Názory k článku Proč se lidé přestávají zdravit

Nevím, pokud jdu 2-3 hodiny lesem, nikde ani živáčka a najednou někoho potkám, tak je to nějak přirozené ho pozdravit. Mezi vandráky ještě bývala zvyklost zdravit se "ahoj". Tohle fakt mizí, jsem starší, takže halekat ve svých 40 na cizí rodinu s dětmi ahoj mi vadí víc, než kdysi dávno ve 20 na podobně staré lidi. Ale ten pocit "udělat aspoň búúú" tam pořád je.

Tohle je docela pěkné heslo, kterým se už dlouho řídím. V naší firmě, mající přes tři tisíce zaměstnanců, je dost těžké pozdravit skutečně všechny, které míjím) Ale úsměv člověka nic nestojí a pokývnutí hlavy taky ne - navíc většinou nevím, jestli dotyčný či dotyčná ovládá český jazyk nebo pouze angličtinu.
Na vesnici, odkud původně pocházím, zdravím automaticky každého, ve městě lidi z baráku, případně spolucestující z autobusu či tramvaje, které potkávám často

Doporučuji navštívit některou z prodejen S.Oliver, budete zírat. Jedné prodavačce řeknete, že se jdete jen podívat, hned u vás stojí druhá s tou samou otázkou - jak vám můžu poradit? Opět poděkujete a řeknete, že ne. Začnete si prohlížet třeba tričko, už u vás stojí zase první prodavačka - můžu vám najít velikost. Já si to triko přitom jenom prohlížím, ani ještě nevím, jestli si ho budu zkoušet. Jdete do kabinky, za zadkem jde s vámi prodavačka. Nejste v kabince ani minutu (resp.ještě si ani nestihnete svléknout tričko, co máte na sobě) a už otázka - jak vám sedí? ukažte se, já vám poradím. Mezi námi já o jejich radu ani nestojím, v oblečení se musím cítit dobře, je mi jedno, co si o kousku, který si vybírám myslí prodavačka. Pak z ničeho nic bušení na dveře kabinky, prodavačka drží na rukách hromadu oblečení se slovy - to se k tomu bude hodit, vyzkoušejte ty kalhoty, to vytvoří perfektní outfit. Vysvětlím, že si sama rozhodnu o tom, co si vyzkouším a outfit si rovněž vytvořím sama. Prostě obchod jsem si prošla a vybrala jsem si, co si zkusím. Prodavačce se snažím vysvětlit, že je neuvěřitelně vlezlá. Odpověď je, že je to firemní politika.
Pak jdete k pokladně - můžu vám k tomu tričku nabídnout šátek? Ne, děkuji. A šálku? Přišly nám takové hezké... Ne, děkuji.
Máte naší věrnostní kartičku? Ne, a děkuji ani jí nechci. Ale jsou tam slevy,bude to pro vás výhodné. Ne, děkuji. Jsou tam slevy na narozeniny......NE
Zkrátka a dobře, tam již nenakupuju, jejich prodejní politika je mi proti srsti.

Naopak příjemní jsou v Orsay, pozdraví, donesou do kabinky jinou velikost, ale neotravují, nevnucují.

že se lidé nezdraví. Nezdraví dospělí, tak proč by měly děti. Pracuji ve škole a snažím se děti k tomu vést. Je to dřina!!

A co mi točí ještě víc, když jdu někde v přírodě, kolem nikdo a potkám člověka a ten vesměs nepozdraví. Vždy musím já a moje rodina. To se mi venku - v zahraničí nestane a když v Krkonoších potkám Němce, Rakušany apod. tak ti pozdraví vždy a ještě přidají úsměv.
Snažím se to dělat taky tak, i když je to někdy vysilující zdravit ,, tupý ksichty,, bez výrazu..

A co je úplný vrchol! Bydlíme na samotě a někdo se občas prodírá kolem, aby se kouknul, jaké to teda doma máme... a vidí nás na zahradě a ani nepozdraví.... zase musíme první my..

Pokud mám zkušenosti, tak stačí v obchodě říct, ne, děkuji, já se podívám a většinou vám dají pokoj.
Z vašeho příspěvku mám ale pocit, že by měli číst vaše myšlenky a podle nich se řídit. Vztah zákazník-obchodník je o komunikaci a pokud obchodník není úplný vůl, tak na přání zákazníka bere ohled, ale zákazník musí své přání projevit.