Názory k článku Z dětského světa mizí říkadla a zpěv. A je to škoda.

Máme 3kluky - 10,8, a 2,5roku. Těm starším jsme nejprve říkali říkadla, básničky později začali pravidelně večer před spaním číst a čteme dodnes, i když si už i sami rádi čtou - musí to mít každý večer a my se s manželem podle nálady střídáme , je to fajn pro nás pro všechny, teď poslouchá i náš nejmladší. Teď například čteme Vinetoua a maličký u toho krásně usíná. Kluci mají velkou slovní zásobu, velký všeobecný rozhled a myslím si, že čtení si knih děti určitě více rozvíjí než jen vysedávání u TV a počítače.

No, já mám dva kluky. Na oba mluvím hodně já, manžel, příbuzenstvo, kamarádi. Oba kluci jsou taky užvanění. Starší ale odmalička krásně vyslovoval, zatímco mladší říká špatně cca půlku abecedy. Umí vyslovat dlouhá slova, bez problémů skloňuje, ale takové l, r a ř, to je něco.

Ráda bych se vyjádřila k tématu. Mám tři kluky 9,5,2roky je to náročné a nemám čas na čtení apod.Já s klukama od mala pořád mluvím, nikdy jsem nešyšlala a zakázala jsem to i babičkám atd. Kluky opravují pokud něco špatně řeknou a hned se to učíme hláskovat a oni to mají jakou fajn hru. Jsou šťastní když to zvládnou. A i přesto, že jsem nečetla kluci mluví hezky bez logopedie a dokonce 2,5letý syn s ním si popovídáte taky bez problému. Neberte to jako chloubu, ale myslím si, že to je základ hodně s dětmi mluvit.

Nadpis mě pobavil. Aktuálně totiž řeším opak - trvalý zpěv a mluvení. Čímž nijak nezpochybňuji problémy rodičů nemluvících dětí.

Hilly, ale to asi nebude až tak pravda...

Můj synek taky nemá rád říkačky (že by to byl problém spíš kluků), dokonce odmítá i příběhy v básničkách - narazili jsme párkrát na takovou knížku v knihovně - která by ho i zajímala, ale když jsem mu začala číst úryvky a on zjistil, že je to v básničkách, nechtěl ji....
Já osobně taky básničky tedy moc nemusím - jsem víc na prózu, tak je holt asi po mně...

Nicméně jsem s ním vždycky strašně moc mluvila, doslova jsem pusu nezavřela - a on tedy taky - je to děsnej drnda a já jsem za to ráda. A taky se tady veřejně přiznávám k tomu, že když jsem ho potřebovala umlčet, zapínala jsem mu pohádky, protože on prostě jinak tu pusinku nezavřel, pořád jsem musela reagovat...

Na logopku chodíme sice taky - má problémy s "r" a měl i s "ř" (to už tedy ovládl), ale vážně si nemyslím, že by to bylo tím že jsem mu nezpívala a nebásničkovala.
Jak učky ve školce tak logopedka byly shodně téměř šokovány jeho verbálním projevem, širokou slovní zásobou a tím, jak pěkně a srozumitelně už od malinka.
Ve třech letech byl dokonce předváděn logopedce, která přišla do školky sledovat jiného tříleťáčka (který velmi špatně mluvil), jako naprostý kontrast...

Ale opět - není to jen moje zásluha - je to prostě chytrej, šikovnej a ukecanej kluk - tohle mu bylo dáno... A nebo možná je to trochu moje zásluha - páč já těm dětskejm zkomoleninám a druhům pláče nikdy neporozumněla - takže se musel hodně brzy naučit hodně dobře mluvit, aby se se mnou mohl domluvit..., protože v tomhle směru jsem byla neschopná neintuitivní matka, no...

Spíš jsme s logopedkou shodně konstatovaly, že bohužel konkrétně u něj došlo s největší pravděpodobností k souběhu dvou věcí - ve 3 letech co šel do školky, neuměl ještě r,ř, a ve školce měli školkovou AJ - a jak je to velkej šikula, tak automaticky téměř okamžitě přejal anglickou výslovnost r, která pro něj byla podstatně jednodušší. No a pak, jako správnej chlap, vůbec tedy neměl potřebu zkoušet to naše krásné české znělé rrrrrr....
V rodině z obou stran navíc máme lehké problémy s výslovností "r" u kluků (měl to jak můj brácha - ten se to nenaučil dodnes, tak to má synkův nevlastní brácha a měl s tím problémy i můj strýček), takže asi i tohle sehrálo svoji roli - podle logopedky tam nějaká drobná dědičná vada s hybností jazyka může být...