Názory k článku Dospívání, náročné období pro všechny zúčastněné

zatím neřeším, mám syny maličké.... do budoucna ale nepochybuji, že i toto téma se u nás bude přetřásat.

Věřím v odbornou léčbu a naprostou důslednost rodičů. Spousta dospělých se neumí zbavit závislosti - z pohodlnosti, jak to pak má zvládnout dítě??

ze ho z leceni v Ricanech vyhodili po 3 dnech, protoze mel problemy prestat. Potom autorka rika, ze jim syn opet "pristal" doma. Takze nad nim zlomila hul i lecebna po jednom incidentu?
Jinak mi pripada, ze rozvod a tolerance otce tady hraje hodne velkou roli, nevim, jaky vztah ma autorka se synem, ale malokdy zacne dospivajici automaticky poslouchat novou pritelkyni sveho rodice. K webovym strankam atp. autorce skutecne blahopreji, jde o velmi zasluznou cinnost, jen jsem trochu skepticka, jak moc to pomuze v jejim konkretnim pripade. Z meho laickeho pohledu by meli hrat hlavni roli rodice, nebo alespon otec, u ktereho syn nejvic bydli.

No celá naše rodina je nekuřácká,tak nemám ani tušení,jaké jsou pro kuřáky pomůcky atd,jen jsem chtěla říct,že mne docela šokovalo,kolik mladých si to chodí kupovat a ani se netají pro jaký účel,spíš naopak.Připadalo m to,jako kdo nehulí ten je blbej

Eva - ve sbírce dýmek mého otce je spousta těchto pomůcek ještě ze 60. let, tohle se prodávalo nejen puberťákům odjakživa.
A za bolševika navíc patřilo k bontonu big beatové mládeže - mít něco podobného ze Západu

Přesto znám z širokého okruhu otcových přátel pouze jednoho alkoholika.
Žádného jiného huliče ani notora ne, a to v tom v mládí jeli všichni (tehdy se to dalo i pěstovat normálně na zahrádce )

Bohužel je jiná doba a mám takový pocit, že dnešní mládež je tak nějak ohroženější, "modely" marjány jsou vychytanější...

(před pár lety jsem mj. zpracovávala bakalářku a diplomku o návykových látkách), ale myslím sí, že z pohledu člověka, který pracuje se závislými, notabene se závislými na alkoholu a marihuaně (čili na těch "lehkých drogách"), se nutně musí jednat o téma bagatelizované.
Závislých na těchto látkách je skutečně mnoho.

Avšak z pohledu běžného konzumenta, který pije či hulí (nebo obojí) v mezích, či z pohledu člověka, který takových konzumentů zná poměrně mnoho (většinou je jim 30 - 65 let a činnost beze změny k horšímu provozují desítky let), se naopak jedná o téma zbytečně nafukované.

Jak řekl jeden z uživatelů obojího (pivo téměř denně aspoň 1, 1-2x týdně 3-6piv, 5x do roka 1 joint) - pít i hulit se musí pro radost, nikoli ze zvyku nebo nedejbože z deprese.

S výrokem nemusíme a můžeme souhlasit, ovšem výsledkem zůstává, že ve společnosti bude vždy jisté procento lidí patologicky závislých na alkoholu, marihuaně, čokoládě, na práci, na internetu, na cigaretách... Represe a striktní zákazy v tomto směru (místo prevence a omezení), jsou cesty do pekel.