Názory k článku Tři u porodu

Především - přizvat si k porodu dulu, manžela nebo maminku - je svobodným rozhodnutím každého. Ale ve všech odvětvích, i v porodnictví a vůbec ve způsobu jak žijeme své životy dochází ke změnám. Copak nám přišlo v dětském věku normální mít mobil už v první třídě ? Bylo před třiceti lety normální, že byl otec u porodu ? Dnes když tam není tak je to bráno skoro jako společenský deficit A cožpak dneska nemohou mít dcery jiné názory na porod i následný způsob péče o dítko než jejich maminky? Příroda je mocná čarodějka - i dnes by většina žen zvládla porodit "u kuchyňské linky". Jenže dnešní společnost je jiná - máme víc informací a z nich paradoxně může pramenit více obav. Hledáme tak pak jakékoliv cesty jak je rozptýlit. Maminky jsou rozhodně první volbou a bylo tomu tak i u nás. Jejich role je nezastupitelná a samozřejmě nejpřirozenější. Ale co ony dnes vědí o oxytocinech, epizotomiích, nejnovějších studiích které říkají, která předporodní příprava je nutná a která k ničemu není. Dula maminky nikdy nemůže nahradit, ale může je dle mého názoru vhodně doplnit. A nakonec - všem rodičům jde vždy o jedno: zajistit to nejlepší pro své děti. Jakkoliv... Tatínek M.

Souhlasím. poprvé jsem rodila ve 20 a ani by mě nenapadalo přemýšlet o tom, zda to zvládnu. Naposledy ve 35 doma. Asi díky tomu, že jsem si vždy věřila. Jinak moc hezký článek na věc očima rodícího otce.

Dík za krásný příběh. Přeji Vám, ať je stále tak dojemný. Pro mne, která jsem rodila ve studených poměrech minulého režimu, to zní jako nedostižná pohádka. Dodnes vnímám, že mi byl krásný zážitek z narození dítěte ukraden.