Názory k článku Černé puntíky frčí i v dnešní "moderní" škole

Dobrý den,

nic si z toho nedělejte. Třeba u nás doma se to bere sportovně. Synovec dokonce dostal pochvalu, že přinesl první poznámku No, házeli hobou na strop Naše dcerka má také poznámky, že se už asi 3x na něco do školy nepřipravila. No to my se z toho asi všichni po...
Něco se ve škole od našich mladých let změnilo, ale někdy na mě dýchnou osmdesátky až hrůza :-(

Ve školství jsem pracovala, zrovna na 1.stupni. Jenže jen na dobu určitou a po mateřské už to nešlo, nestíhala jsem s provozní dobou zařízení pro děti. Takže jsem ze školství odešla a vrátit se nelze, učila bych za moc malý plat, prakticky jako absolvent po škole, protože praxe, kterou mám, by se počítala jen polovinou. Z toho bych nevyžila, mám děti a hypo. Takže je mi líto.

Dobrý den,
krásný článek plný pravdy. Začnu od začátku. Už při prvním přivítání s paní učitelkou a dětmi jsem si říkala že to bude mít paní učitelka hodně těžké. Mluvila tiše, bez respektu a působila na mě zakřiknutým dojmem.
Děti se začaly učit a na syna přišly první stížnosti. Neposedí, zlobí atd. Byla jsem z toho trošku rozčarovaná a synovi ,,chlapsky" domluvila. A opět stížnosti atd. Tak jsem paní učitelce povolila mírnější výchovné tresty. Vím že je syn neposeda, ale učení mu jde výborně, ba přímo po mě vyžaduje učení navíc a hltá ho a doma zlobí snad jako každé zdravé dítě.
A najednou paní učitelka polemizuje s ostatními maminkami jak je nešťastná ze své třídy a že by chtěla třídu jinou, hodnější.
Tak mám pocit, že ne každá povaha se hodí na tuto profesi. Učitel si musí zjednat respekt a přitom chápat svoje žáčky tak, aby jim už od první třídy nezprotivil školu svým přístupem k dětem. A proto už budu synovi domlouvat jen v opravdu krajní situaci a vést ho dál k respektu k dospělým. Zbytek si musí paní učitelka zvládnout sama. Tak jako paní učitelka u syna ve školce. Zavelí, zvedne hlas a děti pro ni dýchají.
Takže každá ,, zlobivá" třída cosi vypovídá o tom kdo ji má na starosti a jak si s ní poradí. A děti jsou pořád jenom děti které jimi ještě dlouho budou a my dospělí.......nekažme jim ten jejich dětský svět černýma puntíkama. Těch nasbírají v dospělosti ještě dost a dost.

Tak tak...
klobouk dolů před tebou...
já naštěstí ještě nemám třídnictví, ani pohotovost... dozor v jídelně a na chodbách ani nezmiňuji.
I po těch třech hodinách denně chodím domů leckdy jak zbitá... ale jak píšeš - práce mne baví :-D.
Nicméně - každému (každé), kdo si myslí, že práce učitele je brnkačka za hromadu peněz - vyzkoušejte si to... pak suďte. Upozorňuji, že jsem vyzkoušela již několik různých profesí, já srovnání mám. A před každým i průměrným učitelem smekám. :-D

Učím na plný uvazek na 1. stupni. Letos 4. ročník + 2 hodiny v jiném ročníku. Úvazek 23 hodin týdně, myslí se přímé pedagogické činnosti. V praxi to znamená že v PO až ST mám 5 hodin, ČT a Pa 4 hodiny. Ale samozřejmě se to liší každý rok dle rozvrhu a ročníku, který zrovna máte.
Odučím ( + dozory na chodbách),pak mám 2x týdně dozor ve školní jídelně s odvodem družinových dětí do ŠD. K tomu přidám 4 tzv. pohotovosti, tedy hodiny, kdy musíte být ve škole a kdy neučíte...kdyby náhodou někdo "vypadl". K tomu vedu 3 kroužky v odpoledních hodinách. Suma sumárum....v pondělí chodím domů v 17.00, v úterý se vracím "domů" pro vlastní děti a vezu je zpět, kde je mám na kroužku. Domů se vracíme okolo 17.00. Ve středu je to volnější, doma stíhám být i do 15.30 (naší MŠ zavírají v 15.45, takže mi ani nic jiného nezbývá). Čtvrtek je fajn, mám jen 4 hodiny, takže zvládám oběhat úřady, lékaře, kadeřníky atd, než zase budu muset být do 15.45 pro vlastní děti. V pátek jezdím často na fakultu, kde se ještě dále vzdělávám. Často i v sobotu. Příprava na další den mi zabere různě zhruba od 30 minut i do 1,5 hodiny. Záleží na tom, zda už mám pomůcky z minula, co se Vám sejde ve třídě za děti atd....opravy sešitů zvládám různě..při SP dětí (to moc nejde, protože samostatnost je dnešním dětem docela cizí), odpoledne ve škole, doma po večerech. O víkendu připravuji plán na další týden, připravuji webové stránky a vkládám zajímavosti a fotky z týdne uplynulého. Nestěžuji si, práce mne stále baví...i za ty peníze. Přivydělávat si jinak už opravdu nestíhám. A to nepočítám různé finanční transakce - vybírání peněz a placení, příprava vycházek a výletů, ŠvP, vypisování tuny nesmyslných papírů, které po nás ministerstvo požaduje. Sekretářku k ruce bychom potřebovali.