Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(11.12.2001 9:38:05) Ahoj Katko (doufám, že nevadí tykání, ale jsme-li jedna rodina, tak....) Děkuji za krásný příspěvek. Krásný, pokud se týká popisu narození Vašeho malého a ještě krásnější povídání o nejkrásnějších svátcích v roce. (Měla jsi mne málem na svědomí, jelikož jsem se jen tak koukla, co je dnes na Rodině nového, že si to pri snídani přečtu. Ale při četbě Tvého příspěvku se mi hrdlo tak stáhlo, že jsem ani polknout nemohla.) Vystihla jsi to totiž moc pěkně, měla jsem slzy v očích. Ale také jsem trochu dostala strach: Tvoje věta, že my tvoříme svým dětem tradice mne přinutila se zamyslet nad tím, jaké ty tradice svým dětem vytvořím. I za to děkuji - za námět k zamyšlení. Simona
PS. Jen malinké upozornění: se svým prvním miminkem jsi skutečně byla v desátém měsíci, pokud jsi už přenášela. Pokud se totiž použije obrat "jsem v .... měsíci" myslí se tím měsíc těhotenství a těch je přece 10 po 28 dnech. A nebo se múže říct "jsem x měsíců těhotná" a potom jde o kalendářní měsíce. Takže ty jsi byla již 9 měsíců těhotná a tudíž nakonci 10 měsíce. V každém případě to dopadlo krásně. A mimochodem - nevyčítá Vám Váš malý, že je ošizený? Mám kamarádku Evu, která je narozena 24.12., a ta celé dětství měla pocit, že ji odbydou v jeden den vše a pak celý rok nic.
|
Katka |
|
(12.12.2001 4:51:03) Mila Simono,
to tykani mi vazne nevadi. Desaty mesic jsem pouzila jako nadsazku, takze diky za vysvetleni. Nevzpominam si, ze bych nekoho slysela mluvit "o desatem mesici". A co se tyka Honzika, tak ten se zatim osizeny neciti. Prave naopak. Mame pocit, ze je hrdy na to, ze se narodil stejnou noc jako Baby Jesus. Kdykoliv nekde hlasi datum narozeni, tak je reakce lidi vice nez pozitivni, a to tomu asi pomohlo. Relativnim problemem mohou byt oslavy narozenin s kamarady. To se mu asi nikdy nepovede - pozvat si kamarady presne na ten den, kdy se narodil. Zkouseli jsme to resit tak, ze jsme pozvali kamarady na oslavu zacatkem ledna, taky nam nekdo radil slavit "polovicni narozeniny" (tedy 25.6.), i kdyz to je takove umele. Treba by Milada poradila, jak to resil jeji muz, kdyz byl jeste klukem.... Ja sama si myslim, ze ty "komplikace" s oslavou jsou jen malou dani za tak hezky vanocni darek. Mej se fajn.
Katka
|
julie50 |
|
(12.12.2001 16:08:03) Jsem onen "Miladin muž" :-))) a řešil jsem to ve dvou obdobích různě. Jako menší jsem se cítil značně ošizený, protože jsem byl "odbytý" pouze dortem a odkazem, že všechny dárky mi už přinesl Ježíšek. Výrazný zlom nastal v 15 letech, kdy jsem začal pravidelně s partou kamarádů chodil na půlnoční (za "totáče" se sladkou příchutí polozakázaného ovoce) a po půlnoci se slavily mé narozeniny, mnohdy až do rána .... :o)))
|
|
|
|