• |
11.1.2010 10:54:43
Dobrý den,
mám obdobný problém, je možné se nějak spojit. S pozdravem Fenan |
• |
26.8.2008 17:11:07
Dobrý den
Po přečtení dotazu p.Milly jsem se rozhodla naspat také svuj problé a požádat o radu.Můj manžel má asi 6 let cukrovku příští rok bude slavit 40 let a abych pravdu řekla nevím jestli se toho dožije.Jsem na tom podobně jak p.Milla.Denně navštěvuje hospodu a vypije v průměru 10 piv.Je i silný kuřák krabička na den.trápí mě že bere svůj zdravotní stav tak na lehkou váhu a trápí nejen mě ale i naše děti rodiče no prostě celou rodinu.Již několikrát jsem ho prosila aby přestal pít ale on mi řekne že není alkoholik protože nevysedává v hospodě od rána že si jen zajde večer na těch svých pár piv jak říká.Štve mě to že nedokáže jediný den bez tohoto alkoholu vydržet.Je mi také divné že má vždy všechny výsledky u diabetologické doktorky vždy v pořádku-krev,moč no prostě vše.Žádné problémy nemá a zatím nedostal ani žáden záchvat.Nevím proto jestli mám jít k jeho paní doktorce a vše jí říct.Už si s ním nevím rady,navíc jsem se s ním pohádala takže spolu už 2 týdny nemluvíme.Myslela jsem že se to trochu změní ale on si zvesela chodí každý den na ty svoje pivka.Prosím poradte mi co mám s ním dělat nevím si rady a nechci aby duvodem našeho rozchodu byl alkohol.Mám ho prostě moc ráda ale žít už takhle nechci |
• |
12.7.2002 13:47:08
Ahoj Millo,
asi ani já tě nepotěším. Stejně jako Karla, jsem dcerou otce, který také jen zašel každý den po práci "na jedno". Samozřejmě u jednoho nezůstalo. Domů chodil, až když jsme spali, takže jsem ho vlastně nikdy opilého neviděla, vlastně jsem ho viděla jen o víkendech. Jako dítě jsem to samozřejmě nevnímala a když mi maminka v mijich 6 letech řekla, že je s tatínkem rozvedená a že se budeme od něj stěhovat pryč, vůbec jsem to nechápala. Vždyť byl tak bezvadný a měl mě tolik rád. Víkendy jsme trávili spolu, sportovali jsme, hodně se mi věnoval. Protože jsem to tak těžce nesla, rozhodla se maminka s taťkou zústat a dát mu ještě šanci, tu samozřejmě opět zmařil. Jak jsem začala dostávat svůj rozum, začala jsem vidět i ty všední dny, kdy chodil za tmy domu, maminka tajně plakala a já poté tajně do polštáře. Jak já jsem se za něj příšerně styděla, když šel domů opilý, kolikrát jsem si musela ve škole vyslechnout jízlivé poznámky spolužáku na jeho adresu. Byly období, kdy jsem ho vyloženě nenáviděla za to, jak maminku trápí a pak jsem se sama před sebou styděla za tuto nenávist vůči vlastnímu otci. Dodnes mám výčitky svědomí, že s ním maminka zmařila svůj život kvuli nám dětem. Mockrát jsme ho s maminkou prosili, at se jde léčit, dokonce to i několikrát zkusit, ale vždy znovu selhal. Problém byl v tom, že on nepotřeboval až tak to pivo, když měl-li o víkendech nealko, tak byl spokojený, ale on potřeboval ty svoje pivní kumpány. Prý si doma nemá s maminkou o čem povídat. A to je ten hlavní problém, v tomhle je pivařství záludné. On se pivař totiž musí jednak zbavit závislosti na alkoholu, ale hlavně na své pivní partě a to je snad ještě obtížnější. Asi nejsem ten největší odborník přes léčbu závislostí, ale pokuste se spojit s protialkoholní léčebnou a poradit se s nima, ale po tolika letech pivaření už moc šancí nevidím. Navíc stějně už celý zbytek života budete žít v obavě, zda do toho znovu nespadne, a to na klidu moc nepřidá. Jako člověk, který si prožil život s alkoholikem a vím, co to je, mám na Vás prosbu. Pro své duševní zdraví a pro vaši dcerku, zanechte marných pokusů s přemlouváním a léčením a odejděte od něj. Ušetříte si spoustu zklamání, ušetříte vaší dcerce spoustu pokoření. Možná si taťku užije více o víkendech, kdy si střízlivý pro ní přijede a bude se jí celý víkend věnovat, ale nebude muset prožít ty běžné opilecké večery, vidět vaše utrápené oči. Ona je totiž ve věku, kdy takovéto věci právě začíná vnímat a je snad horší mít tátu opilce než tátu nemít. Pivaře nikdo nezmění, ani sebevětší láska. Zachraňte se, dokud jste mladá a máte šanci na nový vztah. Přeji mnoho štěstí a držím pěstí, ať máte dostatek sil a odvahy situaci vyřešit. Jitka |
• |
22.3.2002 20:37:06
Myslím ,že každý den, který zůstanete s Vaším mužem pohromadě je pro Vás ztráta času a pro Vaši dceru ztráta iluzí.Nepochybuji o tom, že Vám moje slova zní až příliš tvrdě, ale při čtení Vašeho dopisu jsem se v myšlenkách vracela do svého dětství.
Můj otec (VŚ)zrovna jako Váš muž nechodil domů nikdy opilý namol, ovšem o to pravidelnější a postupem času i delší byly jeho odskoky "na jedno".Můžu Vás ujistit, že po několika letech nezůstane jen u piva a po 20-ti letech už nebudete mít o čem spolu mluvit. Jsem si jistá, že kdyby moje maminka měla možnost dohlédnout do budoucnosti za 30 let, současnost, kde žije dnes,nepochybně by taťku buď bez milosti donutila léčit se, nebo by si sbalila kufry a odešla. Alkoholismus je strašná nemoc a nemá slitování s nikým.Bohužel následky člověk vidí většinou už pozdě a je jen málo lidí, kteří se k tomuto problému dokáží postavit čelem bez hledání jakýchkoli omluv. Nejhorší na celé věci je to, že v alkoholismus se vždy týká celé rodiny, nikdy ne jen toho, kdo se rozhodl svůj život prolít pivem. Je to nemoc, kterou člověk buď pojmenuje a bojuje s ní, nebo chodí jen na to jedno (taková je bohužel většina)a ostatní kolem jsou hysteričtí a přehání. Sama nevím,(nebo spíš vím)jak bych se zachovala, ale rozhodně není na co čekat, protože čas v každém případě hraje proti Vám. Držím palečky, Karla |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.