Názory k článku Proč se lidé přestávají zdravit

Protože dělám v obchodě, tak vím, že více jak padesát procent lidí do obchodu vleze, jak " tele do vrat", ani nezabučí.
Pozdravím je ještě jednou, kdyby se náhodou stalo, že bych jejich pozdrav přeslechl. Pokud ani potom nepozdraví, je to pravděpodobně jeden z těch zákazníků, kteří si pak stěžují, že se na nich prodavač neusmíval a neprojevoval jim dostatečnou úctu, když už se rozhodli u nás utratit svoje peníze.
Svého syna učím zdravit hlasitě a jasně a pokud je tam více lidí, tak klidně pozdraví každého zvlášť. Že už lidé, hlavně ve městech zdravení odvykli je poznat z toho, že několik takto pozdravených se cítilo dotčeno, že si z nich dělá kluk srandu. Je mu šest. Pak mu vždycky říkám, že ten člověk je sám a, že nemá koho zdravit a proto to neumí, je to momentálně lepší, než mu říkat, že je prostě dobytek, který nezná zaklady slušného chování.
Bohužel, opravdu lidí, kteří se takto chovají, je stále více.
Nashledanou.

Pravdou je susu, že nikdy nenutím dceru zdravit, pokud vidím že se stydí, určitě to nevydupávám. Což je dle mého také důležité. Nejdříve u blízkých a pak časem i u cizích?

Nepřijde mi to tak dramatické. Já sama spíše zdravím a nakolik vím, tak je mi odpovídáno, aspoň pokud jde o dospělé, i zmiňované prodavačky. S uklizečkami je to horší, pokud ji potkám ve škole vytírat, mám potřebu nerušit a rychle zmizet, ať jí to nepošlapu. Asi pozůstatek zkušenosti s uklizečkami z dětství, které, nás děti, dost pérovaly.

Pokud jde o děti, tak některé zdraví, některé ne, tipuju, že jde o zvyk z domu, ale pamatuju si ze svého dětství, že jsem taky zdravila nerada(a vyrostla jsem z toho), takže to nehrotím.

Někdy za to rodič nemůže, že dítě nezdraví.
Můj táta to do mně od malinka hustil, byl to pro něj pomalu zločin, když jsem nepozdravila. Jenže já jsem se tak strašně styděla promluvit na cizí lidi, že to pro mě bylo naprosto nepřekonatelné. Nic s tím neudělal, i když mi za to pořád nadával, vysvětloval apod. A doteď si pamatuju, jak jsem s ním nechtěla nikam chodit, protože jsem věděla, že mě bude nutit zdravit.
Já se synem podobný problém neměla. Zdravil rád a nahlas:) Prostě se předváděl a nestyděl se.

pardon, samozřejmě "ještě větší prohřešek než když to dítě NEpozdraví."