ALL |
![]() |
10.10.2011 22:31:45
Vždyť je to fejeton pro pobavení, neberte to(se) tak vážně!
![]() |
Ivulle |
![]() |
10.10.2011 20:36:28
Tak to já teda pochvalu za večeři vyžaduji !!
Však kdy se to taky přihodí, abych ji rodině poctivě připravila ![]() ![]() |
maaf |
10.10.2011 18:33:10
I když to autorka nevzala příliš koncepčně a podle mě jen tak popsala svoje momentální rozpoložení, tak to má smysl říkat nahlas. Je to tak všechno dohromady: neviditelnost domácích prací, automatický předpoklad, že je dělá žena, nedostatečné uspokojení ženy z vykonané práci a s tím v ruku jdoucí její nevyzdvižení. A nad tím vším chválení nebo nechválení. Chválení já osobně nemám ráda, protože je povrchní. Mám ráda, když někdo projeví zájem o to, co dělám a vidí moji práci. Stejně se snažím, aby to měly moje holky a muž. Slovo šikulka používám jak ve vztahu k manželovi a dcerám ironicky, když si to vynucují (a že každý chce občas poplácat zbytečně okatě po ramínku). Jinak používám, to se ti povedlo/nepovedlo/tohle se mi líbí/nelíbí. Opravdový pocit uspokojení v člověku nevznikne chválením ze strany druhého, ale jedině tím, že člověk sám vidí hodnotu toho, co dělá. Samy dcery neocení chválení, když samy vidí, že se jim obrázek/dílo/jiný výsledek činnosti nepovedl nebo když něco odbyly.
|
Pruhovaná |
![]() |
10.10.2011 18:18:36
Mne článek oslovil a líbí se mi. Je to roztomilý fejetonek. Neber to (se) tak vážně
![]() |
Vendy a dve holky |
![]() |
10.10.2011 14:55:01
Ja jsem si ho precetla se zajmem a pobavenim.Dohadovat se tady co je chvala a co uznani mi prijde zbytecne.Tak i tak tam oboje pisatelce chybi, ale nijak zvlast si nestezuje, spise to rezignovane konstatuje.
|
Horama |
![]() |
10.10.2011 13:44:08
Uznávám, že ve většině partnerství, která znám, se nad výkony mužů jásá výrazně více než nad výkony žen - třeba stejnými. I můj vlastní manžel mi to dělá.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Jája |
• |
10.10.2011 11:35:46
MM, do kamene tesat!!!!!!
Chválit - no ano, je-li za co. NIKDY automaticky a za cokoli. |
![]() |
10.10.2011 11:28:06
Tak tak
![]() |
Mata_ |
10.10.2011 11:21:42
Titulek a podtitulek dobrý, zbytek článku o ničem.
Osobně zastávám názor, že chválit se má, ale nic se nemá přehánět. Tj. chválit za chválihodné věci. Když moje maminka chválí moji 7-letou, že se hezky obula, tak skřípu zubama. Za samozřejmosti nechválím. Spíš to podkopává sebevědomí. Takže nečekám, že dostanu pochvalu za připravenou večeři, pokud tedy neexperimentuju. Nechválím děti za to, že všechno snědly. A nechápu to, (pokud tedy dítě nemá problémy s jídlem). Mám-li hlad jím, nemám nejím. A umí to i novorozeně. Takže tohle chválit považuji za největší nesmysl a chybu. Pochválit čmáranici, pokud už dítě kreslí postavy. Kde je pak motivace ke zlepšení? Naopak chválím dceru za překoktanou pohádku, nejmladší za písničku tahající uši. Prostě za snahu, i když výsledek má hodně daleko k dokonalosti. |
MM, 2 kluci |
![]() |
10.10.2011 11:13:10
... (nebo i více), řekla bych.
1. Zaprvé, jak už výše píšete, je rozdíl mezi chválou a uznáním. Chvála je podle mě spíš takové to "umělé", co se údajně dělat má, ale často to není upřímné, autentické - třeba rodič se na obrázek dítěte ani pořádně nepodívá, ale řekne skoro automaticky (protože přece všude se píše, že se má dítě chválit, že): "Máš to hezké!" Tím ho onálepkuje, vyřkne hodnocení a má pokoj. Nezabýval se ale vůbec do hloubky tím, co dítě vlastně vytvořilo, jaká s tím byla práce (nebo taky ne?), co na obrázku je (nebo podle představy dítěte má být ![]() Uznání je podlě mě něco jiného - znaměná především, že se o toho druhého a to, co udělal, opravdu zajímám. Že se např. rodič na to dílo dítěte opravdu podívá, vžije se do toho, klade třeba otázky, má i komentáře - ale ne typu "je to hezké" a hotovo, ale osobnější (mluví sám za sebe - neříká jaké to JE, ale jak to na něj osobně působí) jako "To se mi líbí, protože...", nebo "To mi přijde zajímavé..." - nebo i "Hm, tomu nějak nerozumím, vysvětlíš mi co to je?" - prostě zájem a ne odbývání. A upřímnost - i to, že se mi to třeba moc nelíbí nebo tomu nerozumím, se dá formulovat pozitivně... Dítě přitom cítí upřímný zájem ze strany rodiče a samo má šanci se nad svým dílem zamyslet - s čím je spokojené, s čím ne, jak to či ono vlastně myslelo, jak se to pokusilo vyjádřit... Naučí se tak spíš nějakému tomu sebehodnocení, než když jen sbírá mechanické a povrchní "pochvaly" (potažmo známky). 2. No a druhá věc, o kterou v článku jde, je rozdíl mezi uznáním, které se dostává ženám a mužům za jejich práci či konkrétní výkony. Tam si myslím a vnímám to tak, že to bohužel stále často tak je - že chlapi se vytahujou se sebemenší banalitou (pardon ![]() ![]() ALE - také si myslím, že na tom mají ženy i vlastní podíl! Když vidím, v kolika vztazích/manželstvích to i v dnešní době (3.tiscíciletí!!! ![]() ![]() ![]() Proč dělají v tichosti ten "servis" chlapovi a mnohdy i větším dětem, které by leccos už zvládly samy? Myslím že bychom se my ženy měly taky mnohem více "vytahovat" ![]() ![]() Na to, co jsme udělaly, můžeme klidně polopaticky poukázat, podobně jako to dělají ti chlapi ![]() A také - nedělat to jako samozřejmost - nikde není řečeno, že musíme fungovat jak stroje, uznání se nám dostane spíš, když dáme najevo, že jsme lidé a že ty výkony také odvádět nemusíme... O to víc si jich ostatní pak váží! Když chlap zmíněný v příspěvku opraví pergolu a patřičně se s tím vytáhne, tak jde také o to, že žena má ocenit (a většienou ocení ![]() No a to samé platí pro nás - at chlap či zbytek rodiny ocení nejen koláč, který jsme upekly, ale i to, že jsme se kvůli tomu vzdaly hodinky strávené u napínavé knížky - například. Můj to ocení - ví že bych to dělat nemusela (taky že to nedělám jako samzřejmost), že bych si stejně tak mohla o víkendu dělat svoje věci (číst si, učit se jazyk, sportovat, hrát na nástroj... apod.) - a o to víc je rád, když něco upeču, navíc když on to moc "neumí" (resp. to dosud moc nezkoušel)... Takže opravdovému uznání a rovnocennému partnerství zdar ![]() |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.