Názory k porodnici Porodní oddělení Nemocnice Kroměříž

Já jsem rodila v KM porodnici 17.10.2007 a po porodu jsem si říkala, že už nikdy. Porod mi museli vyvolávat a na tu bolest asi dlouho nezapomenu. Horší ale byl přístup porodní asistentky. Bohužel si nepamatuji její jméno, ale obličej nezapomenu nikdy. Kdyby tam se mnou nebyl manžel, tak asi radši uteču. Byla nepříjemná, nic mi nevysvětlila, nepomohla, vždycky jen proběhla kolem-a to jsem rodila v tu dobu jediná. Ani při samotném porodu se to nezlepšilo, takže tu větu-vidím hlavičku,jsem z jejích úst neslyšela. Jen když se doktor Werner (ten byl naprosto skvělý a díky němu jsem porodila v pohodě) ptal, jak to jde, tak mu řekla, že celkem dobře, jen tlačím špatně-což mi taky neřekla.Po porodu mi ještě vynadala, že moc krvácím a prý je to tím, že jsem nebyla na WC. Kdy???? Při tlačení??? Nedala mi ani napít, takže bych na to WC chodila zbytečně. Na odd.šestinedělí to bylo vcelku fajn a i sestry z novorozeneckého byly příjemné. No, snad zapomenu a další dítě taky zvládnu porodit v KM.

Také myslím, že zlínská porodnice není obecně lepší nebo horší než ta v Kroměříži. Před 10 lety jsem rodila ve Zlíně, byl to šílený zážitek, úplně mi vzal chuť mít ještě někdy děti. Nebylo nic platné, že jsem v nové budově, personál byl nepříjemný, nevstřícný, nikdo mi neporadil s kojením, atd. Nicméně vloni jsem rodila podruhé, tentokrát v KM a bylo to úplně jiné. Ale to platí vždy - každý porod je jiný, každý člověk je jiný. Asi jde taky o to, mít štěstí na lidi.

V kroměřížské porodnici jsem rodila 2x - poprvé v září 2005 a podruhé květen 2007.
Oba porody byly císařským řezem, na péči doktorů si stěžovat nemůžu, jen by mohli více komunikovat. S některými porodními asistentkami to bylo horší - byly nepříjemné.
Na oddělení šestinedělí se mi líbilo, sestry byly hodné. Ale ne tak na oddělení novorozenců - až na jednu či dvě sestřičky tam byly velice nepříjemné, netrpělivé, neudělali si na maminku vůbec čas a to i na prvorodičku. Jedna mi velice silně stiskla bradavku až mi popraskala.

Ale celkově se mi tam líbilo, určitě se všude najde nějaký nepříjemný člověk.

Porodnice, nebo vězení?

Ačkoliv porodnice chrání vaše mateřství, občas vám v klidném výkonu povinností matky brání a předpokládá, že takové zacházení strpíte.

Úterý 15.1. 2008, 14:00

­­­­­­­­­Začaly vám stahy a teď míříte do porodnice. Smějí tam z vás udělat nesvéprávného chovance? Ne! Přesto se o to v Čechách skandálně pokoušejí!



Představte si, že jste v bolestech přivedla na svět zdravé dítě
a toužíte ho k sobě přitisknout. Jenomže sestry vám ho vyrvou z ruky a zkoušejí vás umlčet rozvrhem hodin, ve kterých svého potomka nejenže vidět můžete, ale kdy doslova musíte. Žena ve stejnokroji vám vysvětluje, že když se vizita koná v sedm, tak své dítě musíte umýt a nakrmit půl hodiny před ní a je úplně fuk, jestli má kojenec hlad nebo jestli třeba spí. Ačkoliv porodnice chrání vaše mateřství, občas vám v klidném výkonu povinností matky brání a předpokládá, že takové zacházení strpíte. Třicetiletá učitelka Eva Hanzelková ze Zadní Třebaně si to líbit nenechala.

Hořovický útěk z porodnice
26. října porodila Eva v hořovické nemocnici syna. Byl zdravý, a jeho matce proto přišlo zbytečné zůstávat v ústavu tím spíš, že o něj chtěla pečovat v klidu, který porodnice nenabízela. Po třech hodinách od porodu požádala o revers, aby mohla odjet i s miminkem domů. Lékaři jí písemnost odmítli vystavit, takže se sebrala a nemocnici jednoduše opustila. Měla zajištěnou péči pediatričky a o svých právech byla dobře informovaná.

Nemocnice však okamžitě zalarmovala sociální odbor, ten se obrátil na soud a soud na policii. Všechno se odehrálo rychlostí blesku a o pár hodin později už strážci zákona Evu i s malým synkem eskortovali zpátky do nemocnice. Takový zásah nemá v jiných zemích obdoby! Zároveň mladou ženu absurdně obvinili z nezodpovědnosti. Ta však už při příjmu do nemocnice odevzdala personálu svůj porodní plán, celému aktu asistovala dula a ženu povzbuzoval manžel.

Eva se rozhodla podat žalobu, aby se něco takového nemohlo opakovat. Podle zákona České republiky totiž můžete odkráčet z nemocnice kdykoliv po porodu za předpokladu, že je ratolest zdravá. Pravidlo, které lékaři často prosazují jako svaté, totiž, že rodička by měla v nemocnici zůstat prvních 72 hodin po porodu, je jen doporučením. Nikdo vás k tomu nemůže nutit, natož policie!

Děčínská smrt po porodu
V týž den se jiná žena zcela spolehla na lékaře - bohužel. Třiačtyřicetiletá Šárka Krejčová rodila 26. října své třetí dítě. Těhotenství probíhalo bez problémů. Krátce po příjmu se jí udělalo zle, ale lékaři se nehodlali jejím podezřením zabývat. Proto své přesvědčení o tom, že porod neprobíhá dobře, alespoň vyťukala do textových zpráv svým blízkým.

Během porodu nastala komplikace, která vedla k císařskému řezu. Novopečenému otci Lukáši Podmanickému vzápětí zdravotníci gratulovali k narození syna a jeho starost o přítelkyni, která ho v té chvíli už vůbec nevnímala, smetli ze stolu slovy: „Jděte slavit, zdraví své partnerky nechte na nás, to je naše věc.“ O pár hodin později mu s politováním oznámili, že jeho družka zemřela.

Je vaše zdraví opravdu věcí lékařů?
V některých českých porodnicích stále vládne zatuchlé přesvědčení, že lékaři jsou pány situace. Ve chvíli, kdy vás přijmou do nemocnice, jako byste ztrácela právo rozhodovat o svém životě a proměnila se v „záležitost“ doktorů. Avšak opak je pravdou. Porodnice není ústavem pro nesvéprávné, nýbrž vaše služba. Vy sama se pak rozhodujete, jestli jí využijete, nebo ne. Vy jako matka nesete zodpovědnost za své dítě. A právě proto vám nikdo nemůže upřít právo přijít do porodnice, kdy uznáte za vhodné, a stejně z ní můžete, pokud je miminko v pořádku, kdykoli odejít.

Jak to vidíte vy? Rodit doma? Máte zkušenost s porodnicí?
Pište na cosmoline@stratosfera.cz

Pokud mohu, i já se podělím o zážitek při porodu v KM nemocnici ať se můžete tetelit blahem, že zrovna Vám to probíhalo hladce. Vlastně mě taky, až do doby kdy bolesti byly tak neúnosné že jsem nemohla ani stát na nohou a sestra jen občas ,,prolítla,. Nerada na sebe upozorňuji a tak jsem tiše trpěla a doufala, že snad někdo příjde. Můžu jen děkovat za to, že byl manžel se mnou a šel přímo pro lékaře, který zavolal sestru a oznámil ji, že ty ozvy co slyší jsou matky a né už dítěte. Pak už to šlo velice rychle a mě okamžitě vezli na operační sál k cís, řezu. Na druhý den, snad proto, že jsem stále byla pod vlivem anestetik a byla v klidovém stavu, tak si ke mě sedl lékař a na rovinu mi zdělil , že dítě museli křísit a 5 minut nás dělilo od neštěstí. Za pár měsíců mám rodit opět, nyní budu vyzbrojená potřebnými věcmi pro případ, že bych měla opět několikadenní zácpu poporodní (..a věřte, že to je bolest ukrutná) a stabilně ,,neobtěžovala,, sestry o pomoc. Prostě, co si sama nepohlídám a nezaopatřím, nedočkám se.. No ono se to chválí personál a nemocnice když nic nepotřebujete a oni nemusí vynaložit víc snahy než je nutné.Hodně štěstí.