Názory k článku Mají se dětem dávat za vysvědčení dárky?

S americkým školstvím zkušenost nemám, to tedy nemohu hodnotit. Ale myslím, žě to české posuzujete hodně paušálně. Já jsem nezažila, že by někdo v první třídě dostával pětky, natož propadal, ani před třiceti lety, ani dnes. Možná to bylo štěstím na konkrétní učitele, nevím, ale setkala jsem se s citlivým a celkem osvíceným přístupem učitelek k pod- i nadprůměrným dětem jak za své školní docházky, tak u svých dětí. Ideální naše školství určitě není, mám také spoustu výhrad, ale že by bylo plošně tak nemilosrdné, jak popisujete, to si nemyslím.

tak jestli to takhle opravdu v USA funguje, tak to by se mi hodne libilo
mate pravdu, ze zpusob vyuky a vychovy na ceskych ZS detem dela paradni zarezy do sebevedomi, ale to bylo na dlouhou debatu
jinak nas syn dostane darek bez ohledu na znamy (kter mel lepsi nez se ceklao), protozre vime, ze skolni byl narocny pro nej i pro nas a on se poctive snazil, proste ocenujeme jeho pristup a praci za cely skolni rok - a on to vi

Já jsem taky bývala premiantka, bralo se to jako samozřejmost... Vždycky mě hrozně mrzelo, že ostatní děti šly s rodiči do cukrárny, slyšela jsem jak dětem říkají "jsi šikulka" atp. Tak jsem se na učení v sedmé třídě vykašlala. Proč se snažit, když to nikdo neocení? Známky pro mě pochvalou nebyly, nevím proč, prostě mi byly fuk, toužila jsem po ocenění ze strany rodičů. Ti mi vtloukali do hlavy, že se "učím pro sebe" a podobně, což dneska uznávám, ale pochopila jsem to částečně až těsně před maturitou a na plno až v praxi!
Takže u svých dětí dobré známky za samozřejmost nepovažuji, pokud vidím, že překonaly nějaký náročnější úsek (pro dceru šlo třeba o vyjmenovaná slova), tak to dám najevo a po předání vysvědčení si děláme vždy malou oslavu.
Pokdu jde o dárky, tak po první třídě obě děti dostaly větší dárek, něco, o čem jsem věděla, že po tom touží. Ne za známky, ale jako ocenění, že zvládly pro ně náročný rok a že už nejsou "maličcí".
Je to určitě i to tom, v jakém prostředí děti žijí. Kdyby to neslavil nikdo kolem nás, možná bychom to dělali jinak, ale moc dobře si pamatuju, jak jsem bývala smutná, když ostatní děti šupajdily na zmrzku a tak já seděla sama na schodech s klíčem na krku a seznamem úkolů v ruce...

My si taky povídali, ale třeba i o školství dávno minulém. Nejhezčí bylo, když jsem vytáhla vysvědčení předků ještě z 1.republiky a poorovnávali jsme, co oni měli za předměty, jaké měli známky, jak měli vysvědčení 4x do roka a v každém čtvrtletí muselo být podepsané od rodičů. To nám stačilo na zajímavé povídání na celý večer. Někdy jsme vytáhli i schované staré učebnice, slabikáře a vzpomínalo se a povídalo.

Opravdu nevim, proc pan Rican pouziva, jako mnozi jini, Ameriku jako pro srovnani "nastesti u nas soutezivost neni jako v Americe". Myslim, ze nevi, jak to na americkych zakladnich skolach vypada a jak to vypada u nas.
Tak pro poradek - na vetsine americkych skol se v 1-3.tride pouziva slovni hodnoceni (narozdil od skol ceskych). Deti s nejakym handicapem (at je to nejaka dysporucha, nebo horsi znalost jazyka apod.) maji bezne odpoledne, v ramci vyucovani, hodiny se specializovanym pedagogem, ktery jim pomaha jejich handicap prekonat. O tom si v ceske skole muzeme nechat jen zdat. Naopak - u nas funguje to, ze pokud se lisis, tak mas problem a porad si s nim jak chces. V nasi ceske ZS nechavaji bezne deti v prvni tride propadnout, davaji jim petky, deti pani ucitelka masi neuveritelnym zpusobem (napr. slovni uloha - neco spletes, mas 5, mas to dobre - 1, to ze postup byl dobre nikoho nezajima, proc jsou ostatni znamky tezko rici, v geometrii pretahnes o 2 milimetry opet spatne, za 5, atd. - mluvim o 1.a 2.tride v nasi ceske ZS).
Takze soutezivost je na ceskych skolach na prvnim stupni mnohem vetsi nez prave v te Americe. A pokracuje to dal.
Pata trida - vetsina sikovnych deti z nasi ceske skoly odchazi na viceleta gymnazia, coz je soutez jako blazen. V Americe se plynule ze zakladky prechazi na High School, zadne prijimacky nic, plynule se jede dal. Je bezne, ze deti maji na vyber podle svych schopnosti, ci toho jak se samy citi a chteji snazit, vice urovni obtiznosti v jednotlivych predmetech. Ale nezazila jsem, ze by se tam nekdo nekomu vysmival, ze chodi na lehci matiku. Proste jsou odmala vedeni k tomu, ze nekdo je dobry na neco, dalsi zas na neco jineho. U nas naopak system nuti deti k tomu byt dobry uplne ve vsem.
Takze asi tak. V Americe jsme chodili do statni skoly v bezne stredostavske ctvrti, zadna nobl skola to nebyla. Je pro me obrovskym rozcarovanim system, ktery funguje nasi ceske ZS, kam chodi nase dalsi dite nyni. Proste nebe a dudy. Zakazala bych alespon prvni dva roky znamkovat (alespon nejakym ucitelum - protoze to, co pachaji na detech, je neodpustitelne). A jestli nekde vedou deti k nadmerne soutezivosti, tak je to tady v Cechach. Nechat v prvni tride 2 deti propadnout, je proste sila a svedci to o neochote ucitelu prijimat jakekoliv odlisnosti (obe deti spatne cetly a psaly a byly trosku narocnejsi, ale extremne nadane zase ve vytvarne oblasti). Rict diteti, ze jeho obrazek je hnusny, je taky sila.
V Americe jdou deti po High School vetsinou na vysokou, ci nejake odborne skoly, ci do prace. V univerzitnim prostredi se da o soutezivosti mluvit, ale je to zdrave soutezeni a ujistuji pana Ricana, ze je porad hodne studentu, ktere k soutezivosti nic nevyprovokuje a presto VS v pohode udelaji a maji pak prima zivot, jen to holt nejsou zraloci.