Názory k článku Proč se lidé přestávají zdravit

já pracovala v malém obchůdku, kde jsem byla sama. Pozdravit jsem se snažila vždy, každého. Pravda, někteří lidé přímo čekají na další otázku, co si budou přát, ale spousta lidí se cítí opravdu otrávená přemírou horlivosti... Ale vychytat ten okamžik.. to jsem řešila snad každý den, aby si nemysleli, že "ta mladá" na to kašle, ale abych je neodrazovala -vlezlostí-. A když přijela šéfka, tak jsem byla vždycky na ohrabky, já třeba paní (zákaznici) znala, věděla jsem, že je lepší nechat ji v klidu vybírat, a šéfka se iniciativně snažila ji obsloužit, no hrůza..
Prostě:přesně chápu o čem píšete.
A každopádně zastávám: pozdravit v menším krámu kdykoli, ať už jsem prodavačka, nebo zákazník.

susu, přesně tak... to bych možná udělala mladšímu muži - hulvátovi, který by to dělal pravidelně mně, a měla bych pocit, že mu dělám schválnost.

Vůči mladšímu muži, který mě normálně vždycky zdraví, bych to ale považovala za hulvátství od sebe.

mil007 a Baruško, ono se to těžko vysvětluje, ta paní je taková divná pavoučice.

Já normálně starší zdravím první a fakt zdravím. Ale někdy se stane, že mě ten starší uvidí dřív, a pak většina lidí normálně pozdraví bez ohledu na Gutha-Jarkovského (i já, když jsem starší)

Tahle paní si ale vyloženě POČKÁ.

Anno,

jsou děti, co stud prostě nepřekonají a slovo z nich nevyrazíš. Mám doma takového syna, dědeček ho za pozdravení dokonce opakovaně fyzicky potrestal a dosáhl jediného - když ho syn uviděl, přestal mluvit a mlčel, dokud byl dědeček nablízku. Což je teda extrém, taky už se dědečkem pár let nestýkáme.
Se zdravením u dětí je to tak, že je potřeba jít na každé dítě jinak. Já slibovala, vysvětlovala a nakonec nám pomohlo, že jsme zdravili "spolu". Tedy já jsem mu stiskla ruku, jako že teď pozdravíme a zpočátku syn jenom němě pohyboval rty, pak pozdrav šeptal atd. Dneska už je schopen pozdravit nahlas a "samostatně" (tj. nehlídá si, kdy otevírám pusu já, případně občas stihne první písmena dřív, než já).
Takže pokud je snaha, aby dítě zdravilo, není nutné, aby to bylo halasné, ale stačí,když je si vědomo toho, že má zdravit a dalo to najevo třeba i smeknutím čepice, kývnutím, nebo pohybem rtů.

Teď jsme byli na dovolené v zahraničí, nicméně v penzionu obsazeném téměř výlučně Čechy - po pár dnech jsme prostě zdravit přestali, protože pozdravit jako první a nebýt ani vzat na vědomí, docela kazí náladu.
Chápu, že se třeba báli, že se chceme "družit" - ale tohle "raději přejdu na druhou stranu, abych nemusel pozdravit" mi prostě připadá nevychované.