Diskuze : Záliby : Koně a jezdectví

Kobyle je 10 let. Všechno tohle, co vypisuješ, právěže zvládá. Ale pouze na uzavřeném prostoru. Na té kruhovce, nebo třeba u nás na zahradě, poslouchá jak hodinky. Řeknu "klus", okamžitě přejde do klusu, řeknu "hop", a cválá. Otočí se kolem své osy, u bývalého majitele s ní děti i skákaly přes překážky... Umí toho hodně, žádné přetahování, úplná pohodička... prostě zlatý bezproblémový kůň. Ale POUZE A JENOM na uzavřeném prostoru. V terénu, v přírodě, se z ničeho nic stává neovladatelnou. Ano, chvíli umí jít pěkně. Člověk se uvolní, jdeme hezky po cestičce... a najednou šup a doteď klidný a oddaný kůň se mnou z ničeho nic valí úplně jiným směrem a je náhle nezastavitelný, neovladatelný... Někdy jsou to jen takové "pokusy" - zkusí zrychlit, zkusí odbočit jinam... Zkušený jezdec ji jakž takž srovná, poradí si, a jde se dál. Jindy je "nepříčetná" celou vyjížďku, přetahujeme se, v podstatě to vypadá spíš jako krocení divé zvěře, než jako jízda na koni. Z většiny vyjížděk se vracím domů úplně vyřízená. Práce ze země, to bylo úplně to první, co jsme s ní dělali. Zase, na uzavřeném prostoru pohodička, ukázkově poslušný kůň. Vyjdeme na vodítku do terénu, a opět jak na houpačce. Chvíli jde pěkně, a najednou jí rupne v bedně a dělá si se mnou co chce. Když se rozhodne mě za sebou vláčet, nebo mě někam tlačit, se svými 50 kily nemám šanci ji nijak zastavit. Upřímně přiznávám, že v takových situacích mám opravdu strach a modlím se, abychom vůbec nějak došli domů. Sama už na ní do terénu vůbec nejezdím, vždycky se mnou jde manžel a případně mě zachraňuje, např. sundává ze stromu atp. Dítě bych na ni neposadila, a to nám bývalý majitel tvrdil, že je pro děti a pro začátečníky jak dělaná... Když chci jezdit sama, tak jedině po uzavřeném prostoru. To si to užívám a je to úplně super. Jenomže my jsme si ji pořizovali k jiným účelům, než na ježdění dokolečka po zahradě... A k těm je momentálně nepoužitelná, a je otázka, jestli vůbec někdy bude, jestli ji jako začátečníci dokážeme zvládnout, "převychovat". Teď jsme ještě tlačeni časem, pokud ji nevrátíme během pár dní, už si ji budeme muset nechat, nebo se ji pokusit prodat dál... Vůbec nevím co mám dělat

Kolik je kobyle let? Já bych jako hlavní problém vnímala to schvácení, to bude dělat v budoucnu problémy. Pokud máte o samotě kobylu která byla zvyklá chodit celý život za koněm, tak to bude problém, minimálně dočasně. Huculové jsou paličatí - i ti poloviční .
Kůň je tvor stádový, myslím, že o samotě to nebude úplně dobré. Kobyla není ani minimálně přiježděná, asi bych zkusila nejdřív práci na jízdárně, ale chtělo by to zkušenějšího jezdce. Přetahování se v terénu nemá aktuálně smysl, kůň musí umět reagovat na pobídky, základní přechody alespoň krok - klus, klus - cval, zastavování, udělat to pestřejší kavaletkama, slalomem, houpačkou a různé takové hluposti, aby se kobyla nenudila, nečekej, že to bude trvat den, dva a bude to v cajku, může to být práce na měsíce, ne-li roky. Vše musí být na bázi dobrovolnosti, hrubou silou se nic nedosáhne. Takže klidně první dny jen krok, chválit pokud kobyla udělá co se po ní chce, pokud neudělá, netrestat, ale udělat věc znova, znova a znova, dokud nepochopí co se chce, když poslechne, pochválit, je to mravenčí práce. Pokud toto všechzno bude zvládat a nebude se děsit samoty, tak zkusit vyjet někam mimo domov, ale jen kousek, třeba na ruce, pak zase zpátky atd. atd.

Zamyslela bych se bez emocí ke koni nad svou investicí, nad původním záměrem nákupu, proč jste koně chtěli, o jakou povahu jste stáli a jaké vlastnosti vám prezentoval prodejce. Podle mne jste byli tak trochu podvedeni a otázka je, jestli hodláte slevit (vzdát se) ze svých požadavků a řešit (evidentně dlouhodobě) nežádoucí následky bez jakékoliv garance výsledku.

Nemám zkušenost s koňmi, mám zkušenost s nezvladatelným psem. Hromada (roky) času, peněz a energie. Láska k němu ano, radost, užitek a satisfakce nula. Ne, nejsou jen neschopní majitelé, jsou i nespolupracující zvířata, stejně jako lidi. Stojíš o takové?

Kat, myslim, ze kun neni primarne problemovy, ale pro kone je chozeni do terenu v samote, kdy predtim chodival s konmi, casto ve "vlacku", dost stresujici novinka a musi se to ucit.
Resim ted uplne stejny proces, byvala sportacka, pote provozacka, nikdy predtim o samote na vyjizdce nebyla.

Pomalu, trpelive, po kouskach, cestou zkoumame kazde krovicko, protoze "v krovi je medved, na louce vlci, v louzi zralok a v potoce pirani".
Moje sladke zlaticko je navic hodne komplikovana, az precitlivela povaha, takze sama musim byt v klidu, pohode a velmi dobre rozpoznavat, kdy zlobi jen tak a kdy je opravdu nejista, nebo se boji.
Pohozene voditko, nekdy si nevsimne, jindy vyvadi, jako kdyby to byla anakonda. U komplikovanych povah, hucul pry je "diagnoza", je to celkem narocny proces.

Jeste si dovolim jednu radu...pro pripad, ze se rozhodnete kone vratit. Neexistuje "levny kun".
To, co clovek usetri na koupi, se, casto az hrozive, projevi nasledne, nejen pri sestavovani krmne davky, veteterinarni peci, ale i pri zvladani kone. Clovek namisto pozitku "bojuje".

Z toho boje si lze ovsem udelat "cesta je cil", ale je to zdlouhavy proces, ne vzdy uplne radostny.

Pokud byste se rozhodli konika vracet, doporucila bych mozna lepsi variantu - dlouhodoby pronajem s naslednou koupi. Vy se presvedcite, ze vam konik "sedi", budouci majitel se presvedci, ze je o kone dobre postarano.