KáKá |
|
(26.1.2003 22:29:47) Nevím jak nazvat můj příspěvěk, ale souhlasím, chlapi jsou prostě jiní. Ve všem. Je pravda, že dokud jsem neměla děti, tak dát mi hlídat malé dítě, tak to dopadne asi podobně. Jenže jak má člověk svoje, plno věcí mu dojde automaticky, na plno věcí je zvyklý. Naproti tomu, tatínci v letu vnímají, že doma přibyli nějací malí lidé, ale ačkoliv denně vídají jak se koupou, jedí, přebalují, nechat je to udělat samotné, bez řádného vysvětlení je obvykle katastrofa. Ale to samé by bylo asi se ženami, kdyby měli udělat něco co stabilně dělají tatínci. My plno věcí v domácnosti považujeme za samozřejmé a jednoduché, kdežto pánové dokáží udělat problém i s hledáním másla v ledničce. Nezapomenu na to, když jsem svému partnerovi v době, kdy jsem byla v porodnici řekla, aby otrhal a zmrazil jahody. Jak jsem řekla, tak udělal, ale doslova. Takže já jsem se při pohledu do mrazáku ohromně pobavila, když jsem tam nalezla plastovou bedničku plnou krásných jahod i s lístky. Řekla jsi otrhat a zmrazit, o mytí a otrhávání zeleného nebyla řeč. Sdělil mi miláček. A s dětmi..... kabátky místo košilek, plínky zapnuté lepítky mimo, dupačky obráceně, pořád mun nejde do hlavy to, že jedny mají zip vpředu a další vzadu a tak podobně. Ale alespoň je legrace.
|
Věrka | •
|
(6.2.2003 16:36:44) I já jsem matinkou dnes již 5-leté holčičky. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by tatínek některé věci neměl zvládnout. Samozřejmě, že jsem se o malou starala více já, alespoň ze začátku. Tatínkovi se do spousty věcí nechtělo, ale situace ho přinutili a vždy to zvládl. Uznávám, že některé věci řešil jinak než já, ale nejsem si jista, že má řešení jsou vždycky lepší. Často, když mám konflikt s malou (neposlouchá) divím se jak bravurně to vyřeší a naopak, když jemu dochází síly nastupuju já a myslím, že zase kouká on jak bravurně to vyřeším já. Myslím si, že přístup ženský i mužský je právě to, co děti potřebují, aby z nich vyrostli vyrovnané dospělé osůbky. My dámy potřebujeme, aby každá maličkost seděla a byla v pořádku. Pánům stačí hasit největší požáry a hlavně, když je nám dobře. Musím uznat, že já často se přistihnu přitom, že se od manžela spíše učím jeho klidu a nadhledu nad věcí. Vždyť to, že jednou za čas není všechno, tak jak má být dává pocit svobody, zvláštnosti a schopnosti řešit situace jinak než je obvyklé. Ony ty děti jsou dostatečně chytré, aby pochopili, že něco je správné a něco se občas může.
Takže pokud se děti smějí, když jsou se svými tatínky - maminky buďte v pohodě. Všechno je v pořádku. Je to to nejlepší co mohou dostat lásku tatínka,...maminky, babičky i děděčka. A že to dělají trošku jinak? Hmmmm.
Ještě jeden příběh na závěr: Vždycky jsem si říkala, že náš dědeček (tchán, bydlí s námi v domě), dcerku jenom rozmazluje a nevychovává. Domča ho má však moc ráda a já jsem za to moc vděčná. Jednou se jí však stal průšvih ve školce. Děda byl první komu to řekla, komu se svěřila. Byla jsem ráda ještě víc. Pochopila jsem roli dědečka v Dominiččině srdíčku - je to kamarád, nevychovává, ale je tu když má bolístku.
Každý jsme na něco - někdo na plínky, někdo na bolístky, někdo na hraní. Každý jsme nějaký a pokud dáváme lásku, dáváme to nejlepší ze sebe. A děti to vidí, vidí i když kritizujeme svého manžela a on potom klesá v jejich očích. Opravdu to děláme tedy líp?
|
Konie |
|
(19.8.2007 8:23:22) Naprosto souhlasím. A navíc jsem zjistila, že i já se od něj učím. Já například nejsem příliš trpělivá čekat, až si dítě s něčím poradí samo. Takže když se měli učit zavazovat tkaničky, nebo si mazat chleba, nalít pití... chvíli jsem vydržela, ale když mi děti řekly, že jim to nejde a prosily mě o pomoc, udělala jsem to za ně. Manžel nikoli. Vydržel a nechal je ať se s tím poperou. Já mu vyčítala, že je trápí, že jsou ještě malé, že se to mohou naučit později... Bla bla bla. Pochopila jsem, že nikoli a začala dětem i manželovi víc důvěřovat. Vždyť on se taky chudák někdy chytá za hlavu, když některé věci řeším jinak než on :-) A tak se od sebe učíme, nekritizujeme se, radíme si a doplňujeme se. Ale chtělo to snahu z obou stran, ne jen z té jeho. My ženy přece nemáme monopol na to jak mají věci být :-)
|
|
|
|