Názory k článku Největší štěstí v životě? Dělat si věci po svém

Pro mě to tedy asi je k pochopení, ale je pravda, že si člověk musí domýšlet. Do tak krátkého článku se nevejde celý koncept, takže jsou to spíš takové provokativní výkřiky, podle mě. Co je za nimi, tuším a je mi to sympatické. Ale aby ses mohla opravdu rozhodnout, jestli ti to něco říká, nebo jestli s tím nesouhlasíš, asi by to chtělo přečíst si tu knížku Líný rodič (já ji nečetla, zatím). Možná škoda, že jsou autorovy názory prezentovány tak provokativním způsobem, který může někoho odradit hned zpočátku a vede spíše k nepochopení.

a je to vůbec k pochopení???

nechat si od dětí donést snídani do postele (a to od 2 - 3 let), počkat až se vrátí ze školy/školky, aby umyly nádobí a uklidily a pak je poslat do lesů a hájů, aby si užívaly volnosti a když se vrátí drilovat je latinu ...

fakt nechápu!!!

No, bylo to v létě, v zimě se lenošilo víc (ale taky ne přehnaně, muselo se topit a to chtělo dřevo, ženy sbíraly, co se dalo, muži káceli, řezali, sváželi, z dálky, někdy i několikadenní). Důvod časného vstávání: mechanizace veškerá žádná. Jak sešel sníh a začaly polní práce, orba, setí, sázení, pletí, kosení, vázání, nakládání a vykládání při svážení, mlácení, mletí, vykopávání, sbírání, trhání, všechno ručně, ženy pomáhaly, jak se dalo, když se navíc zapřahali voli, kteří se používali mnohem víc než koně, musela žena voly vodit, muž např. vedl pluh. Když byly odrostlejší děti, znamenalo to víc rukou, méně námahy pro rodiče. Vstávalo se časně, aby se co nejdřív udělaly věci, ke kterým nebylo potřeba denní světlo, to se muselo prakticky bezezbytku využít venku. Spát se chodilo brzo, po setmění, ale v kolik se v létě stmívá... Nebylo výjimkou, že na vrcholu léta ženy spaly 3-4 hodiny denně. Ještě stále se hodně tkalo doma, každopádně se šilo, zašívalo, přešívalo ručně doma, stejně se pralo. Dříví na topení si žena štípala sama, po obědě musela napojit dobytek a taky nadojené mléko svařit, pila se jenom část, ze zbytku se dělaly trvanlivé výrobky - jogurt a sýr. V létě si sousedé vypomáhali, aby všechny práce stihli včas, takže dnes jdeme k tamtěm, zítra k tamtěm, pozítří tamti a tamti k nám, to pro ženu ten den znamenalo navařit pro všechny. Poznámka k tématu od jiného etnografa: dětem není divné, že matka před svítáním na nohou. Vyděsily by se, kdyby ji našli v posteli - myslely by, že umřela.

“Pored mnogih svojih poslova, koje u današnje vreme rade
žene i devojke u Jasenici, ima dana, kad nastupe poljski radovi, da one moraju
pomagati muškarcima pri oranju, sejanju, kopanju, pljevljenju žita, žetvi i berbi
– kod svih vrsta žita. Ta je njihova pomoć nužna osobito u inokosnim porodicama
i u porodicama, gde su još muška deca nejaka

„Největší změna nastala s průmyslovou revolucí. Do té doby lidé sice také pracovali pro vrchnost, ale většinu času pro sebe. Průmyslová revoluce nahnala lidi do továren na dvanáct čtrnáct hodin denně. Vznikla práce, jak ji známe dnes. Když někdo dříve příliš tvrdě pracoval, pokládalo se to za nemístnou pýchu, za zpupnost vůči boží vůli.“

Haha. Přiznám se, že nevím, jak to bylo před průmyslovou revolucí v Anglii, ale zato vím něco o Balkáně. Prosím pěkné počtení moderním lenochům - polovina 30. let v Srbsku, v čistě zemědělském kraji v převážně zemědělské zemi, kde byly zárodky průmyslu omezeny na pár větších měst (selka etnografovi svůj běžný den, začíná tím, jak vstává ve dvě ráno): „Obleču se, umyju se. Chce se mi spát, to je hřích. Beru vědra a hajdy do chléva. Vejdu, hned dám kravám krmení, dám krmení i koni, trochu poklidím chlév. Už je půl třetí, muž vstává. Když jsem obstarala koně a krávy, začínám dojit, muž mi pomáhá. Když jsou krávy podojené, muž se připravuje, já připravuju koně. Vyprovodím muže, vrátím se a rozdělám oheň ve sporáku. Naberu vodu ze studny, prosívám mouku, zadělávám chleba. Někdy chleba kupujeme. Svařím trochu mléka pro děti. Budím děti. Než nakrmím děti, už je pět hodin.“

Ta změna totiž nastala už se zemědělstvím ("v potu tváře chléb svůj vydobývat budeš"). Společenství, živící se převážně sběrem doplněným lovem, věnují (věnovaly) často opravdu shánění potravy mezi 3,5-5 hodinami denně (ovšem musejí být víc na nohou, protože nemůžou zůstávat dlouho na jednom místě, to by umřeli hlady). Mají poměrně dost volného času. Vyváženo je to podmínkami, s nimiž se musejí spokojit – například žádné válení se ve vyhřáté postýlce ve vytopeném domečku pod střechou, pak zapnout vhodné spotřebiče za zvuku CD, rozsvítit, když se setmí a potom sednout k televizi. Nene, všechno hezky ručně, zpívat vlastní pusou, a vyprávět nebou poslouchat, jak vypráví jiný, za přísvitu ohně, měsíčku a hvězdiček. Jsou s tím spokojeni (jsou zvyklí) a dovedou si podle všeho takový život užít, oproti vžitému mínění ani neumírají jak mouchy atd., ale je to o něčem jiném než co vykresluje autor. To, co propaguje on, umožnila zatracovaná průmyslová revoluce.

No ona je asi nejlepší zlatá střední cesta. Dneska je zase přehršel všelijakých možností a děcka nemají moc neorganizovaného času. Rodiče si mnohdy myslí, že tím, že děti nahlásí od pondělí do pátku do kroužků, tak jim udělají službu. Ale nemusí to být pravda. Když jsem byla malá, tak jsem měla právě nejraději chvilky strávené s rodiči, třeba i nicnedělámím, povídáním, ale často jsme jezdili na výlety a tak. Do kroužku jsem začala chodit až v 10 letech, do jednoho, zato časově náročného. Ale bylo to něco, co mě hodně bavilo.