Názory k článku Co pro nás znamená vlastní jméno?

Ještě lepší je Blanka Protržená. Na VŠ takto spolužáci zapsaly imaginární spolužačku do prezenční listiny. Když se po ní vyučující sháněl, volal.,,Kde je ta Blanka Protržená, tak kde ta Protržená Blanka?"

Moje spolužačka si vzala kluka, co se jmenoval Tomáš Fuk. Taky s tím měl problémy. Na dotaz "jak se jmenuješ?" odpověděl "Tomáš Fuk" a hned byl problém . Tak se pak představoval jako Fuk Tomáš.

No, a ještě jeden: kdysi nám ve firmě instalovali počítače a telefony. Jeden z chlapů byl Kocourek, druhý Kočička. Já jim chtěla uvařit kávu, ale spletla jsem si jména. Když se jeden ohradil, že není Kočička, musela jsem se smát a řekla jsem jim jejich příjmení. Pak se smáli oba, že se jim to každý den nestává, aby se v práci potkal Kocourek s Kočičkou.

Erlán vs. Čedič dobrý a vůbec Klimešův skvělý komentář.

Jinak z článku:
"Výsledek byl překvapivý: nositelé moderních jmen byli pravidelně považováni za mladší"

Až mi někdo řekne, co je na tom překvapivého, půjdu si koupit dudlík a chrastítko

Moje jméno mi vadilo v dětství a vadí mi i dnes. Jana - nejoblíbenější jméno 80-tých let. Ve všech třídách, ve všech školách, na všech kroužčích, v LŠU...jsme byly minimálně dvě (ve třídě na základce dokonce tři) Jany. Vnímám své jméno jako synonimum průměrnosti.
Když se mi narodila dcera, moje matka i moje babička(každá vzlášť)mně dostali do kolen dotazem ,,A proč jsi jí nedala Janička? On ti to Štěpán (otec dítěte) nedovolil?" Velmi je vyvedlo z míry když jsem jim řekla, že se mi mé jméno ani trochu nelíbí.
Vybírání jména pro dítě pro mně bylo 9-ti měsíční martirium. Aby bylo libozvučné, aby ladilo s příjmením, aby nebylo výrazně rozšířené, aby ho v zahraničí dokázali vyslovit (manžovo jméno nedokáže vyslovit nikdo na západ a na jih od našich hranic).
Nakonec mi šéf v práci poradil, aby jsem mu dala jméno po sobě -Jan. To mě nějak chytilo, i když se mi jméno Honza nikdy moc nelíbilo. Bohužel jsem se nepodívala do aktuálních tabulek oblíbených jmen... No nic, mám Honzíka, je celý po mně, vzhledem i povahou, máme velmi blízký vztah a on je pyšný na to, že má jméno po mně. Jen teď řeším dilema jak ho oslovovat - na Honzíka mi přijde už velký a Honza mi přijde moc tvrdé.

V tom případě tito slovenští přistěhovalci tady ještě nemají občanství) A nejsou tu přihlášeni k trvalému pobytu, prevíti jedni. Mastihubka je prý slovenské příjmení, mně se to sice taky nezdá, ale je to tak.