Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : srpen 2005

ahoj Jilanko,holka statečná!!!!Nejhorší máš za sebou! Už bude každý den o malinký kousíček líp,uvidíš!

Ahoj holky...

Už jsem doma, nechala jsem delší vzkaz na únoru... nechci to psát i sem.
Teď jedu k doktorovi, tak nemám moc času.

Mějte se. Zase se ukážu, už se mě nazbavíte jako na jiný diskuzi

heh, eště jsem vynechala část, ve kterém matýsek volá - mamí, já mám mokrou botečkůů, a já jdu za ním, kontrolovat co jako, a uvidím nohu až po kotník obalenou bahnem, kontroluju kde to sakra je, do čeho šlápl, a zlistím, že jsem přes to bahno právě sama prošla, ne nohou, jenom krajem sukně..
než jsem mu tu botu přezula, travalo asi hodinu. nejdřív jsem nemohla najít tašku s věcma, pak matýska, pak jsem mu sundala botu a gatě, a zjistila jsem, že jsem si podala jen čisté kalhoty, druhé boty ne. a mezitím mě zastavilo snad všech třicet lidí, na pár slov.

a dostali jsme presovač, malý jednoduchý, na kterém vaříme od rána do večera, zatím jenom klasické turkové jemně mleté zrno, protože nic jiného jsme nestihli koupit.
a eště jsme dostali pár pravých boxovacích rukavic.

heh

(jedna ilustrativní třeba ještě pak nějakou přidám, až budou..)

katth, už jsem psala, daniel je fakt nádherný, a ty jsi kabrňák nad kabrňáky.. přeju ti rychlou rekonvalescenci, dostatek spánku a sladké sžívání se.

debordelizace z nejhoršího je za náma, je to maras.. uá.
dnes jsme ovšem přinesli tašky z auta, a ukázalo se, že to vlastně nemáme kam dát, skříně byly optimálně plné po našem odstěhování, a fakt nechápu jak se to tam všecko vešlo předtím. takže nastala fáze dvě, vyhazování a shlukování. možná do konce příštího týdne vybalíme

ve čtvrtek - cestou na dobříš - jsme získali po telefonu místo v dobříšské školce. nadšená z toho nejsu. je to ta s nejhorším jménem, a navíc stejně nemám nikoho, kdo by mateska vyzvedával po obědě. a nechávat do čtyř se mi ho tam nechce, zatím. no, mateskovi jsou takové podružnosti fuk, děsně se těší. zvykací chození začnem až v půlce září, právě doufám, že se tím vyhneme začátečním čtrnáct dnům ostatních dětí, takže toho breku bude míň. na mateska su zvědavé, ale tipuju to na velmi hladký průběh.

fotky ze svatby zatím nemám, až budou, dodám.. ačkoliv vlastně, cosi od ratunky už mám, nějaké ukázky, tak momentík
jinak podrobnosti.. no, já se těším na číkoliv svatbu, které se budu účastnit, mám v plánu nevynechat žádnou příležitost, a řádně si to užít, ať si vynahradím tu svoji podlehla jsem pocitu, že musím furt běhat, aby měli všichni co největší pohodlí, a v podstatě jsem seděla jenom hodinu, když jsem se nechala unést. původně jsme se s ondrejkem dohodli, že tento zvyk ignorujem, ale únosci byli kamarádi, které bych na to fakt netipla, navíc jsem byla ráda, že se konečně třeba aj něčeho napiju, tak jsem s nima odjela. ondrejko se samo děsně nasral, na chvilku. no, nakonec jsme se zas našli.
tatínek a moji dva bratři nalévali slivovici od rána do noci, stejně byli nakonec zklamaní, zhodnotili to tak, že je vidět, že tam byla spousta nevalachů, kteří neumí pít - slivovice zbylo mnohem víc než čekali já osobně jsem si musela o prvního panáka říct, těsně před polednem. a dalšího vlastně taky
matýska opečovávala babička maruška (neviděla ho sedm týdnů) tak náruživě, že jsem ho v podstatě skoro celý den neviděla. koza mu sežrala kytku, co měl připnutou na košili(stejnou jak ondrejko), a nakonec si při vyčerpaném běhu rozbil pusu. ale nic hrozného.
obřad byl srandovní, jedna slečna hrála na falešnou píšťalku, druhá děsně procítěně recitovala nějaké melodramatické básně. starosta vypadal, že jestli se na něho budu ještě chvilku smát, nebude schopný dál přednášet svůj procítěný projev. náš tatínek proseděl celý obřad s hlavou sklopenou k zemi, byla jsem z toho trochu nervózní, pak jsem si uvědomila, že toho starostu fakt hodně moc nesnáší, asi na něho nechtěl ani pohlédnout.
zbytek dne pak probíhal v hospodě na královci, jednom ze dvou nejvyšších klobuckých kopečků, parádní výhled, parádní počasí, písek a houpačka pro děti, bylo to příjemné. na oběd jsme čekali, seřazení u stolu, dlouhou chvíli, nechtěli jsme začít bez bratra-svědka, který jel domů do klobouk pro klíče od pokoje, ve kterém jsme chladili slivovici a víno - zapomněla jsem ho někomu schopnému předat
nakonec jsme měli i kapelu - tatínkovi kamarádi hrající "country", dvě kytary a jednu basu. zezačátku to chtěli zabalit, lidi byli venku, přece jenom bylo krásně, a v malé hospodě se muzika dost těžko přeřvávala.. nakonec jsme aj tancovali. no, a teorie, podle které se lidi, nucení mluvit hodně hlasitě (aby překřičeli hudbu), dostanou mnohem víc do varu, se ukázala dost přesná
ondrejko by to asi popsal jinak. vím jak, ale reprodukovat to nemožu. ale plyne z toho, že se dobře bavil. a snad i další spousta lidí.

a mě nejvíc štve, že ondráš je fotogenický, a sluší mu to v každé příležitosti, a já vypadám maximálně jako člověk, který se snaží, aby mu to slušelo no nic.
moc jsme to neprožívali, hlavní starostí bylo ubytovat lidi a dobře jich spočítaT (což byl pro mě megaproblém..), a pak se snad dobře bavit. a to se nám snad povedlo.
i když teda, nakonec se objevila spousta tradičních svatebních atributů, včetně fakt svatebních šatů a dokonce i modrého podvazku (dík, ratu)

ahojky ...

na Jilanku moc myslíme a přejeme ať je brzy zase dobře ...

Katth ... Danielek je úžasný ... moc gratulujeme :o)))

jinak teda my jsme ve školce dlouho nepobyly ... první dva dny byla Moni úplně v pohodě, po O šla domů ... třetí den jsem jí nemohla ráno vzbudit, tak byla ukňouraná, takže ve školce řev, to tam byla i na spaní, ale nezavřela oko ... a čtvrtý den se sice ráno vzbudila pěkně, ale ve školce ještě větší řev ... no ale pak mi učitelka říkala, že se vždycky za chvilku uklidní a pak už si cleý den ani nevzdechne ... no ale v pátek už jsme do školky nešly, protože Moni pořád že jí štípe prcina a navíc se jí spustila šílená rýma ... takže manža s ní naklusal k dr. a vyklubal se z toho zánět močových cest ... takže máme ATB a máme se držet spíš doma v klidu a hlavně né na slunce ... což je u nás horor jí udržet v klidu a doma