Názory k článku Máme doma jedináčka

Já mám s jedináčkama samé dobré zkušenosti. Podle mě je to jen závist, že na ně tak všichni nadávají. Znám plno lidí z více rodin a vyčůraní jsou až hrůza. Opravdu záleží na výchově. Zažila jsem ale na střední učitelku, která jedináčky fakt nesnášela. Totální kráva. Můj recept zní: jestli je někdo jedináček, tak ať se tím raději nechlubí. Lidi jsou střelení. Je to jako když má někdo jinou barvu kůže. Blbcům to stejně nevysvětlíš. Ti si furt budou mlét svoje.

Milá Kiki, máš opravdu malý rozhled a docela až paranoidní představy o fungování rodin s více dětmi. promiň, ale uplně mě napadlo, že ty bys více dětem neměla co nabídnout a jestli v tomhle duchu vychováváš i své dítě. je to pro mě hodně zvláštní, takové "pokřivené"...

Výborný popis rozmazleného dítěte, jedno takové znám, akorát že to opravdu není jedináček, ale, světe div se, druhorozené děcko!!!! Největší legrace je, že jeho maminika stejně jako ty odsuzuje jedináčky, ale co má doma nevidí.
Já doma jedináčka mám (9 let),sama sice těžko můžu posoudit jestli je rozmazlená, myslím si že ne a dokonce učitelé ,jak (kdysi) v mateřské školce, tak i nyní na základce, tvrdí že nemá žádné jedináčkovské manýry. Je samostatná, dobrosrdečná a soucitná. Možná je to tím že doma máme též kočku a psa se kterými od mala vyrůstá.
Je to vše o výchově a okolních podnětech.

Bohudík jsem jedináček a mám doma také jedináčka. Všechny ty pomluvy vycházejí od frustrovaných jedinců z vícedětných rodin. Neznám jediného člověka, který má sourozence, aby nebyl nějak pokřivený. Trpí šikanou sourozenců, nezájmem rodičů, kteří jsou nezodpovědní a pořídí si více dětí, i když zpravidla nezvádají ani jedno. Tyto děti jsou velmi lakomé ve stylu: co si urvu, bude moje, mají majetnické sklony, protože vše v rodině mají děti dohromady atd. Mohla bych o tom psát celé eseje. Při pracovní vytíženosti dnešních rodičů úplně stačí jedno dítě, aby mu člověk mohl vše dát. Teď vůbec nemám na mysli materiální hodnoty, ale naopak ty duchovní a velmi důležitý je čas, který se dítěti věnuje. Moje dítě je vychováno zcela opačně, než jak zde jedináčky líčíte. V kolektivu je velmi oblíbené, v životě jsme neřešili žádné kázeňské problémy doma ani ve škole.Moje dítě se může spolehnout,že si na něj vždy uděláme čas a se vším se může svěřit. Nedovedu si představit, jak by toto fungovalo při více dětech.Rodiče si pořídí kupu dětí a pak jedno vychovává druhé a je tak okrádáno o zdravý dětský vývoj a je neúměrně deptáno odpovědností, kterou mají nést rodiče.

Velmi pěkný a pravdivý dopis,souhlasím s vámi!Já jsem byla dlouho sama,než se narodil bracha,ale bohužel od male byl uzavřený,nesportovní,málomluvný a pokračuje to dodnes a to mu je 22 let,jsem o 8 let starší a strašně jsem se na sourozence těšila,já potřebuji kolem sebe lidi a společnost,pohyb,..Bohužel díky vlastnostem mého bratra jsem se cítila a stále cítím na co sourozenec,včdyť si vlastně nemáme,co říci a to ani teď .Pořád jsme se teď i s manželem snažili,ale marně!Své dítě vedu ke sportu,blíž k lidem,dětem,do společnosti,k povinosti.Druhé dítě chceme,ale chci se mu věnovat,tak jako mé dceři,aby nebylo v nevýhodě!Zatím se to daří,nenílakomá,poděkuje,uklidí si hračky a taky ji nechávám prosadit sama sebe venku k dětem a nemíchám se do toho,což matky s více dětma do toho pořád strkají nos,taky dokážem s manželem udělat se sebe pěkného kašpara.