Názory k článku Černé puntíky frčí i v dnešní "moderní" škole

Ano - černý puntíky - tak a máš to - třídní důtku, ředitelskou a následně dvojku z chování.
Já jako holka si pamatuju taky na černý puntíky, zajímavý je, že byly i červený, ale nástěnka se spíš černala, černými puntíky učitelky nešetřily, zato červených bylo jako šafránu. A ono to fungovalo tak, že když těch černých bylo moc a trest už byl, tak na to dotyční kašlali - no co, stejně s tím už nic nenadělám.
U syna jsou smajlíci a mračouni - že prý u nich ještě nikdo nedostal mračouna. Bylo mi to divný, přece jen, už je říjen. Jenže - když není vše, jak má být, učitel se zeptá - co myslíš, jak tohle ohodnotit či je tohle v pořádku? A dítě se musí zamyslet, co na to. A že prý to je vždy tak, že dítě uzná, že tohle v pořádku není a že by si mračouna zasloužilo. Jenže učitel řekne - jenže já je nerad/a/ dávám, smajlíka si ale nezasloužíš, tak jak to vyřešíme. Dítě najde řešení samo - to či ono předělat, něco doma dodělat plus něco navíc apod.
Já myslím, že ty černý puntíky jsou na dvě věci....... a rozhodně nemotivují.

Tak já narozdíl od Tebe očekávám, že učitel bude dělat to, co má, bez ohledu na plat. A to proto, že si toto povolání vybrali dobrovolně. Stejně jako lékaři, zedníci........... Pokud na to hodlají kašlat, ať jdou dělat něco jiného.
A jestli by Ti přišlo OK to, že učitel by ve třídě seděl a jen hlídal a dával černý punti, protože za ten plat víc dělat nebude, tak fajn. Ale myslím, že takových chápajících rodičů by až tak moc nebylo.

Žádný trest. Prostě jen přirozené důsledky. Bylo provedeno hodně psychologických testů s výsledkem, že trest není v učení motivující. Naopak, může snížit přirozenou motivaci. Já na své děti tresty nepoužívám a i v uplatňování přirozených důsledků jejich činů se musím krotit, abych to neprezentovala jako trest (třeba když jsem naštvaná), protože když to berou jako trest, připadá jim to nespravedlivé a nemá to ten správný účinek.
Dělat chyby je přeci úplně přirozené, na nich se člověk učí a vůbec nejlepší je, když si ty chyby člověk objeví sám. A dávat dítěti horší známku jen proto, že otravuje...když tak máme známku i z chování (i když to je taky pěkný nesmysl). Spíš by se měla zamyslet nad tím, proč asi otravuje, většinou asi proto, že se nudí.
A vůbec si myslím, že menší děti známkování nechápou a když tak jenom jako odměnu a trest. Nemají potřebu se porovnávat s ostatními, jak na tom jsou (pokud je k tomu někdo cíleně nevychovává). Potřebují jenom zpětnou vazbu, ale normální věcnou, ne spojenou s pocitem hanby, křivdy a vlastní neschopnosti, nebo naopak vyjímečnosti (třeba já když jsem byla veřejně chválena a ukazována jako nejlepší, necítila jsem se dobře, mrzelo mě to vůči ostatním). Jací jsme vzhledem k ostatním, to si každý zhodnotí sám. Jde o to se naučit komunikovat, ne hodnotit jeden druhého. Jak jsem na tom vědomostně vzhledem k ostatním se dá udělat formou testu s procentuálním bodováním. To mi přijde líp pochopitelné i spravedlivé. Hodnocení vědomostí přece nemůže být postaveno na náladě, osobních sympatií a antipatií hodnotícího...

"Vůbec nejsem příznivcem příliš liberální výchovy, kde děti mohou všechno a učitel je nesmí potrestat. To, ne. "


Ale nedozvěděla jsem se jaký trest je teda z pohledu autorky ten dobrý.Osobně si myslím,že jde hlavně o to,jak se s trestem zachází.Systém smajlíků(obdoba puntíků) měl syn v nižších ročnících taky,ale nebylo to o bezhlavém dávání mračounů za všechno a nebyl tam nikdo,kdo by byl takto označen,prostě většina nějakého měla,ale převládali smajlíci.I z pedagogického hlediska je to normální motivační systém,se kterým dobrý učitel umí pracovat,ale ten špatný bohužel ne.