Názory k článku Housle nebo vozembouch?

Souhlas. Je to podle mě takový c.k. rakouský relikt. Výtvarka funguje úplně jinak.

Když chodila do hudebky moje dcera, byl sice učitel dobrý a přiměřeně přísný, ale osnovy předepisovaly mimo jiné dril a hraní stupnic. To bylo to, co ji od hry odradilo. Muzicírování pro radost se nekonalo a koho by bavilo neustále drilovat a přehrávat stupnice? Mně bavilo muzicírování, když jsme hráli lidové písničky, to jsem jich uměla několik set. Ale neměli jsme na piáno a na tahací harmoniku jsem se jako samouk nedokázala naučit.

tak to chapu, psalo se tu o tom, ze nemuze na zakladce ci skolce ci kde hrat s detmi, na to by snad takove klavesy stacily ;-)

Taky jsem hrála pár let na klavír v LŠU, přestože jsem cyklus nedochodila, nemám pocit, že bych byla "hudebně zmrzačená", naopak, dostala jsem základ hudebního vzdělání, ze kterého stále čerpám.

V článku je typická dedukce "poté tedy proto" - nejvíc dětí skončí s pianem pochopitelně proto, že na něj tolik dětí začne hrát. Jako počáteční nástroj je klavír fajn, jelikož začátky jsou snadné, zábavné, radostné a bezbolestné. Moje děti mají v ZUŠ na klavír výbornou učitelku, kterou nemůžou nemilovat, jestli budou hrát rok nebo 8 let, už nechávám na nich. Začínaly pár měsíců před koncem školky, podle mě je to ideální čas.

Tak dvě ze tří dětí chodí do ZUŠ, dcera hraje spokojeně na kytaru, syn na zobcovku a s píuč trošku bojuje.
Druhý syn na kytaru začal a skončil, přístup vyučujícího bych nazvala buzerace.
Takže je to v lidech.
Výběr skladeb probíhá společně s dětmi, třeba dcera hraje Nohavicovy skladby, syn doprovázel cd s hudbou ze Zlatovlásky.