Názory k článku Jak se žije českým maminkám v Austrálii III

Vymlouvat ti klišé o Balkánu nebudu, ale švagr dělá ve Švédsku a taky mu přijde, že se tu kdekdo mračí.
Pro ostatní jen pro ilustraci, vraceli jsme se z dovolené přes Bosnu a přespali v penziónku, kde jsme byli před třemi lety, paní si nás pamatovala a měla nefalšovanou radost, že jsme se vrátili, že nám chutná, zajímalo ji, jak se máme, i děti tu atmosféru vycítily a náš čtyřletý synek se prostě za domem v sadu natáhl na záda a koukal na nebe. A to měla paní za sebou tři a půl roku války, o hladu, bez elektřiny, pak dvě operace nádoru na mozku, krize na ně dopadla podstatně víc než na nás a i bez ní mají životní úroveň někde jinde, kdyby nepodnikala, z důchodu by akorát živořila.
Všichni takoví nejsou nikde, to je jasné, ale od nás si takový zážitek prostě nepamatuju. Zato lidí, které potěší třeba už jen pohled na cizí děti, jsem potkal v cizině pravidelně hodně, u nás je to menšina.
A to srovnávání je koneckonců fuk, kdyby se mračili všichni všude, stejně by mi to nepřišlo normální. Občas mám pocit, že když se sejdou tři Češi, dva z nich začnou za deset minut na něco nadávat a stěžovat si, a pak už se jen předhánějí v tom, co je špatně a co je ještě horší. K čemu? Je dost hezkých věcí, jen je vidět.

Přečetl jsem si taky všechno, včetně diskuse, ale na žádné pohrdání jsem nenarazil.
A s tou špatnou náladou bych souhlasil. Mám osobní zkušenosti, řekněme, s Libereckým, Ústeckým, Středočeským, Plzeňským, Jihočeským krajem a Prahou, a lidí zamračených, věčně si stěžujících, předvídajících konec světa, neumějících se radovat je tu opravdu hodně. Můžu omezeně srovnávat s cizinou (asi tak Rakousko a hlavně Balkán, omezeně Polsko, Belgie, Německo), ale i bez toho zahraničního srovnání je to tak: na každém rohu lidé malující hned čerta na zeď.

Holky mate tam taky provincie, kde ma kazda vsechno svoje. Treba Kanada ma provincie, ale maji jine min. mzdy, jine dane provincni, jine vyse dani na nemovitosti, jine platy, ceny, zdravotni pojisteni, programy atd. V podstate kazda provincie je svuj vlastni stat, kde to funguje jinak nez u sousedu.

Jinak co se tyce skoly, tak zacina se tu taky brzo. Muj syn sel do JK, kdyz mu nebyly jeste ani 4 roky a uz po nem chteli aby psal svoje nazory na cetbu. Kamosce ted vynadala ucitelka, ze se jeji kluk nemohl divat ve skole na pohadku, protoze pretahl obrysy obrazky, ktere vybarvoval. V SK uz deti maji umet abecedu, psat, pripadne cist atd. Mne se ucitelka stezovala, ze moje mala v 1. tride nemuze dostat lepsi znamku nez D, coz je 4, protoze ji ve skole musi pomahat a dite ktere pri praci potrebuje pomoci ci neco vysvetlit nemuze dostat lepsi znamku nez D.
Takze jsem se divala co delaji a mala v 1. tride dostane ve fr. napsanou vetu treba Alex jedl k snidani sendvic se syrem a vejcem. No a tu ma ve fr. rozhazenou a ma to seradit jak to patri a napsat. Takze doma mluvime aj a cesky, ona to dostane ve fr, coz je pro ni novy jazyk a ted si to ma v 1. tride uz precist a gramaticky seradit jak je to spravne a napsat. Tak jsem uce rekla, ze svou dceru obdivuji a chapu ze potrebuje pomoc a proto taky chodi do skoly, protoze tu vetu spravne nedokazu sestavit ani ja. Tak je mi trochu lito, ze muj synovec ma v CR same pochvaly a ve skole dela vlnky a krouzky a moje mala ma ctyrky, ale zase uz mlluvi a zpiva ve fr a ma uz i cist a psat a to je teprve listopad. Doporucili mi doucovani, ktere tu maji snad vsichni na cteni v aj, fr, na matematiku, jenze ja hodinu 30 cad platit nebudu. Podle me chodi do skoly se ucit, nebo overit ze umi to co je naucil tutor doma po skole. Ale zase kazda skola je jina, kazdy ucitel si dela vlastni podklady podle jakehosi curriculum, ktere bud dodrzuje nebo ne.
Ucebnice jako jsme meli kdysi my tu neexistuji. A co me ubiji je silent reading. Kazde dite si po tichu cte samo kazde jinou knihu a tak se maji naucit cist a to jak aj, tak i fr. coz je pro ne uplne cizi jazyk, pac tady vsichni mluvi aj.

No tak se obávám, že tady by vám hypotéku do tak vysokého věku nikdo nedal. Kolik je tady v ČR limit? 70 let?
Pokud vím, tak standardní výše hypotéky je 20 let a vždy bývala, nyní se to dost navyšuje na 30 i 40 let. Hlavně mladí bez úspor si musí brát na těch 40 let (viz můj brácha, je mu 26 let, takže mu dovolili 40-ti letou hypotéku).