Názory k článku Proč se lidé přestávají zdravit

Neskutečně mě točí, když lidi nedokážou ani ODPOVĚDĚT na pozdrav, natož sami pozdravit jako první.

Velmi úkorně to vnímám třeba v obchodě, kdy vstoupím, pozdravím a prodavačky se ani neobtěžují. To samé v baráku - potkám souseda a ten hubou neklápne, když chci pozdrav, tak musím pozdravit já první, i když bych teoreticky jako žena, případně starší, neměla.

Moje děti jsou naučené a zdraví (a často je to kvitováno od dospělých s povděkem, asi i je ta "nezdravící mánie" štve. To, že jsou na to v šesti (!) letech malé, jsou kecy, dítě je schopné a (většinou i velmi ochotné) zdravit, jakmile začne mluvit. Máme v rodině děti, které nezdraví zásadně, přitom jsou jinak vedené slušně. To se přiznám, že nechápu, když je u toho rodič, tak by jim to přece měl připomenout. Snad se proboha nejedná o takovou oběť, otevřít pusu a dvakrát klápnout, ne?

Je na druhou stranu samozřejmost (a autor o tom v článku také píše) že ani jako osoba v danou chvíli "společensky významnější" se nesmím chovat jako hovádko boží, nechat dítě pozdravit a sám koukat jako když nadloube volovi, je ještě větší prohřešek než když to dítě pozdraví. Jednak "pozdravit je slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost", druhak ten dospělý už by se MĚL orientovat v tom, co je zdvořilost, kdežto to dítě se to teprve učí.

Hezké téma