Diskuze : Hlavní : Snažíme se

Anonymko, hormony určitě hrají obrovskou roli. Ještě maminku v nemocnici trochu vyděsili, že je má rozházené a posílali na testy, tam zas řekli, že je to pochopitelné, když je tak brzy po potratu.
A ještě to nedopadlo, je nějak před 20. týdnem, hormonálně se už srovnala.
Taky byla smutná, ale tak jako vevnitř si říkala, že prostě třeba to nebylo všechno Ok...te´d čekají vytouženou holčičku a fakt se těší. Konečně po těch nervech si dovolili se těšit.

Jsem přesvědčená, že u vás to dobře dopadne, ale opravdu bych tomu nechala co nejpřirozenější průběh...kdybych to teda zvládla.

U nás tahle mamka říkala, že prostě si to poprvé dušička miminka přišla zkusit...a napodruhé už zůstala v tom správném zdravém tělíčku

Děkuji, to je zajímavá info. Moc by mě zajímalo, jak to dopadlo. Připadají mi ty moje projevy výrazné a divné... Věřím/doufám, že příroda ví, co dělá, a že to věděla, i když jsem potratila. Nejlépe být smířená s oběma variantami, všechno má plusy a mínusy. Budu se snažit. Diskuse mi zvedla náladu, budu se holt snažit o větší nadhled. Je evidentní, že jak jde o hormony, dokáže i jinak celkem rozumná ženská úplně zblbnout

V rodině - po potratu nové těhu asi po 3 měsících, ale všechno rozházené, hormonálně, divné testy, divné stavy...všechno trochu jinak než předtím.
Nejrozumnější rada - neupínat se na nové těhotenství, ale jde to těžko, to je jasné.
Jen si myslím, že příroda jakoby ví, kdy "nasadit nového hráče" tak, aby to bylo bezpečné pro mamku i miminko.
Když ne teď, tak příště nebo přespříště...radši kousek déle a v klidu .
určitě to přijde v pravý čas...u nás celkem nečekaně...a schovávalo se nějaký čas, zjistilo se to asi až v 8.týdnu.

Ano, sleduju se s napětím každý den Ono to není tak, že bychom se cíleně snažili, spíš to byla náhoda (muž tomu nechává trochu pootevřené dveře, ale ne moc). Ale ta náhlá možnost mít ještě dítě se mnou úplně zacvičila, tak asi blbnu. Děkuju holky za podporu a ať Vám to s počtem potomstva vychází podle přání Dám pak vědět, jak to dopadlo, sama nemám ráda příběhy bez konce.

Já tě chápu, vím co to je, každý měsíc se pozorovat den co den, jestli "už"... Ano, je to blbý příspěvek:), to víš sama, ale ono to prostě skoro nejde vydržet, těch pár dnů, než půjdou testy, se člověk může úplně zbláznit, viď:). Jak ti rozumím. Drž se, ono to přijde. Držím palce, aby to bylo brzy a dobře vše dopadlo!! Hodně sil.