Názory k článku Jak se ve Francii učí české děti?

Já bych to tak dramaticky neviděla - on tedy ten projev (neopravovaný) hlavné první maminky taky o něčem vypovídá. Asi to moc k jazykovému rozvoji dítěte nepřispěje, když rodiče doma nemluví ani pořádnou češtinou. Jinak - syn se narodil v cizině, chodil tam do školky a přípravné třídy, pak jsme se vrátili sem a nikdy žádné problémy neměl - ani v jedné zemi. Ale možná jsme měli jen štěstí, ta cizí země byla v mnoha ohledech tolerantnější než Francie a ani tady v Čechách se mu nikdo nevysmíval. Když se podívám zpátky, jednoznačně tvrdím, že "já bych to svému dítěti klidně udělala"

Taky souhlasim, nas ceka urcite jeste cestovani po svete, pojedeme do nejake treti zeme, ale deti bud pujdou na fr. skolu nebo na anglofonni; anglictinu umime oba dobre a kdybychom sli, zaplatim jim kazdy den rodileho mluvciho, aby na ne mluvil.

asi se nauci jazyk i te dalsi zeme, deti vstrebavaji rychle, urcite zkusime nejake krouzky atd. v te reci, ale to bude na nich.

situace u nas - syn francouzsky mluvi, manzel je francouz, ale fr. pro nej byla slabsim jazykem - zili jsme sest let v cechach.
V lete jsme se prestehovali a syn nastoupil natvrdo do prvni tridy. Spouste veci nerozumel, spoustu slov nezna, ale ze by ho proboha nekdo sikanoval nebo trapil?

Nedokazu si predstavis skolu, kde by sikanovali dite pred tridou a smali se mu ze mluvi jako klaun. Za to by mohl letet reditel i ucitel a byl by to velky, velky prusvih.

Tchyne je ucitelka (dvacet let) a nedavno mi rikala ze je tam u nich hrozne zla matematikarka, protoze chlapeckovi ktery ji opravil rekla "kolik je ti let? dvanact? tak si sedni a mlc"
To byla nejhorsi vec kterou na francouzske zakladni skole za dvacet let slysela.

Obecne myslim ze pristup ucitel-dite-rodic je tady lepsi, vstricnejsi; je daleko vic moznosti jak veci resit a hlavne jsou na to zvykli.
Maji zkusenosti s cizinci, kdyz jsme zapisovali syna, reditelka osobne s nami o vikendu prosla skolu a uklidnovala nas ze i kdyby francouzsky nemluvil, tak se to podda, pry tam mivaji rumunske, spanelske a jine deti, ktere pul roku nemluvi a pak proste zacnou.

A synova ucitelka me vyhledala sama po mesici, aby mi rekla ze se ji zda nejaky smutny, ze ho sleduje, s detmi si pry hraje, ona ze s nim mluvila, ale at se ho zeptam jeste ja jestli je vsechno v poradku.

Francouzske skolstvi ma jine nevyhody a boze, ja bych o nich mohla napsat roman, ale takhle jednostranny a pitomy paskvil bych asi nezverejnovala.

A jesle - dcera je vyzkousela, je mamanek, tak jsme toho zase nechali a uvidime za par mesicu. ALE - plati se podle platu manzela, u velkych sefu 2-3 eura na nich, u nezamestnanych par centu nebo nic, zadny luxusni podnik to tedy neni. Pristup uzasny, herna nadherna, tety vstricne.. mysleli si ze mala ani francouzsky nerozumi, ale ze by mi to nekdo predhazoval?? Nikdy.. pro me je to jak z jine planety. V kazde zemi jsou plusy a minusy, jasne, ale mam rada objektivni, vecne informace. A tenhle clanek v nicem objektivni nebyl. A nadpis nesplnil ani v nejmensim...

hbf, neznam posmech za prizvuk Prizvuk ma kazdy paty, rekneme. K tomu jsou ruzne prizvuky, nareci mistniho jazyka. Podle meho je proste problem v te Francii. Mam knizku o zenach-emigrantkach, ktere odesly z CR bud po roce 48 nebo 68. Par z nich slo do Francie a setkaly se presne s tim samym, co popisuje autorka clanku a nebo v reakcich Veveru. Zadna z nich v te Francii nezustala, bud se vratily do CR nebo odesly do jine evropske zeme. Kdezto ty, co se odstehovaly do Nemecka ci UK, podobne problemy nemely.

Jsou povolání, kde se pískne a ty jdeš. A je jedno kam a zda zrovna ovládáš místní jazyk. U některých, třeba vojáci a humaniťáci, je vyloučené, že bys táhla rodinou sebou, ale třeba managoři nadnárodních společností nebo v některých vědeckých oborech to jde. Pak prostě musíš zvážit, zda je pro děti lepší zůstat jen s jedním rodičem doma nebo se sebrat a vyrazit jako celek.