Názory k porodnici Okresní nemocnice v N.Městě na Moravě

Ahoj všem těhulkám a maminkám!

Ač jsem teprve zhruba v polovině těhotenství- jsem čím dál tím rozpolcená, kde vlastně budu rodit?
Chodím k lékaři (gynekologie) k Apolináři a tak jsem si myslela, že zkrátka tam.
Ale po tom, co jsem si tady přečetla příspěvky o porodu u Apolináře, už si tak jistá nejsem...!
Hodně maminek teď z Prahy jezdí rodit do jiných porodnic (např. Vrchlabí, Brno, Neratovice) jen aby se vyhnuli "klasickému" porodu a nezájmu lékařů a sester.

Ještě musím přidat příspěvek o mém prvním porodu - vztahuje se k Thomayerově nemocnici v Praze 4:
protože jsem miminko "přenášela" byla jsem dle PM už v 41.týdnu tak jsem byla po kontrole hospitalizována na rizikovém oddělení (pátek v poledne), večer ve 21 hod mi odtekla plodová voda, tak jsem šla za sestrou- ta mi nadzvihla košili a řekla, že "neteču", ať si jdu lehnout, tak jsem šla na WC zachytila trochu vody do tamponu a šla znova za sestrou, ať to poleje tou vodičkou, že zjistí, že je to už plodová voda..., tak volala na sál, ať si mne tam převezmou..., po vyfasování andělíčka, holení a klystýru jsem se ještě mohla osprchovat, ale pak už mne sestra zavedla na sál (bylo asi deset večer), kde jsem byla připoutána těma dvěma popruhy k monitoru (mimi bylo velké a nehýbalo se) a tak jsem tam ležela potmě- na zšeřeném porodním sále, v zimě (byl leden), polonahá připoutaná k lůžku- hrůza- když jsem se pozvracela a volala jsem sestru, byla otrávené, že v noci něco chci.., nemohla jsem nic- jen ležet na zádech a čekat, až se otevřu (velice něpříjemné) a tak jsem tam ležela a ležela a ležela do desíti ráno s ohromnými křížovými bolestmi (ani jsem necítila kontrakce, jak mne bolely záda)- vlastní porod byl pak rychlý- miminko se narodilo na 5 "nádechů", ale ta druhá doba porodní byl fakt otřes- jak jsem psala připoutaná, polonahá, v bolestech a zimě....
Miminko jsem viděla až ten den večer (poprvé!, ani po porodu mi ho ani neukázali)..., škoda mluvit.
Na šestinedělí jsem měla naštěstí nadstandart a bylo málo maminek, tak že jsme každá měla vlastní sestru- to už šlo.
............... atd.
(Předesílám, že jsem si tuto porodnici sama vybrala na základě absolvování těhotenského cvičení a kursu pro nastávající maminky v POMADu.)

Od té doby uplynulo už skoro 8 let, tak jsem si myslela, že už je vše jiné (viz vznik CAPu ... a td), ale když tak tady čtu ty vaše příspěvky, jsem opět na vážkách!

Generace mojí mamky mne považuje za hysterku, že si vybírám, kde své miminko přivedu na svět, že vše rychle zapomenu (to nehezké během porodu), ale já nevím, co vy na to?
Dík.

P.S. Omlouvám se za dlouhý příspěvek...*

V této porodnici jsem rodila v roce 1994, 1998 a 2001. Každý ten rok docházelo ke změnám jak v péči o rodičky tak i v péči o miminka a byly to změny k lepšímu. Všechny porody jsem měla bez komplikací, dalo by se říct velmi lehké, proto jse nepotřebovala sestřičky žádat o jakoukoliv pomoc a tudíž se mi nedostalo nikdy odpovědi "ne". Ale je pravda, že jsem byla vždy pochválena za "dobře odvedenou práci".Holení a klystýr jsem absolvovala, určitě mi to pomohlo a já tak mohla beze strachu že se po.... přivést dítě na svět. Při třetím porodu mi bylo nabídnuto, abych si trochu pohopsala na balonu, ale já jsem tuto možnost nevyužila, bylo mi mnohem líp, když jsem mohla "jenom chodit", protože jsem trpěla během téměř celého těhotenství bolestmi stydkých kostí, tak proto jenom to chození. Nastřižena jsem byla jenom v prvním případě. Po porodu mi miminko dali na bříško a já se na něj chvíli mohla dívat a dotýkat se ho. Pak si ho odnesli, já jsem mezitím musela ležet dvě hodiny s rukama podél těla a nehýbat se, abych moc nekrvácela. Takže mi nevadilo, když miminko po tu dobu nebylo se mnou, jak bych se o něj asi mohla starat, že? Návštěvní hodiny jsou sice od 13 do 18 hodin, ale jestliže tam někdo přišel mimo tyto hodiny nebyl vyhozen. Dokonce i v době zákazu návštěv kvůli chřipkové epidemii některé sestry návštěvu povolily. Co se týká péče o miminko a kojení, vždy mi ukázali jak o dětátko pečovat, i když věděli, že už mám druhé či třetí dítě a neodbývaly to. S prvním přiložením dítěte k prsu také vždy pomohly a nemusela jsem si o to žádat. Kdykoli jsem měla nějaký menší problém, mohla jsem jít za sestřičkami ať byl den nebo noc a ony ochotně poradily. A nejhezčí na tom bylo, že mě pokaždý osud zavál na stejný pokoj. No není to nádhera? Samozřejmě i v této porodnici se mi také několik věcí nelíbilo, ale byli to jen drobnosti, kterými nemělo cenu se zabývat. Já zde byla spokojená. Jestliže máte někdo zájem dozvědět se něco víc, ráda odpovím, třeba bych si ještě na něco vzpomněla.