Názory k článku Poprvé s dcerou ke gynekologovi

Já bych dceru ušetřila té zkušenosti, dokud to není z nějakého důvodu opravdu nutné. Podle mě se pravidelné gynekologické prohlídky od útlého mládí doporučují zbytečně.
Sama jsem byla na gynekologii poprvé coby středoškolačka, byla jsem u rodinné známé lékařky, byla to velmi jemná paní, a přesto to byl nepříjemný zážitek. Šla jsem k ní kvůli konkrétním potížím, které se rychle vyřešily, na žádné další pravidelné prohlídky jsem pak nechodila až do těhotenství.
Dneska coby čtyřicátnice už na pravidelné prohlídky chodím, ale dcerku se nikam vodit nechystám, pokud nebude mít potíže nebo pokud neprojeví zájem sama. Myslím, že nic nezmešká.

tak jako chodíme na jiné preventivní prohlídky, i když se nic neděje, tak jít i na tu gynekologii. Mám dceru 15 let a před časem jsem to právě s ní absolvovala. Podotýkám, že už asi před 2 lety gynekolog. prohlídku zažila /nepříjemnou/ v rámci podrážděného sl. střeva /navíc v nemocnici beze mne, to ji dost tehdy zdrblo, ale oklepala se z toho/. Chtěla jsem, aby šla, aby byla zvyklá o sebe pečovat i v téhle oblasti, aby měla vybudovaný vztah s gynekoložkou, aby kdyby byl problém, se tam nebála zajít. Shodou okolností u nás otevírala ordinaci mladá lékařka, která má i specializaci na dětskou gynekologii, takže jsem předpokládala, že bude umět jednat i s mladými pacientkami. Účastnila jsem se jen části úvodní návštěvy (anamnestická data), dál to už zvládly spolu samy. Prohlídka proběhla tak, jak popisoval autor článku, trauma se nekonalo. A i když dcera žádné vidirelné problomy neměla, tak jednak dostala léky na úpravu cyklu, jednak pak na nějakou mykózu, která měla tak minimální příznaky, že o nich nevěděla. KOntroly, recepty atd. už si zvládla obstarat sama, já jsem jen v záloze.

Já si na hromadnou prohlídku na gyndě nepamatuji (jsem roč. 1970), jen zubaře a pediatra.
Také mám naštěstí syna, ale též jsem mu vysvětlila, jak se věci mají. Jako malý byl zvyklý chodit za mnou i na záchod a to občas byl problém. Naštěstí jsme si v jeho 7 letech pořídili pejska - holčičku, takže když začala hárat, vysvětlila jsem mu to s tím, že takhle je to i u lidských holek, jen častější. Vzal to v pohodě. Teď je mu 13 a když navrhuje jít plavat a já mu řeknu, že musí s tátou, protože já nemůžu - sice se zeptá, ale normálně mu důvod řeknu. On na to: "Aha". A tím to končí.

To ani zdaleka ne.
Naopak znám hodně k poblití gynekologů, i když jsou třeba snad odborně na výši,nebo se to aspoň o nich říká a určitý typ pacientek je zbožňuje.
Já se gynekologům vyhýbám jak můžu, vesměs jsou to divní muži, nepříjemní a je mi strašně nepříjemné nechat se od nich osahávat. Asi třikrát jsem zažila, že byl lékař taktní a nebrutální. Jinak buďto hrubost nebo slizké chování nebo obojí najednou.
Naštěstí jsem nakonec našla skvělou lékařku a k ní může jít i dcera, když bude chtít. A něco potřebovat. Předběžné prozkoumávání patnáctiletých panen je úchylné a rozumný doktor ho nevyžaduje.

Psala jsem - sestřenka, nar. r. 1966 - v prváku na učňáku.