Názory k článku Ranní pláč ve školce

Muj vnuk sel do skoly ve3letech vedla ho mama plakal moc druhy den ja babi plakal moc,potom jsme vyuzili jeho zavislosti na sestrenici,ktera chodi do stejne skoly sel s ni do tridy a ona po chvilce odesla druhy den ho jen strcila za dvere a vse v pohode v techto dnech uz zarezava v1 tride takze i tak to jde.

No nevím, já bych nikoho takhle neodsuzovala. Neteř prvních 14 dní chodila do školky tak ráda, že brečela, když měla jít domů. Po 14ti dnech řvala už od domu, že do školky nechce a nikdo nevěděl proč Sociálně otužovaná byla dostatečně.
Moje starší dcera také hodně plakala, pro mě to bylo to nejhorší období, protože jsem musela do práce, otužovaná sice moc nebyla, ale plakala třeba i teď když nastoupila do 1. třídy Mladší se do školky hrozně těšila, celé prázdniny o tom mluvila a stejně mi po prvním dni ve školce doma plakala, že jsem jí tam nechala... Chodí zatím jen na 5 dní v měsíci, tak snad se to zlepší. Myslím, že je to hodně o samotném dítěti

Mám dítě otužované dostatečně, učitelka je super, vyvádí ráno jako smyslů zbavený, za pár minut o tom neví, o školce povídá celé odpoledne, už mě pálí žaludek, za hoďku repete.

Prvorozená rozmazlenka, do nástupu do školky věčně maminku za zadkem to nedělala, ani dvojče uřvánka to nedělá, naopak se snaží ho uklidnit

Před prázdninama, ne?

Naše malá tříleťačka se nedostala do velké školky,luxusně vybavené, s několika hřišti a úžasným programem na intern. stránkách. Chvilku jsme z toho byli zklamaní, ale nakonec na nás zbylo místečko ve vesnické smíšené školce, 25 dětí různého věku.S běžným vybavením, malou zahrádkou a nadšeným kolektivem. Dcerka byla letos jediná, kdo nastupoval a je nejmladší.
Sociální otužování na vesničce s 85 obyvatelema, z toho většina důchodci není jednoduché, ale i tak jsme jezdili 2 x týdně do herny, obden na hřiště, 1 x týdně do mimiškolky-děti s maminkama,kde jsem i připravovala program a na hudebku - vše autem v okolních obcích a městech.Babičky ani nikoho hlídacího nemáme. V zimě jsem jí dávala na dvě hodinky 2x týdně do soukromé školky. I přesto není úplně sociálně otužilá, neumí se spontáně zapojit do hry s ostatníma dětma.
V soukromé školce vždycky plakala ze začátku, ale učitelka ji dokázala zabavit s tím, že je to jejich problém, aby to dítko hezky zvládlo. Když jsem pro ni přicházela, nechtěla domů a po několika návštěvách už neplakala vůbec.
Teď nastoupila do té vesnické, vedl ji tam tatínek, já jsem už přes měsíc v nemocnici a neplakala vůbec. Učitelka ji vzala za ručku a odvedla ji na čurání, na taťku mrkla, že má zmizet, další den se s ní už normálně rozloučil. Jen si nechce hrát s dětma, ale pokud je organizovaná činnost /zpívání, hry, cvičení/, tak se zapojuje. Moc mě překvapilo, když p. učitelka první den referovala manželovi odpozorované povahové rysy naší dcery a že se fakt trefila. Jo, také byla 3 x na tři hodiny o prázdninách na zvykání v této školce, což mi přišlo naprosto super. Doma povídá jak si tam hraje, a že s ní p. učitelka skládala puzzle. Také mají rodiče schůzku v půlce září, aby schválili výchovný a vzdělávací program.
Jsem pánu Bohu vděčná za tuhle školku, protože ostatní kamarádky, kterým se dítko dostalo do té velké MŠ referují, jak nechají učitelky děcko 10 minut řvát, a pokud SAMO nepřestane, volají rodičům, ať si ho uklidní, nebo odvedou.O konkrétních dětech nic neví, moc je ani nezajímají.
Myslím si, že není až takový rozdíl mezi soukr. a státníma MŠ, ale je to o přístupu, nadšení a empatii učitelek. A ani to není o množství dětí ve třídě, v té velké MŠ jich je okolo 20 ve třídě,dvě učitelky na ně, v té naší malé jedna učitelka na 25 dětí v celé MŠ a jedna p. ředitelka v ředitelně, ovšem pomáhá i s dětma.
A také si myslím, že i pětiletý suverén může při nástupu do MŠ klidně plakat, ale je přesně na učitelce, aby to elegantně zvládla. Jiné případy jsou děti, které dokáží proplakat ve školce celý den/několik dní, začnou se počůrávat, jsou hysterické, nebo naopak netečné a nic je nezabaví - tady už se asi jedná o hlubší problém. Jako já jsem při nástupu do nového zaměstnání taky byla vyklepaná a nejraději bych si ulevila pláčem - no ale jsem přeci dospělá, že ano. Omlouvám se za román.