Názory k článku Hlavní předpoklad úspěchu ve škole? Dítě se musí umět narodit!

Nesouhlasim, nefunguje to o moc jinak nez v Cesku. Vyucovani trva dlouho do odpolednich hodin, ukoly si deti nosi domu a sice je moznost se zapsat na "étude" po vyucovani, tj. deti mohou ukoly napsat a naucit se jeste ve skolni budove, ale malo skol to organizuje jako praci v male skupince s dozorem kvalifikovaneho dospeleho. Casto je deti plna trida a hlida je nekvalifikovy (mlady) dospely, casto sam bez ukonceneho stredniho vzdelani a rozhodne nekontroluje, jak to ty deti napsaly nebo jestli se opravdu naucily, co mely. A tohle funguje pouze na zakladnich skolach tzn. ekvivalent ceskeho prvniho stupne. V "collège" (= druhy stupen nebo nizsi gymnazium) tech ukolu nosi pozehnane a ve skole uz zadna pomoc neexistuje, vsechno je to jen na detech a na jejich rodicich a muzu rict, ze na to, ze me 3 deti jsou chytre a bez specifickych problemu uceni, tak me casto zadaly o pomoc, dovysvetleni neceho, co se ve skole nestihlo (preplnene tridy), obzvlast od veku "collège". Deti mam tri, momentalne kazde na ruznem stupni, nejmladsi ekvivalent 4. tridy, prostredni ekv. 7. tridy a nejstarsi za dva a pul roku maturuje.
Francie je prave jednou ze zemi, kde ma vzdelani, povolani a penezenka rodicu velky vliv na vzdelani a skolni uspesnost deti.

Yuki, je pravda, že syn pracoval při studiu hruba v období 2005 a dále, takže můžeš sice argumentovat, že ted´je situace horší - ale doma nebydlel a práci si našel v Praze, takže vlastně v místě, kde je vysokoškoláků nejvíc a šance by měla být nejnižší. Když vezmu jen brigády od předmaturtiního ročníku a dále, tak začínal jako nosič kufrů ! v jednom pražském hotelu ( to ještě dojížděl) a když promoval, pracoval v těch nejvyšších státních institucích - už jako OSVČ. Tak mi netvrdˇ, že se v velkých městech nedá najít vůbec ! žádná brigáda - byt´se začíná někde od píky. Tenhle defétismus - moje děti nebudou moci studovat, protože na to není - je zbytečný. Za pár let může být situace zase jiná a třeba Tě vlastní děti překvapí.

Protože paní učitelka nemůže říct, že Anička a Pepíček úkol psát nemusí, protože to umí, zatímco ti ostatní ho psát budou. Aničce a Pepíčkovi to neuškodí a ostatní si to procvičí.

My jsme se na základce naučili psát úkoly v polední pauze. V sešitech jsme nesměli škrtat, to by znamenalo přepisovat celý úkol. Tak jsme to vypočítali na tabuli, tam se smělo škrtat i mazat, a pak jsme to přepsali do sešitu. S námi to opsali i ti slabší, co se řešení aktivně neúčastnili. My se přitom naučili strašně moc, protože jsme úkoly řešili ve skupině a nahlas.

Ocitla jsem se sama se třemi dětmi a všechny vystudovaly VŠ. Sice jim to trvalo trochu déle, přesně o tu dobu, kdy si v cizině vydělávaly jako au-pair, nebo syn jako podavač na stavbě. Ale všechny to zvládly s přivýdělkem při studiu. Všechno jde, jen se musí chtít.