pro ty co neradi ctou dlouhe pribehy at tohle radeji preskoci.

Take resim problem s rozvodem, manzelkou a dvemi detmi a rikam si varianty, ktera asi bude lepsi. Na mysli mam sve rodice. Mamince vubec nezavidim, ze s tatou zustala. Muselo to byt kvuli detem. Nezapomenu na chvile dusna, kdy se nedalo doma ani dychat. Kdyz jsme byli s brachou uz dospeli odstehoval se tata 35km od domova aby pecoval o babicku, svou maminku a nakonec tam zustal. Mama musela resit problemy kolem izace bydleni, operaci obou svych oci na zeleny zakal a to vse sama. Bez sveho partnera, bez jakehokoli zabezpeceni, psychyckeho ani financniho. A najednou ouje. Tatovi se pritizilo, musel na nejake operace a bylo mu dobre se vratit k mame. Mama z nej lame kazdou korunu prispevku na domacnost. Jak trapne, ale nutne. Mama si musi chodit privydelavat do obchodu aby mohla obcas uskutecnit svuj sen a jet na nejaky vylet do zemi kam se nikdy nepodivala i kdyz tata jezdil sluzebne. Nekonec tata rekl, ze dokud je ziv, ze si nepreje aby nekam jezdila. Ze az umre tak bude mit dedictvi. Jenze leta bezi a co s tim dedictvim pak bude delat to nevim. Takze bych rekl, ze ji nejsem za nic vdecen.
Sam ted mam podobne problemy. Mam chtit aby me deti vyrustaly v uplne ale nestastne rodine, kde se nemohu na sveho partnera spolehnout. Kdyz neco nevim proc udelala, hned mam na taliri, ze jsem ji serval. Kdyz dostanou deti atb tak zjistim, ze je nedostavaji, protoze takove sajrajty jim davat nebude. Kdyz spolecne s detma jsme pripravovali veceri a po veceri uklidili, tak jsem jim tim kazil detstvi, protoze ona chce aby jeji holcicky (7a10let) si mohli stale hrat a koukat na televizi. Sama jim zatim uklizi pokojicek jako sluzka.
Kdyz moje mama chtela aby holky prijeli na vikend, ze pojedou na vylet aj. tak se nespravne zeptala a nepoprosila. Kdyz se zeptala me a ja jito rekl, tak jsem se take spatne zeptal a ze nevi proc se pta me kdyz deti jsou jeji a ja jsem asi jen do poctu. Kdyz jsem mel neco delat tak ona nevedela jak by si to predstavovala a nakonec rekla, ze si myslela, ze to udelam takhle a takhle a ja jen cucel.
O intimnim zivote s ni se mluvit nedalo. Vzdy rekla jak v pohadce neptej se. Nekolikrate mi rekla, ze jestlimi to nestaci at si najdu jinou. Ja blbec si nehledal. Po nekolika letech mi rekla, ze ji to bylo odporne a pojem hlazeni zmenila na osahavani. Cokoli ji clovek jen naznacil otocila proti sobe. Na vse mela ihned vymluvu at to melo hlavu a patu melo nebo nemelo. Kdyz si chtela ulevit tak mi zacala vycitat to co uz bylo davno vyresene. Takze nektere veci i nekolik let stare.
Takze i takove jsou nektere zenske. A to jen skromny vycet toho co cloveka mucilo a musel snaset. Nerikam, ze bych byl svatej, ale nikdy jsem nemel v umyslu ji podvadet a tak nevim cim jsem si tohle zaslouzil to snaset. Takze jsem dva roky uvazoval o rozvodu a ted do toho slapl. Jejim nejvetsim broukem je abych az se odstehuju nemel byt 1+1 ale jenom garzonku. Asi abych mohl trpet zato jak mi sprijemnovala posledni leta spolecneho rodinneho zivota.
Kazdy muze mit svuj nazor, sve zkusenosti a sve pocity jak tohle proziva. Nikdo vsak nema pravo nekoho odsuzovat za nektere jeho pocity. Nikdo si nemuze umet predstavit jak velka bolest druheho muze byt a jak tomu dotycnemu asi je.
Preji vsem to spravne stesti a spravneho partnera. Martin2

Udelala jsem pred tremi lety to same, take mi prislo lepsi zit oddelene nez v rodine plne hadek. Dnes jsme s byvalym manzelem kamaradi, kteri si dokazou ve vsem vyjit vstric. Muj problem je ted jinde - po dvou letech samoty jsem se pred rokem seznamila s uzasnym chlapem, miloval me i syna a po pul roce se k nam nastehoval - neprala jsem si to tak brzy, ale jeho jistota nasim vztahem me presvedcila. Bohuzel za dalsi pul rok si jiz tak jisty nebyl, i kdyz jsme se temer nehadali, a vztah nedavno skoncil. Vlastne jsem ho skoncila ja pote, co jsem videla, ze pritel je s nami uz jen z povinnosti, ze me a synovi nechce ublizit. A ja ted resim, jak moc dalsi rozchod ublizil memu synovi. Samozrejme nechci, aby si z detstvi pamatoval nekolik mamincinych pritelu. Neumim si predstavit, ze bych v budoucnu riskla bydleni s dalsim muzem, ale sama taky zustat nechci. Nevim, jestli ten krasny rok, kdy jsme byli harmonicka trojice, prevazi to spatne z rozchodu. Pro me urcite, ale co pro syna? Podeli se nekdo o zkusenosti s prozivanim dalsich vztahu po rozvodu? Predem diky.

Milý paní,
tedy po pořádku.
Nevím co ve Vašem pojetí znamená feminismus. Já se za feministu také považoval, když jsem se snažil pochopit jak se chová k ženám islám (a že například Turecko jako silná islámská země je členem NATO), a kolik je asi na světě rabínek apod. Tedy pokud chcete jako feministka bojovat proti mužům, prosím, pomožte raději ostatním ženám.
Píšete "Bohužel znám jen málo mužů, kteří jsou ochotni vzít na vědomí, že rodičovství je o něčem úplně jiném, než když byli bez dětí". Tak
to je kus od kusu, osobně mám zkušenosti spíše lepší.
Co se týče koníčků mohu i já argumentovat vztahem, kdy se žena nebyla
schopna vzdát svých koníčků což bylo příčinou rozpadu a vyvodit z toho
nesprávné závěry.
Co se týče sdělení "Za všechno přeci může ženská, ve vašem případě ona je ta ošklivá, co se sbalila a odjela". Věřte nebo ne, kdybych o tom
byl přesvědčen, asi bych o tom nepsal. A Internet byl pro mne cestou,
jak to někomu sdělit.
Co se týče hraní na ublíženého, pak máte asi pravdu.

I mne vedla potřeba zastat se té menšiny, která jednak nepřispívá do diskuze a jednak jsou to oni, kterým zbývají většinou jen oči pro pláč.
Nemůžu posoudit a nechci být kritikem (jsem jednak zaujatý a neznám výklad druhé strany) vycházím pouze z toho, co bylo napsáno. Podle toho, jak jsem to pochopil já, máme zde jednoho osamělého otce, jednu čtyřletou dceru bez táty a jednu mámu s výčitkami svědomí. A to vše díky rozdílným názorům a neschopnosti komunikace. Jistě bylo v tom možná i víc (poházené ponožky, nádobí v dřezu nebo účet za telefon, co já vím).
Ale protože toto není debata o jednom konkrétním případu myslím, že bychom měli hledat odpovědi na otázku typu "Kde je hranice?". Hozený talíř, facka, závislost nebo nevěra. A taky, co všechno lidi dokážou v okamžiku, kdy zjistí, že jim bylo ublíženo. Utečou, argumentují, oplácí. A co děti?

Milý pane Martine,
myslím, že Dagmar křivdíte. Píše přece, že dcerka má možnost vídat tátu několikrát za týden a jednou za čtrnáct dní na víkend. Co by za to mnozí rozvedení muži dali! Bohužel, člověk se v životě dostává do situací, kdy musí volit mezi dvěma možnostmi, z nichž ani jedna není opravdu dobrá, a to se asi stalo paní Dagmar. A to, že ji muž miluje, není všechno. Bohužel to není dost pro manželství. Manželství je o soužití, vzájemném přizpůsobování. A když vás partner ubezpečuje o tom, že vás miluje, ale není ochoten změnit své zavedené zvyky, které nemůžete snést? Jistě, nelze chtít změnit všechno, ale vstříc si musejí jít oba, a to činy a ne řečmi o lásce.
Doufám, že svou dcerku brzy uvidíte a budete ji vídat co nejčastěji. Považuju totiž za velmi nefér otce ničit odpíráním styku s dítětem - není-li to psychopat, což většina rozvedených mužů opravdu není.