Názory k článku Vázat písek do otýpek

bbba, to, co píšete, je děsivé..

A ještě, když se dcera narodila, ta milá lékařka opovržlivě podotkla, no,jo, vejškrabek. Dcera byla malá, jen 2,5 kg, to jí asi zachránilo život, být větší, asi by se její narození protáhlo. Navíc byla mé třetí dítě a mne bylo 36 let, to se v těch letech bralo jako dost divné. V porodnici se mnou byla děvčata 20-25. Já už v té době byla celkově podezřelá.

Tak oni tam nějaké plíny mají. dcera byla narozená navečer a manžel zapomněl plíny doma což jsem zjistila až večer když už nebyl schopen mi je dovézt a byl rád že najde kde bydlíme, ale sestry mě několik plen na ráno daly než byl manžel schopen přivést plíny

No tak moje porodnice nabízí polohu kterou si přeje rodička pravda s ohledem na vybavení, ale žíněnky apod. mají. Nechápu proč by jako porodnice nemohla nabídnout leh či polosed pokud si to rodička přeje Pokud chcete svobodnou volbu tak mezi to patří i leh ne?

z mých porodů ve mě zůstaly nepříjemné vzpomínky z toho, že za mě personál rozhodoval v situacích, kdy jsem se byla schopna rozhodnout sama a věděla jsem co tělo zrovna potřebuje, ale bohužel jsem se musela podřídit řádu a systému - vnímám to tedy stejně jako zakladatelka. Konkrétně u mě se nedělo nic tragického co by peronálu bránilo mě poslechnout - pouze neochota, pohodlí
a snaha dodržovat postupy. Protože kdo nic na víc neudělá ten v podstatě nic nezkazí, že jo. U druhého porodu mi stačila maličkost - dojít si z příjmu na porodnici do 3. patra pěšky po schodech - v tu chvíli pro mě neuvěřitelně příjemný pocit, nicméně sestra z příjmového mě měla hlášenou jako akutní - otevřená na 8, tak se prostě jede výtahem a konec diskuze. Mé argumenty, že zvracím celé těhotenství, je mi zle z uzavřených prostor a vím, že schody jsou pro mě lepší neposlouchala, nakonec ve výtahu z ní vylezlo, že se za celou šichtu nachodí až až. U prvního porodu jsem zase prohrála boj o svoji polohu při druhé době porodní,následkem čehož mi pak zlomili žebro a u obou boj o to, aby děti zůstaly celou dobu se mnou. A přitom mám pocit, že stačilo tak málo, aby ten okamžeik zrození ve mě zůstal jako něco úžasného do čeho se nemíchají negativní vzpomínky.