Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : srpen 2006

Jsem tu. Dnes jsem viděla Poirota skoro celého, taky jsem malocha šoupla do postele o půl hodiny dřív než obvykle, no vyneslo mi to čtvrthodinu a za tu se naštěstí ještě vražda neudála

Mickey tvoje story fakt stojí za to

Tak dnes mě dostala baba na MMB. Napsala mi, jestli bych jí nedala slevu na Janéčko. Tak jsem jí odepsala, že jí dám pětistovku slevu a přišla mi odpověď plná vykřičníků, že to pro ni nic neřeší, že je sama se dvěma dětma a na tak drahý kočár nemá. No chápete to??? Málem jsem upadla.
Tak jsem jí napsala, že když na to nemá, tak ať si pořídí kočár za pětikilo a neloudí za pakatel kočár, který stál nový 14 litrů. Mě fakt trefí

Taxíkář zaslouží

NO na sebevraha byli evidentně krátcí
připadám si už jak smrtonoš, to je potřetí během cca 4 měsíců co jsem někam přišla a někdo tam zkolaboval (a teď teda zemřel)- jednou jsem šla přebalovat do dětskýho koutku v obchoďáku, a právě tam zkolabovala malá holčička... uzavřeli to, vynášeli jí záchranáři, ale žila. Podruhý těsně před Vánocema v Ikee jsem chtěla jít na záchod s Míšou a zkolaboval tam chlap, vynášeli ho záchranáři leč podle toho jak vypadal tak asi dodělával... měl zajímavou šedou barvu a doktoři se mohli na cestě k výtahu přerazit... a teď jedu vlakem a někdo pod něj skočí a zabije se

Mickey, teda to je nářez. Že ty jsi přebrala štafetu od Petry?

Tak sraz v pohodě, Míša se sice choval jako zvíře ale na to už jsem tak nějak zvyklá... no a jeli jsme doml, těšila jsem se že je dám akorát do postele, Spiro řval a začal zas kašlat, Míša začal taky vřískat, oba měli hlad, paráda... no a zastávku před naším městem vlak zastavil a že dál se nejede a neví se kdy se pojede dál. Tak jsme vystoupili a šli shánět info- kolem houkaly policajti, záchranka, hasiči. Mezi tímhle a tím naším městem skočil sebevrah pod koleje- a že nikdo neví jak to bude trvat dlouho, nejdřív prej přijde záchranka, asi aby se pokusili složit puzzle, poté policajti a čeká se na státního zástupce a pak můžou teprve hasiči začít odklízet bordel... Venku pršelo, kdo mohl obvolal koho mohl a chaoticky se začal organizovat přejezd dál (nikdo neposlal náhradní autobus), takže průběžně zastavovali auta, řidiči zařvali město kam jedou a první 3 lidi se narvali dovnitř, docela jatka... tak jsem usoudila že takovej adrenalin pro mě neni, a že počkáme na linkovej autobus, kterej měl jet za třičtvrtě hodiny. Jenže ten skvělej nápad mělo asi tak 200 lidí přijel minibus s kapacitou max. 30 lidí, vecpala jsem se k řidiči jestli by nás vzal, že tam jsem s dvěma malýma dětma, obě nemocný a takový ty kecy... Spiro řval jako by ho na nože brali, řidič že nás teda vezme ale neprojdem dveřma, že ten kočár musím složit. Spira jsem vyndala, strčila do ruky vedlestojícímu týpkovi, věci co byly v košíku navěsila na sebe, a v jedný ruce kočár, v druhý Míšu jsem chtěla nastoupit, za náma kluk se Spirem- jenže zatímco jsme ten kočár skládali tak se tam narvali jiný lidi, a pro nás už prej nebylo místo tudíž jsem zůstala stát v dešti se Spirem , pobíhajícím Míšou a poskládaným kočárem na chodníku. Rozložila jsem ho, umístila děti do výchozích pozic a jala se študovat jízdní řád- další autobus za hodinu, nejspíš taky minibus, bylo nás tam stále skoro 200 a do toho přijel další vlak, kterej měl jet až do Basileje- a úměrně tomu množství lidí (nějakejch 10 narvanejch vagonů) se k nám přidalo Volala jsem drahýmu ať skončí v práci a přijede pro nás (20km), ale v tom nás odchytil nějakej taxikář, že jestli chci tak mě s těma děckama odveze, ale nemá moc času- takže jsme expresně naložili řvoucí duo dozadu na sedačky, kočár do kufru a jeli jsme (bez sedaček)...