Názory k článku Jak se ve Francii učí české děti?

flrance, ale ty jsi zjevně neměla problémy jako zmíněná Tereza, že?

Nemela jsem to tak, do Francie jsem odesla po maturite pocatkem 90. let, v te puvodni euforii otevreni hranic, za ucelem nauceni se reci, neumela jsem absolutne nic, krome nekterych zakladnich frazi z ucebnice pro samouky (jinak jsem mluvila samozrejme rusky a anglicky, ale Francouzi jsou na tu anglictinu haklivi). Asi je to tim, jak se k tomu clovek postavi, ja jsem se chtela naucit rychle a dobre, takze jsem se snazila i o perfektni vyslovnost. A nevim, jestli jsem se proste setkala s mimoradne otevrenymi lidmi, ale vsichni, se kterymi jsme prisla do styku, byli opravdu uprimne admirativni, jak rychle a dobre jsem rec zvladala (jazyky mi vzdycky sly dobre) a casto jsem slychala, jak obecne my, lidi z vychodu, se ucime jazykum rychle. A uznavali, ze oni jsou na jazyky fakt spatni, nebo se to proste u nich blbe vyucuje, coz ted jako matka deti skolou povinnych vidim dnes a denne: vyuka cizich jazyku ve francouzskych skolach je hrozna.

Jednalo se o Kalifornii, takze jazyk anglictina. Zadna adaptacni trida tam nebyla, jen extra hodiny jazyka navic.

Ve Francii ziji uz temer 20 let, nejdriv jsem prijela jako au-pair naucit se jazyk (zadne problemy v jazykovce, diskriminace nebo cokoli jineho). Pote jsem dva semestry stravila na vysce v CR a zase se vratila do Francie, kde jsem nakonec vystudovala 5 let vysoke. Adaptace na vysokoskolsky system bez problemu, dokonce se mi pristup profesoru zdal priznivejsi nez behem meho kratkeho studia na FF UP.
Deti se narodily do francouzskeho prostredi, takze ano, zapadly do kolektivu bez problemu, akorat druhy syn mel celkove opozdeni reci (problemy s artikulaci atd), takze prvni rok ve skolce (nastup ve 3 letech) temer nekomunikoval a ucitelky s tim nikdy nemely problem. Zijeme v Parizi ve ctvrti, kde je celkove velke procento cizincu a predevsim Cinanu. Cinske deti nastupuji do skolky totalne bez znalosti a porozumeni francouzstiny, v materskych skolach nejsou pripravne tridy, takze jsou deti zarazovany do normalniho kolektivu a uci se rec prirozenym zpusobem. Nikdo na ne netlaci, nikdo je neponizuje a behem roku jsou deti schopny komunikovat, nektere lepe, jine hur, kazdy ma sve tempo, ale pri nastupu do 1. tridy zvladaji vse stejne, jako ostatni.
Deti, ktere do Francie prijdou ve veku zakladni dochazky, navstevuji maximalne rok pripravnou tridu pro cizince, pravda tyto tridy nejsou vsude, ve skole mych deti takova je. Pana ucitele vidivam pravidelne pred skolou komunikovat s rodici, vzdy usmevavy, trpelivy, kdyz je treba, presedla na anglictinu nebo spanelstinu, v pripade potreby rodice prijdou s nekym, kdo jim muze tlumocit, opravdu nevim, kam se dostali ti lide, o nichz se v clanku pise.
Francouzske skolstvi ma samozrejme sve klady i zapory, ale jeste jsem se nesetkala s totalne zablokovanymi detmi nefrancouzskeho puvodu, a ze jsem jich za skolni leta mych tri deti poznala (ve tridach je to hotovy melting pot).

zejména a hlavně dle popisu - rodiče Terezy?
Fakt je normální hodit vlastní dítě do smečky, když neumí jejich jazykem ani kváknout? Nechápu, že toto udělají milující rodiče
Ono se hrozně hezky poslouchá, jak je studium v cizině pro dítě přínosem a jak ti rodiče, co tam pracovně "musí", dělají pro svoje dítě to nejlepší, ale v popsaném (posledním případě to fakt pravda nebyla)
Většinou čteme o podažené integraci, kterou bych přála všem dětem, tohle je první článek, ve kterém čtu, že to prostě a jednoduše není vždycky taková idylka.

Bohužel české školství je na tom možná ještě hůře, žádné "adaptační" třídy pro cizince na běžných školách nejsou. Zažila jsem několikrát, že do školy nastoupilo dítě bez znalosti jediného čaského slovíčka. muselo to pro ně být hrozně těžké, ale zvládly to. Ale rozhodně na ně nikdo z učitelů nekřičel nadávky a všichni se chovali vstřícně