Názory k článku Ranní pláč ve školce

Není to pravidlem, ale stane se. Moje dítě třeba jako dvouleté utíkalo za dětmi a do školky se těšilo, přesto první asi tři dny prořvalo (a to bylo ve školce jen dvě nebo tři hodiny). Proč? Protože nemělo za zadkem maminku! Pak mu ale došlo, že si s dětmi pohraje a pak maminka zase přijde. Takže u nás bylo třeba řvaní ne z důvodu kontaktu s dětmi, ale z důvodu nezvyku, že u toho není máma = bezpečná náruč. Za pár dnů zas dítko řvalo, že musí jít domů a nemůže ve školce zůstat, končilo to tak, že píučka musela děti vyhodit a školku před ejich očima zamknout, aby věděly, že mají jít domů a že se škola skutečně zavírá. Děcka byla schopná tam i spát. Takže někdy je řvaní spíš reakcí na neznámé prostředí a zabránit se mu někdy fakt nedá, spíš jde o to zkrátit je na minimum. Zvláště tehdy, když jde matka do práce (a že v drtivé většině musí, protože její příjem doma chybí)

jako nějakou zásadní životní změnu a je to pro ně velkou zátěží, považuji to za chybu, ať už toho zařízení, nebo rodičů, kteří dítě do té doby sociálně "neotužovali". Pořád mi přijde, že je neustále normou, že se dítě musí prvních pár týdnů školkou prořvat, bez toho to snad údajně nejde. Celkem by mě zajímalo jak to chodí v soukromých kvalitních školkách, kde je dětí méně, individuálně se k nim přistupuje a prostředí je pro děti tudíž méně stresující.