Názory k článku Počet zájemců o pěstounství roste. I díky státním pobídkám.

Nemám, jak to s tím souvisí?

Právě, že JEN s idealismem to nejde.
Četla jsem rozhovor s paní, která pracovala jako pěstounka v SOS-vesničce. Celý život vlastně žila ze sociálních dávek (protože se to nepovažovalo za práci), postupně vychovala asi 15 dětí. Když "odešla do důchodu", jestli se to vlastně odchodem do důchodu dalo v tomto případě nazvat, musela opustit byt, jít někam do podnájmu a měla dost nízký důchod, právě proto, že celý život neměla jiný příjem než sociální dávky. Takže suma sumárum za společensky zodpovědnou práci jsme se jí odvděčili nízkým důchodem? I takto musím bohužel uvažovat. Pracovník v dětském domově má nárok na dovolenou, placenou nemocenskou, ve stáří má rozumně vysoký důchod, nemusí mít odpovídající byt, auto atd., a tady, za stejnou práci, jen na rozdíl od toho pracovníka v DD za 24/7? Jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou? Proč?
A jen do mě, jak hledám důvody.

Kdyby takhle přemýšlel každý, všechny děti by zůstávaly v ústavech. Snad to není jen o materiální stránce. I když uznávám, že bez idealismu to nejde...

Možná nemuseli, ale z čeho bych je živila? Nezapomen, že vlastní děti obvykle neodcházejí s holým zadkem, že jim rodiče mohou pomoci, třeba hlídáním dětí apod. Dítě z dětského domova má taky při odchodu prakticky holý zadek, já bych mohla při troše šikovnosti z dávek něco málo našetřit. Ale: jak mám to dítě motivovat? Aby se učilo ve škole? Na to mi právem řekne, že v dospělosti stejně nesežene práci, tak na co se učit? Učnovské školství je v troskách, o něm už nemám žádné iluze. Možná třeba kadeřnice nebo kuchař, ale o oborech jako soustružník nebo truhlář už fakt iluze nemám. Na střední školu nemusí mít schopnosti, na VŠ už vůbec ne. A sehnat pak práci je další kapitola. Bílé dítě možné, ale co třeba dítě romské nebo jiného barevného etnika? Na samostatné podnikání nemusí mít schopnosti a do počátku podnikání je třeba nějaký kapitál, to mít rozhodně nebude. Třeba truhlář, potřebuje dílnu, stroje, investice za několik desítek tisíc. Kde na to vezme? Dobře, bude zpočátku zaměstnanec, kde ale bude bydlet? Já na to mít asi nebudu (protože dávky na něj už nedostanu a budu mít takový příjem, abych si vůbec mohla dovolit živit další osobu?)

Kdysi jsem měla o pěstounství velký zájem, ale neměla jsem na to vlastní zdroje a stát dával jen směšné peníze. Nemohla jsem to dotovat, nebylo z čeho.
Dneska i přes vcelku slušnou odměnu říkám, že NIKDY. To, co o pěstounství čtu, je víc buzerace pro lidi, kteří se rozhodnou to dělat. Mělo by se to dělat s láskou k těm dětem, ale co to dětem dá? Když si vezmu větší dítě, těžko napravím, co na něm předchozí život napáchal za škody. Taky mu asi nedám rozumnou šanci do života, jen mu připravím další zklamání. Protože dokud bude v pěstounské péči, bude se mít jakž takž dobře. Já bych se osobně obávala toho, co přijde POTOM. Dítě si v pěstounské péči navykne na určitou míru životní úrovně, ale po ukončení pěstounské péče mu já do začátku pomoci nemůžu (nemám z čeho), jeho rodiče mu nepomůžou a od nuly se začíná hooodně těžko. Bála bych se, že v dítěti časem poroste pocit křivdy a od toho může být dost blízku k alkoholu, drogám, kriminalitě všeho druhu apod. Abych se pak bála, že se i já můžu stát obětí? Ne, za těchto podmínek fakt ne.
PS: a taky mi už není dvacet.