| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Maminky dvojčat potřebují pomoc!

 Celkem 26 názorů.
 Tomáš,dvojčata 2 roky 
  • 

Pomáhám 

(7.2.2003 14:42:17)
V článku je toho dost pravdivého,a to že mít dvojčátka je vedle toho pěkného i celkem pěkný "záhul" a bez opory by žena opravdu asi na vše nestačila.Já se jí snažím pomáhat,na nedostatek pomoci si myslím stěžovat nemůže.A tak nepatřím mezi 90% otců,kteří nikdy ani nepřebalovali,naopak toto a podobné práce nedělám s odporem,při zplození jsme byli na to dva,na práci a výchovu také.Jenom nesouhlasím s tím,že výpomoc s dětmi je důležitá,ať to stojí cokoliv.Nevím v jaké je finanční situaci pisatelka,ale mít vícerčata v ČR znamená být na sociální hraně.Málokdo vůbec pochopí,že u dvojčat je mateřská jedna,navíc výše je i v přepočtu na méně hodnotné východoevropské měny nejnižší v Evropě.(Podpora rodin a dětí,neboli přesně řečeno podpora nulová je ten důvod proč jako země vymíráme,ne cestování a studium,jak nás blamážují zejména pravicoví poslanci)Rodinám s dvojčaty,se kterými se známe,pomáhají alespoň trochu i finančně i jejich rodiny,sem tam koupí balení plenek atd.,to my se musíme spolehnout sami na sebe.Pro většinu rodin s vícerčaty je pořídit si hlídání na výpomoc finančně zcela nedostupné.
 Klára, 2 raubíři 


falešná dvojčata 

(7.2.2003 19:44:44)
I maminky falešných dvojčat potřebují pomoc! Mám kamarádku, která má roční dvojčata a když viděla, jak to funguje u nás (kluci jsou šestnáct měsíců od sebe, starší ještě nemá dva roky), tvrdila mi, že ona má vlastně veget oproti nám. Mít dvojčata je jistě náročné, hlavně co se nočního kojení týká, nicméně u nás je to se spaním taky hrůza: první půlrok větry, druhý půlrok zuby, potom už jsem měla břicho, že jsem nevěděla, jak si lehnout no a sotva se naučil spát Kryštof, narodil se Sebastík a větry začaly nanovo. Nefungují nám babičky, kamarádky nehlídají a jediný děda je vytížený husitský farář, který se u nás ukáže jednou za čtrnáct dní. Pocit, že se z toho zblázním, mám neustále. Jo, abych nezapomněla, ta kamarádka má dvě funkční babičky, svoji sestru, která hlídá a ještě mají paní na hlídání. Někdy jen tiše závidím.
 Terreza 


Re: falešná dvojčata - taky je mám :-))) 

(8.2.2003 11:03:57)
Také mám "skorodvojčata" a už jsem uvažovala o založení nové diskuse tady na Rodině. Moje děti jsou od sebe 13 měsíců, a jeden příklad za všechny: v živé paměti mám noční scénu jak kojím to pětiměsíční mimino, náhle mě přepadá těhotenská nevolnost, utíkám k WC, odkládám nemluvně na zem, zvracím, cestou ke koupelně beru vřeštícího hladovce, s ním u prsu si vyplachuju ústa a jdu zpět do obýváku dokojit...
Docela obdivuju ty vytrvalé matky, kojitelky, co kojí i během dalšího těhotenství.
Veselá historka naopak byla, když mě máma vezla do porodnice a dědeček zatím hlídal Štěpánku, kterou snaživě přebalil do těch malilinkatých plínek, co jsem měla připravené pro novorozence…

Nepsaly jsme si o tom, Kláro ? :-)))

Terreza
 Lida a twins 


Re: falešná dvojčata 

(19.2.2003 16:23:26)
Klaro,

ja s tebou musim jenom souhlasit. Ja si osobne myslim, ze daleko vetsi prace musi byt s "falesnymi" dvojcaty nez s doopravdickymi dvojcaty. Vyhoda dvojcat je totiz v tom, ze jsou vzdy zhruba ve stejne vyvojove fazi, take spoustu veci delaji najednou (jako jidlo, spanek apd). Nedovedu si predstavit mit 2 deti od sebe s rozdilem roku, to musi byt silene. Kazdy chce a potrebuje neco jineho.


Zase na druhou stranu, mozna jsem vyjimka, ale ja jsem nikdy nemela pocit, ze bych byla pretazenejsi vice, nez matky jednoho ditete. Ano, prvnich 6 tydnu mi spanek chybel - ale komu nechybi, ze?? A nebo ze bych mela "tak vyjimecne hodne holky"????
 Daniela, dvojčata 
  • 

Re: Re: falešná dvojčata 

(19.2.2003 21:52:58)
Nevím, Lído, už párkrát jsem si vyslechla, že to snáším líp, protože mi prostě chybí srovnání. Jedno dítě x dvojčata. Ty maminky, které byly zvyklé nejdřív na jedno miminko a pak se jim podařila dvě, bývaly dost "vyřízené". Mně se povedlo napoprvé a nemám s čím srovnávat. Možná na tom něco je. I když bych naše dva kluky za "pouhé" jedno hyperaktivní dítko mé kamarádky nevyměnila rozhodně :-)))
 Helena,Evička+Alex 8/02 


Re: Re: Re: falešná dvojčata 

(26.2.2003 6:43:38)
Asi máš Lído pravdu, máme děti dost živé, a i když se narodily o šest neděl dřív, znát to moc není.Spánek mi chybí sice doteď, ale asi míň, než mamce s jedním dítětem, děti spí od 19.00-05.30 hodin ráno.Přes den tomu spaní moc nedají, ale máš pravdu v tom, že mají stejné nároky a všechno dělají, + - stejně.Sestra má jedno, holčičku a je to sice krásné dítě, ale vzteklé tak, že bych neměnila.Srovnání mám, protože neteř je jen o tři neděle mladší od dvojčat.
 KáKá 


Také to tak cítím 

(7.2.2003 22:32:18)
Mám doma téměř osmiměsíční dvojčata a článek mi mluví z duše. Vůbec první tři měsíce, než se dítka trochu zabavila, byli opravdu náročné. Je fakt ten, že jsem si starost i radost, kterou děti přinášejí, trochu zkomplikovala tím, že stále pracuji, vzhledem k tomu, že mě k tomu nutí rodinná i finanční situace. Jsem totiž účetní a vedu účetnictví firmám mého otce a ještě několika dalším lidem. Pravdou je to, že mě to dost finančně pomáhá, ale je to běh na dlouhou trať. Dopoledne si hraju s dětmi, snažím se stíhat domácnost a odpoledne, když děti spí, zajedu kočárem k firmě, dám tam chůvičku a jdu na dvě až tři hodinky dělat. Večer, když děti usnou, usedám k počítači a zase pracuju. Ne nestěžuju si, je to moje volba a já to tak chtěla, navíc nemůžu říct lidem, kterým účetnictví vedu, ať přijdou za tři roky, až třeba půjdou děti do školky. Pravdou je i to, že je to pro mě určité odreagování, jsem mezi lidmi, neztrácím kontakty. Někdy mám ale pocit, že lidi kolem mě si zvykli že "zvládám" a prostě to tak berou. A hlavně rodina. Po první měsíce přijela alespoň moje mamka a děti chvíli vozila a já si mohla oddechnout, tedy jít pracovat. Teď mě spíš pomáhají kamarádky, které si občas děti, které jsou naštěstí hodné, půjčí a pohlídají mi je na půl dne. Kolikrát si musím vyslechnout i od mých blízkých, že oni to takhle "pěkně" zařízené neměli, že jim nikdo nehlídal, jenže nikdo si neuvědomí, že já si ve chvíli, kdy předávám děti, nehodím nožky na trnož, nejdu si odpočinout, ale jdu do práce. A myslím si, že to takhle dělají i jiné maminky a to nejen dvojčat. Ty zase třeba dohánějí domácnost, kterou já mám někdy skutečně zanedbanou. Navíc mě hrozně rozčiluje to, že v našem státě budou radši platit léčbu narkomanům, dávky flákačům atd, ale když má matka vícerčata, nebo když má na sebe navazují mateřské, které se de facto překrývají, tak stále dostává těch královských 2600,- Kč. Ono to je velice málo i když máte jedno dítě. Zkusili jste si někdy spočítat kolik vychází na hodinu? Velice chabá odměna za to, že máme děti. Jsem ráda, že je mám a jsem ráda, že jsou dvě, ale myslím si, že by jsme měli mít za jedno větší pochopení od manželů, babiček a tetiček a i od státu. Docela mě pobavila stávka tramvajářů. Že bychom my matky vyhlásili stávku a na den se nestarali o děti :-))) Zatím stíhám, děti jsou maximálně hodné, dobře spí, nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby se jim režim jakkoliv narušil. Mám obrovské štěstí. Ale to jsem fakt odbočila od tématu.
Tenhle článek by si skutečně měli přečíst všichni blízcí, známí a příbuzní nejen matek vícerčat, ale i matek jednoho dítěte. Ono je to opravdu ubíjející a vyčerpávacící starat se o děti. Myslím, že každá chvilka, kdy nám někdo pomůže, staví se, pokecá, nakrmí dítě, na chvíli ho pohlídá, abychom si mohli odběhnout v klidu třeba pověsit prádlo je k nezaplacení. A my pak budeme lepší a usměvavější maminky, protože i když jsou děti naše štěstí, tak prožívat to štěstí 24 hodin denně bez přestávky a v případě dvojčat dvakrát, je někdy skutečně vysilující. :-))
 Helena,Evička+Alex 8/02 


Re: Také to tak cítím 

(8.2.2003 13:39:15)
Ten článek je pěkný.Mluví mi z duše. Když jsme se dozvěděli, že čekáme dvojčátka, byl to pro mě šok.Manžel se stím srovnal brzo, celá rodina se na dvojčátka těšila a asi nikomu vůbec nedocházelo, co nás čeká. Upřímě řečeno, nedocházelo to ani mě. Jenom mě zarážela slova kamarádů: "Jo dvojčata?No to si užijete." Dneska už je našim dvojčátkům půl roku, ale nikdy nezapomenu na první tři měsíce, kdy se děti budily nejdéle po třech hodinách, na prdíky a křik, že se nudí.(Což mi zezačátku vůbec nenapadlo).Teď už je to lepší, chvilku se sami zabaví, ale po půl hodině se dožadují pozornosti.Tak si vlezu k nim do ohrádky a čtu jim z knížek. Ale o nějakém odpočinku přes den se moc mluvit nedá.Dětičky přes den skoro nespí a začínají lézt.Máme velké štěstí, naše děti jsou velice komunikativní a velice živé.
Když si vezmu ekonomickou stránku věci, tak to už je horší.Bohužel kojit jsem přestala asi ve dvou měsících.Nebylo prostě mlíčko.Jestli jsem byla moc unavená, a děti i špatně jedly.Při kojení pravidelně usínaly.To už je jedno.Takže jsme začali krmit Nutrillonem.Já nevím jakou zkušenost mají jiné maminky,ale mi dáme 3.500,- Kč měsíčně jenom za mléko.Teď jsme začali s příkrmy, tak už to bude snad lepší,ale i tak.Nemluvím o plenách, oblečení apod.Když jsem šla na sociálku, jestli nemáme nárok na nějaké přídavky, tak popředložení výše platu za dva roky dozadu, se mi víceméně vysmáli, že mám plat dost velký a že si přídavcích můžu nechat jenom zdát. V duchu si sním, o tom, že zvednou příspěvek v mateřství.Je to směšné, když životní minimum je kolem 5.000,- Korun a maminky mají 2.500,-Kč.Kdejaký feťák, alkoholik má léčení zadarmo.Když poslouchám diskuze o tom, že si nějaký bezodmovec ztěžuje, že ze sociální podpory se nedá žít, tak musí žebrat.Tak jsem se musela jenom smát.
Ale jsem ráda, že mám dvě miminka, jsou to krásné děti a doufám, že přes to všechno jim dám všechno co budou potřebovat.

PS: A manžel pomáhá, jak se dá!!! Mám bezva chlapa.
 Lenka,holčičky 21 měsíců 
  • 

Re: Re: Mám rodinu,ale přesto jsem sama 

(22.5.2004 22:13:33)
Máme krásné,ZDRAVÉ treperendy,ale nikho kdo by pomohl.Přítel podniká baničky i dědečci pracují a dvě opravdové raubířky.Je to někdy velmi těžké,ale dá se to zvládnout.Každá maminka si musí udělat svůj harmonogram a vím z vlastní skušenosti,že se dá v klidu vypít kafe a přečíst časopis.Tak všem současným i budoucím maminkám držím pěstíky a věřte,že nikdy nebylo tak špatně,aby bylo ještě hůř.Lenka
 Bebe, čtyři děti ,i dvojčata 
  • 

Re: Také to tak cítím 

(10.2.2003 15:01:09)
Musím asoň trochu oponovat. Každá maminka zvládá děti - i dvojčata různě. Moc záleží na tom jestli jsou zdravá, jak spí a tak. Já měla děti a i dvojčata v době kdy mebyly papírové pleny a další vymoženosti a zvládala jsem všechno v pohodě. Jenže jsem měla pohodové děti, které nebyly nemocné a spaly brzy celou noc. A navíc po zkušenostech s dvěma staršími dětmijsem měla všechno perfektně zvládnuté a věděla jsem co a jak. Taky mi částečně pomáhal manžel ale jinak do tří let nikdo ani nepohlídal a manžel chodil samozřejmě do práce. Když se mě někdo ptal jak to zvládám, tak jsem upřímně řečeno nevěděla. Neměla jsem čas přemýšlet o ničem a dělala jsem prostě všechno co jsem musela a mnoho navíc.
A s tím, že se platí léčení narkomanům - to by žádná matka malých dětí neměla vypustit z pusy. Neví co ji čeká s jejími dětmi až budou dospívat i kdyby to byla ta nejlepší matka na světě. A může si říkat 100x že jí se to nestane. Viděla jsem takových už dost. A říká se: odříkaného chleba...... znáte to - a nikomu to nepřeju.
 Jarča, 2 raubíři 5 let 
  • 

Re: At pomůže kdo může 

(10.2.2003 16:24:17)
článek mi mluví z duše, také jsem v době mateřské doma pracovala - hlavně abych neztratila kontakt a práci, bylo to náročné a bez babi bych to asi nezvládla. Kamarádky mi nevozily, jenom slibovaly - nebojte se je vzít za slovo a ten kočárek jim na dvě tři hodinky svěřte - ale je možné, že to bude poprvé a naposledy, protože ten nápor, když křičí obě děti najednou nevydrží. Jo a využijte tatínka co to jde - vždyť na tom hezkém spolupracoval ne?
Teď už kluci celou noc prospí - bez počůrání,/moc dobře vím, co to je vstávat v noci každou hodinu/ si to spaní v noci hrozně užívám. Všem Vám držím všchny palečky, co máme doma a přeju pevné nervy.
 Evita S.,Sofie 1,7 a Samuel a Saimon 3mesicu. 
  • 

Re: Také to tak cítím 

(6.8.2011 22:00:08)
Jak velkou pravdu mas....dneska jsem cely den proplakala.je toho na me moc..manzel na montazi a ja s detma cely den sama...i kdyz pomuzou ostatni je toho prespriliz.
 Ivoa 


I maminky dvou rychle po sobě narozených 

(7.2.2003 23:16:13)
I maminky dvou rychle po sobě narozených potřebují stejnou pomoc, i když si to okolí uvědomuje ještě méně.
Staršímu je 2,5 roku, mladšímu je právě rok.
Každého čtvrt roku si říkám: teď je to nejhorší, a vždy jsme překvapená, že to může být ještě horší.
Takže teď je to taky nejhorší: doma nemám čas skoro na nic. Jen je hlídám, aby se jim něco nestalo, aby se neprali (ten starší mladšího pořád "morduje") a střídavě je přebaluju když se pokakají (někdy mi přebalování a oblíkání zabere ráno dvě hodiny). Jsou teď úplně nesynchronní ve spaní, resp. ten starší mi nespí přes den vůbec (už tedy ani mám na ně střídavě chvilku). V noci 2x kojím toho mladšího. Jedí každý něco jiného. Odchody ven a oblíkání vrstev jsou opravdu dramatické - ten starší už umí slušně běhat.
Nejlepší řešení je pro mě vypadnout někam ven, na výstavu, na výlet. V případě že je místo nedostupné kočárkem, jednoho vláčím v klokance a druhý mi zdrhá.
Druhé nejlepší řešení je pro mě válet se s nimi na posteli (tam je nejmenší nebezpečí, že se jim něco stane - z postele nepadají) a číst pohádky a mezitím blbnout. To je fakt super.
Svou práci, kterou jsem s jedním zvládala, te´D přes den nedělám. Zavolat někam klientovi nebo do firmy vždy hrozí nějakou katastrofou (dnes si ten mladší ochutnal dětský olejíček, včera rozsypaná strouhanka), takže to omezuju na naprosté minimum.
Moje pracovní doba se smrskla na 24:00 - 03:00.
Doufám ale, že budou tak zlatí a roztomilí ještě nějakou chvilku.
Kdybych neměla maminku, která žehlí, a občas pomůže s úklidem, a navečer občas hodinku hlídá, a tchyni, která mě jednou za měsíc oživuje výtečným jídlem a možností se dospat, už by asi bylo po mě.
Díky všem, kdo se starají o maminky.
I.
 Terreza 


Re: I maminky dvou rychle po sobě narozených VYDRŽET !!! 

(8.2.2003 11:00:08)
To znám, to přesně všecko znám, ale vydrž, zlepší se to fakt... Ještě rok, rok a půl... Ne, že by se přestaly prát, ale sjednotí si režim a jídelníček a bude to lepší... Těm mým je teď 5,5 a 4,5 a k nim mám půlroční mimi, a je to skoro jako bych měla děti jen 2, navíc už jsou mi zdatnými pomocníky...
VYDRŽET a nezbláznit se :-))) Naše heslo...

Terreza
 Klára, 2 raubíři 


Re: Re: I maminky dvou rychle po sobě narozených VYDRŽET !!! 

(8.2.2003 21:39:36)
To mě Terezo uklidňuje, že za tři roky to bude lepší! Mám totiž pocit, že právě teď je to úplně nejhorší, oba kluci začali vstávat o půl šesté ráno, ten půlroční navíc odmítá přes den spát jinde než v kočárku, to znamená, že je musím oba obléct (asi hodinový maraton, já jdu obvykle bez rukavic nebo bez kapesníku, protože hlídám, jestli kluci mají všechny plínky, punčocháčky, šály, rukavičky...), prcek během dvou minut spí jak dřevo, ale zůstáváme venku, protože ten starší by asi nepochopil, že když jsem ho hodinu honila po bytě a oblékala ho (zatímco on se zase svlékal), půjdeme po pěti minutách zpátky domů. Navíc začínáme prcka přikrmovat, takže Kryštof se začal příšerně vztekat a dělá problémy s jídlem - chce stejný brindák jako má brách a stejné jídlo jako má brácha. Takže Sebastíka nekrmím podle jeho hladu, ale pouze když Kryštof spí, aby neměl jídlo spojené s bráchovým řevem. Prostě jsou zlatí, ti moji raubíři!
Klára
 Jagulka 


Re: Re: Re: I maminky dvou rychle po sobě narozených VYDRŽET !!! 

(8.2.2003 22:02:27)
Ahoj Kláro.
Já mám holky narozené jen deset měsíců od sebe. Navíc ta mladší byla nedonošená. Nejhorší byl první rok. Pak začaly mít podobný režim a bylo to lepší a lepší. Kolem roku té mladší začaly spávat ve stejnou dobu a já jsem si konečně odpočinula. Taky si spolu hodně vyhrály, ale všechny hračky jsme museli kupovat dvakrát. Jinak byl velký boj. Teď mají 10 a 11 let a nás čeká dvojnásobná puberta. První příznaky se už bohužel občas ohlašují.
 Eva + 2 holky 


U nás je to podobně 

(8.2.2003 22:12:17)
Ta dvouapůlletá stávkuje. Celý den křičí, nenechá mě ani 5 sekund v klidu kojit - buď do té malé žďuchá a tahá ji, nebo cloumá se mnou, a při tom vyluzuje tak příšerné zvuky, že se lekám i já, natož ta malá. Té jsou teď tři měsíce a naprostý nedostatek spánku přes den vyřešila po svém - přestala se v noci úplně budit. Napráskne se ve 20:30 večer (až ta první usne, to pak kojíme snad hodinu) a spí do 6 hod. rána (kéž by to tak vydrželo). Na což ale okamžitě zaregovala ta starší, nechce večer chodit spát, a když tak jedině s křikem nebo totálně zničená - a navíc ráno začala vstávat v 5:30, asi aby si mě pro jistotu stihla zarezervovat jako první. Má už takový repertoár triků, jak upoutat pozornost, že nezkušený ihned naletí, a její pokusy vlastně navazují v přímém sledu jeden za druhým celý den - od předstírání, že ji něco bolí, že někde uvízla, že nemůže kousat, že s něčím nemůže pohnout, atd. až po přímé vytváření krizových situací (přiskřípnutý prst ve dveřích, "kakání" přímo uprostřed pohovky, atd.), kdy prostě NEJDE nic jiného dělat, než položit tu malou a jít ŘEŠIT (vše samozřejmě za jejího nepříčetného křiku). Takhle se spolu "bavíme" od rána do večera a do děje je vtažen každý, kdo k nám vstoupí ...
 Fyfy 


At kdo může pomůže!!! 

(8.2.2003 0:26:01)
Nemám vlastní zkušenost, ale myslím, že to musí být ohromě náročné, mě stačí to jedno ...

Určitě souhlasím s názory, že maminky brzy po sobě narozených dětí to mají stejně, ne-li možná ještě více těžké (tedy kromě začátku). Dvojčata alespon jedí to samé, chtějí to samé a vývojově jsou na tom také stejně. Vždycky, když na ulici vidím nějakou takovou maminku na procházce, tak si říkám, že asi nikdo netušíme co úsilí jí stálo se na tu ulici vůbec dostat - oba nakrmit, obléknout, vyvléct kočárek, děti a v "poslední řadě" taky něco se sebou - to si málokdo uvědomí a málokdo to ocení. Jste prostě hrdinky a držím vám palce.

 Lenka,3 děti 
  • 

Re: At kdo může pomůže!!! 

(8.2.2003 19:59:34)
Docela maminky vícerčat obdivuji. Sama mám 3 malé děti dost brzy po sobě a někdy je to náročné. Hlavně je takhle v zimě dostat ven. Všechno to oblékání a mazání obličejů ... je to náročné.Hlavně nezapomínat boty nebo rukavice. To znám. Držím palce.
 Tomáš,dvojčata 2 roky. 
  • 

Re: At kdo může pomůže!!! 

(10.2.2003 13:21:42)
Odborníci i statistici dokazují,že náročnější je přece jen mít dvojčata.Například i po stránce finanční,když jsou děti,byť jen o trochu od sebe,tak řadu věcí po sobě dědí,oblečení atd.Nebo ten starší už nepotřebuje pleny,což jsou ve dvojnásobném balení také nemalé výdaje.Souhlasím s pisatelkami,že stát se stará o feťáky,úmyslné nezaměstnané a podnikatele fingující malý příjem,také například kuřákům je poskytována bezplatná péče,ačkoliv si za mnohé nemoce vyvolané kouřením mohou sami.Jak jsem uvedl,je smutné,že mateřská dávka je nejnižší z Evropy právě u nás,věčně ufňukaní a nespokojení důchodci se zas tak špatně nemají,k tomu samé slevy,na dopravu,vstupné...
Stát u nás používá se mi zdá spíše regulační čínskou politiku k zastavení porodnosti,nebo už nevím.Jednou to někoho bude mrzet.A kdo nám bude jednou přispívat na důchod,to nevím...VždyŤ 4 zaměstnanci živí 1 důchodce...
 agrada 
  • 

Může být ještě o trošičku hůř...vážně 

(8.2.2003 21:19:38)
Moje známá otěhotněla během studií na vysoké, narodila se jí okouzlující Terezka, o dva roky později (už po škole) úspěšně porodila dvojčátka Aničku a Marušku a loni v červenci - dvojčatům byl rok a půl se jí narodila další holčička - Verunka.

Když byla v porodnici s Verunkou, hlídala jí tři holčičky maminka. Byla jsem se podívat, jak to zvládá... Během tříhodinové návštěvy jsem se jí ani nestihla zeptat, jak se má, protože vždycky některé z dětí prchalo z bezpečného dvorku směrem do lesa nebo k silnici, pokud už seděly holčičky spolu na dece pod stromem, tak se rozhodně některá počůrala, pokakala, měla hlad nebo žízeň, samozřejmě se praly o hračky...

Odcházela jsem prostě po třech hodinách naprosto vyčerpaná, a to jsem fungovala jenom jako "dodatečná výpomoc". Opravdu nechápu, jak to moje kamarádka zvládá sama, ještě s malým miminkem! A u ní je ta mateřská prostě taky pořád těch dva a půl litru s kilem navíc :(
 KáKá 


Re: Může být ještě o trošičku hůř...vážně 

(9.2.2003 14:03:24)
No tohle je vážně strašný. Někdy opravdu ty ženský obdivuju. To proti tomuhle, mám doma absolutní klid. Taky jsem toho názoru,ž e je lepší mít
dvojčata, než rychle po sobě narozené děti. Naše dítka chodí alespoń stejně spát, stejně jí, hlavně jí stejné věci, mají stejné nároky. Mít doma takhle po sobě narozené děti, nebo dvojčata a brzy po tom dítě,tak mě odvážejí do blázince velice brzo. Pravda je opravdu to, že ženská vydrží víc než člověk, jak se říká.... Všem maminkám vícerčat a více dětí přeji pevné nervy.

 Tomáš,dvojčata 2 roky. 
  • 

Re: Může být ještě o trošičku hůř...vážně 

(10.2.2003 13:32:42)
To je taky dost krušný,umím si to představit,ale zase dostane více na sociálních přídavkách.Je taky síla,že přídavky na celý rok ,berou jako podklad pomalu platy dva roky dozadu,když oba pracovali,to je nehorázný...A taky se vám stalo,že o všechny přídavky,byť směšně nízké,přijdete kvůli pár korunám na výplatce navíc?To známý takový problém nemá,podniká a i když mu před domem stojí dvě auta,oficiálně vydělává 5 tisíc a tudíž má nárok na slušnou sociálku.-- ne,dost toho stojí za prd,ale pokud máme zdravé a alespoň trochu šťastné děti,tak to vydá za všechny přídavky a peníze.
 Helena,Evička+Alex 8/02 


Re: Re: Může být ještě o trošičku hůř...vážně 

(10.2.2003 19:21:31)
Nedostatek peněz řeším tak, že jdu v září do práce a dětí na jeden až dva dny v týdnu do jeslí.Jinak bude hlídat manžel.Možná to vyzní sobecky, ale do práce se těším a peníze potřebujem a nemáme nikoho kdo by fungoval jako paní na hlídání.Přiznávám, že cizím paním na hlídání nedůvěřuji.Jedna návštěva sociálky mi stačila a dožadovat se 150,-Kč na dítě se mi moc nechce.
 Misa, bezdetna 
  • 

Jsem zvedava jak to dopadne 

(20.2.2003 21:03:36)
Bohuzel mi matka priroda ubrala ten dar mit deti prirozenym zpusobem a ceka me um. oplodneni. Zaujal me tento clanek, protoze i ja muzu jednou privest na svet krasna dvojcatka. Abych rekla pravdu, mam z toho hruzu.
Bydlim v rod domku, kde je sice dost mista pro dve deti zaraz, ale nevim jak je tady uhlidam, az se mi jednou zacnou batolit a chodit a vsechno vytahovat a ja nevim co vsechno. Jo, kdyby meli povahu jako moje 2 leta neterinka, ktere od malicka stacilo ric "nedelej to" a ona si jde hrat na dve hodiny s kostkama, to by bylo hej. Ale mit povahu jako syn od kamosky, tak mi slezou vlasy uz ted. A to bych to mela mit jak se rika stereo!
No myslim, ze tento clanek dam precist memu nastavajicimu, at vi jak by mel a muze mi jednou pomoct. Vzhledem k jeho zamestnani, kdy jezdi na montaze, nebo aspon pozdeji domu to bude pro me fuska.
No uvidime, co na me ta matka priroda nachystala.
 helca 
  • 

Ano 

(7.10.2005 9:17:52)
Jen kdyby to tak bylo. Dvojcatum, holcickam je uz pet let, ale ty zacatky byly tezke, a krom me maminky na pomoc nikdo nebyl. Manzela ani nenapadlo k nim v noci vstat, kdyz ja uz vycerpanim nemohla, a jeste mi vycetl, ze placou, a ja spim...:-( Jen se hlavne poradne najezte, nechte deti i chvilicku plakat...Mamina je dulezita, musi byt v pohode, pak budou v pohode i deti :-)

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.