Diskuze : Hlavní : Problémy v těhotenství

To je Churchil, viď?
Dík, to dává smysl a budu na tom pracovat. Dám si malé činnosti během dne jako bombonky (zahrát si písničku na klavír, obejít zahradu, dechové cvičení,....) A pak bude večer a zvládla jsem další den.
DÍKY

Já jsem taky ležící a línej typ, tedy aspoň jsem si to myslela. Mimčo je v pořádku, na porod se to nechytá a tak ležet nemusím. spíš mě rozptyluje ta nepřetržitá drobná bolest, pálení , píchání. S bříškem se mi už blbě leží, sedí, chůze je vyloženě bolestivá a nedělá mi dobře (mě , která chodila denně!!!). S těmi bolístkami se blbě soustředí i na čtení. V podstatě jsem na dlouhotrvající bolest nebyla nikdy zvyklá - sekce za par dní přestaly bolet, minulý urologický zákrok mě také takhle nebolel.
Jdu si vzít aspoň legíny, zkusím se nasoukat do ponožek (moc fajn pohyb )a jdu si udělat snídani a povznést se při tom na bordel v kuchyni.

Jakých aktivit? Do práce jsem nechodila od začátku. Jogu jsem dělala těhotenskou (byla jsem zvyklá cvičit), procházky se přece doporučují, byt jsem uklízela po jednotlivých místnostech když jsem měla chuť (žádné velké gruntování, pod postelema luxovaly děti, okna myl manžel). To je přeci normální , těhotenství není nemoc. Já se snažím teď nic nedělat, ale cítím se jako blbeček. NAštěstí nemusím jen ležet - těhotentství je ok, jen mě zlobí ledviny. HLedám aktivity, kdy bych si připadala užitečně. Asi jdu cvičit na klavír, jestli vydržím chvíli sedět. Dneska mi přijdou výsledky z laborky, tak uvidím, zda to je zase na ATB. Skoro bych řekla , že jo. To už budou třetí...

Ležela jsem ve špitále, nohy nahoru, nehýbat se, vstát jen na WC a občas na jídlo (pokud se nedalo sníst vleže). Koukala jsem na telku, četla jsem, dívala se na filmy, surfovala po netu, luštila sudoku .... a pracovala jsem z postele (telefonovala, psala maily). Odpo mi vždycky přišel někdo třeba na hodinku na návštěvu. Pak chodily kontroly, píchnout kapačku, změřit tlak, natočit monitor, dát do hrstičky léky, které mám spolknout... Koukala jsem z okna na kvetoucí třešeň s tím, že až bude mít červené třešničky, tak půjdu rodit - domů

Je to už 8,5 roku, takže si pocitové detaily nepamatuju, ale přežila jsem...

Oni mě teda pustili asi na 5 dnů domů, že prý, když budu ležet doma, tak můžu být doma, ale na první kontrole první věta doktora byla - vy jste neležela, co? - a šupajdila jsem zpátky do špitálu, aby mě měli pod kontrolou.

Hele, lež. Je to furt lepší, než pak chodit k inkubátoru za nedonošeňátkem. Ležení je jen protivné, strach o život prtěte je mnohem horší. Nepokoušej tělo, co snese a co ne...

Já teda měla slíbeno, že když doležím do 34 týdne, že mě pustěj, že "pak už to bude celkem jedno", no, ani ve špitále pod kontrolou jsem nevydržela... 28 týden je ještě brzo.

Ahoj,
neměla jsem sice těžká těhotenství, ale jiné období v životě. Přežila jsem to tak, že jsem si zakázala přemýšlet o budoucnosti - věci typu "bůhvíjak dlouho to bude trvat, to přece nemůžu vydržet". Snažila jsem se přežít vždycky ten jeden konkrétní den, a to se mi podařilo Při pomyšlení, že těch dnů bude hodně, jsem se hroutila... Ale je to těžký...
Nějakou dobu poté jsem náhodně viděla rozhovor s Markem Ebenem, kde popisoval, jaké to bylo, když jeho žena onemocněla a skončila na vozíku. Říkal, že to bylo hrozně těžké, a že to přežili tak, že se taky snažili vždycky PŘEŽÍT JEN TEN JEDEN DEN...
Hodně štěstí vám všem