Názory k článku Přijímačky u nás doma: Máme do toho jít?

Nevím, možná jsi v domácnosti, ale my když prijedeme z prace stihneme jen DU a pak večeře a spát. Vše ostatní jen o víkendu a to ma běžné ZS. Dcera na víceleté chce a taky jsem se bala ze budou mit spoustu hodin, ale viděla jsem rozvrh druhého stupně na nasi skole a maji to snad ještě horší. Ale myslím si ze lepší je přechod na šestileté je lepsi, ze az když začne fyzika a chemie se uvidí jak je dítě studijní typ.

nějak nechápu, jak souvisí citová náklonnost k rodičům s osmiletým gymnáziem - když tatínek není doma, můj sekundán spí v ložnici se mnou, stejně jako ti dva mladší. Stejně tak má čas na všechny svoje kroužky a zájmy, má kamarády, tady musím říct konečně má kamarády, protože konečně zapadl do kolektivu.
Prcovky na zákaldce jsou fajn na prvním stupni, ale na druhém to je vážně dost nepříjemný předmět, protože do dílen se nesmí, co kdyby si děti ublížily, šít se nedá, není na šicí stroje, navíc pracovky se kvůli penězům nedělí na holky a kluky, jsou všichni dohromady. Umíš si představit 30 šesťáků najednou s jedním učitelem v kuchyňce? (asi 4x4 metry, 4 dvouplotýnkový sporáky a dvě trouby, minimum vybavení protože na nový nejsou peníze).
Na práci je potřeba aspoň ten papír a lepidlo, ale třetina dětí si nepřinese ani to lepidlo s domu, a škola šetří kde se dá a lepidla dětem nekoupí, i na papíry si děti musí dát peníze. Na další materiál není - nakonec ty dílny, i kdyby se do nich mohlo, tak potřebují materiál, zadarmo to není

takže co v pracovkách dělat? z domu děti nepoznají kolikrát rýč od lopaty, do pěstitelek se nehrnou, protože by si ušpinily oblečení/nehty/boty

a navíc, kdo je šikovný, ten přežije i to, že pracovky na zákaldce jsou na mizivé úrovni, stejně tu jedničku mít bude, aby měl dobrý pozit, že aspoň z něčeho
a kdo je nešika, toho to základoškolský pracovky nenaučí a těší se na osmiletý gympl, kde pacovky naštěstí nejsou

Syn je v šesté třídě. Na osmileté gymnázium se nedostal, vždycky se učil dobře a bez námahy, teď je teda premiant. A s bojkotem ze strany jednoho dítěte je to tak, že někteří učitelé si s tím poradí (tj. jejich snaha nevyznvá do ztracena) a jiní nikoli. Naštěstí ti první převažují, takže já zatím toho,že "zůstal" na základce, neželím. Má ještě kupu mimoškolních aktivit a nejsem si jistá, jestli by je zvládal na gymnáziu.

šlo by to jinak, ale ne ve třídách, ve kterých je 29 dětí, z toho 4-5 s ADHD, minimálně stejný počet s různými dys a k tomu třeba jedno až dvě s AS, případně se to někde nějak zkombinuje. V takové třídě je pochoptelně jedno až dvě děti se silně podprůměrným intelektem a jedno až dvě s intelektem výrazně nadprůměrným, opět nevylučuju možnost jakékoliv kombinace, třeba nadprůměrně nadaný dítě s dys a AS, a třeba i s ADHD.
Jak v tomto kolektivu rozvíjet všechny, to jsem ještě nezjistila

Navíc dítě, které je inteligentní bude v tomto prostředí trávit několik let třeba už nikdy nebude schopné konkurovat třeba u přijímaček tomu, kdo měl štěstí na třídu s pár dětma, k tomu třeba nemá žádnou diagnózu.
Takže tímto způsobem doslova ztrácíme inteligentní děti a přicházíme o možnost, aby v dospělosti něco dokázaly a pomohly, naopak je totiž ubíjíme, dáváme jim najevo, že na ně není čas a jejich schopnosti nikoho nezajímají ,a tak se tyto děti přestanou snažit a ztrácí zájem o vědění

Opet - dost nesmysl. Kazde me dite hraje na hudebni nastroj. To mladsi pomerne uspesne jeste v ZUS, to starsi melo v sekunde uraz, ze ZUS ho vyhodili, protoze nemohlo hrat. Ovsem presne stejne by ho ze ZUS vyhodili, i kdyby studoval ZS Takze jiz roky - po upraveni pourazoveho stavu - hraje stale v budove ZUS, u stejne pani ucitelky, ovsem chodi na soukrome hodiny.