Názory k článku Jak se ve Francii učí české děti?

No, po prečítaní tohto článku som mala pocit, že buď autorka vybrala snáď tie najdrsnejšie príbehy, alebo integrácia vo fr naozaj nie je med lízať. Po prečítaní diskusie to vyzerá na tú druhú možnosť...

Máme tiež integráciu za sebou, na začiatku tohto školského roku sme sa presťahovali do nemecky hovoriacej krajiny, najstaršie dve deti nastúpili jeden do druhej triedy, a druhý do škôlky ako predškolák. Neúspech či problémy v integrácii sme si vôbec nepripúšťali, a našťastie ani nenastali. Majú tu naozaj dobrý systém integrácie - syn je celý školský rok v triede pre cudzincov, kde sa postupne učí jazyk s ostatnými deťmi vo veku 7-15 rokov, mladší je rovno v škôlke s miestnymi a týždenne má 2 hodiny výuky jazyka. Budúci školský rok (ak tu ešte budeme) by šli obaja do klasickej miestnej školy.

Učiteľka, ktorá trhá deťom zošity a kričí na ne "stupido" by ma asi fakt vytočila, to veru neviem, ako by sme zvládli, našťastie tu je to pohoda, deti po pol roku mali miestnych kamarátov, s ktorými sa navzájom navštevujú, nemecky sa už dohodnú snáď lepšie než ja...

Samozřejmě se to těžko zobecňuje, ale prostě si myslím, že každá situace má extrémní a méně ectrémní řešení (např. přestěhovat se za prací v rámci ČR, třeba do té Prahy, je něco dost jiného, než jít do ciziny).
Ve dvou ze tří těch historek z článku to byla spíš ta extrémní řešení, velké děti (8+10 už je imho fakt pozdě na nějaké hladké přizpůsobování se v řádu měsíců), jazykově špatně vybavení rodiče... Fakt nevím, jestli to zoovna tyhle děti jednou ocení.
Tím vám nikomu, kdo žijete v cizině, vaši volbu neberu. Jen je fajn to úplně neidealizovat.

PS: zkuste si přepsat doslovně váš běžný mluvený projev. v 90 % to nebude ke čtení ani u inťoušek ;-)

Ano, našla jsem dost báječných Francouzů a mám je moc ráda.
To nic nemění na systému, na nějž je problém si zvyknout. Mě to trvalo jeden krušný měsíc a byla jsem v pohodě. Jiní to nedali ani po několika letech. Střet s francouzskou realitou je hm..nečekaný.
A taky je rozdíl, jestli člověk jede dělat au-pair, učit se jazyk, pracovat nebo studovat na VŠ.
Drsné jsou dokonce i některé jazykovky.

Dá se zvyknout, zařadit se a člověk zamiluje zemi i lidi. Ale je to těžší, než by člověk čekal.

Já takových rodičů a dětí znám minimálně 10, i když třeba měli sem tam těžké chvíle, všichni vzpomínají rádi, nikdy neměli problém najít práci, umí jazyky, umí se prosadit, mají dobrou práci, nejsou to žádní omezenci. ráda se s nimi vídám, mají rozhled.

Kdybych měla možnost, mám pár zemí, do kterých bych se nerozmýšlela a odjela s rodinou třeba hned zítra (kdyby tam jednomu z nás dobře platili).

Taky jsme měli jet s rodiči do ciziny, nakonec jsme nejeli, protože je to arabská země, kde žena nesměla chodit bez muže na ulici, což by pro nás znamenalo domácí vězení.

hbf a Anejet, vy dvě ani vaši partneři jste asi nikdy nabídku na práci v zahraničí nedostali, že?...