Ronja | •
|
(16.3.2010 15:39:10) Chci předeslat, že nic takového netvrdím a rozhodně nechci pěstouny děsit ani na dálku amatérsky diagnostikovat, ale...
Kývání sem a tam, bouchání hlavou do autosedačky... Přestěhovávání polštářů sem a tam, vlastní slova... Jak Anetka komunikuje? Dívá se na Vás? Nevyhýbá se očnímu kontaktu? Neopakuje po vás slova nebo věty? Popisované chování by mohlo znamenat i nějakou poruchu autistického spektra. A samozřejmě i "pouhou" citovou deprivaci, nemám dostastek informací(věk, anamnézu, nic...) a ani nevím, jaké zkušenosti máte Vy. Jenom mě to tak napadlo.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(16.3.2010 23:03:38) to bouchání hlavou, zádama, všechno to kývání, to je deprivace, ústav dělá divy. A dlouho, dlouho se to "léčí", jestli to vůbec kdy přejde úplně. To není autismus, to je absence lásky.
A ta nesrozumitelná mluva - no kde by se mohla vyvíjet řeč, jestli teda holčičce není aspoň 6 let, tak je to zase jenom vliv ústavu, kdo by na ni mluvil, opravoval svým příkladem, po kom by opakovala? tyto děti mívají opožděný vývoj řeči a nemusí to nic znamenat, když se dostanou do rodiny, všechno doženou, i když to tak původně vůbec nevypadalo.
Ještě k těm příbuznám na návštěvě první den - jen ať ji poznají, ať ví, na koho se mají těšit, koho příště čekat. Ta malá to stejně nestihla vnímat, bylo toho na ni tolik, nové prostředí, hračky, cesta autem, jiná postel a chybějící usínací rituál, neznámí noví lidé, podivné stvoření PES... mihli se tam ještě nějací další lidi, ale to ji rozhodně nerozhodilo, a prarodičům i rodině to mohlo hodně pomoct.
|
Ronja | •
|
(17.3.2010 1:17:17) Jistě, že to NEMUSÍ znamenat autismus... Ale může. Mám málo informací, málo souvislostí... Viděla jsem pár deprivovanejch dětí, vím, co dokáže ústavní výchova, zvlášť v tak útlým věku. A pracovala jsem s dětma s autismem. Tuhle holčičku jsem NEVIDĚLA. Proto pořád zdůrazňuju, že mě to jenom napadlo, navíc diagnostika autismu u malýho dítěte, nota bene komplikuje-li ho ještě zmiňovaná deprivace, není jednoduchá a protože je autistů málo, ne každej odborník má tu zkušenost... Projevy, který autorka popsala, JSOU s největší pravěpodobností jenom shodou náhod popsaný tak, že mi to připomíná autismus. Nicméně je lepší se nad tím zamyslet, než nezamyslet... No nic, konec rohatců na zdi, nedělám to ráda.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(17.3.2010 8:13:23) jistěže může, ale to by byli autisti snad všichni z kojeňáků a DD, takže já osobně si myslím, že je to spíš deprivace
|
Ronja | •
|
(17.3.2010 13:05:29) Jo, vždyť já se k tomu přece přikláním taky...
|
maceška |
|
(17.3.2010 19:45:26) Autismus je někdy označován jako extrémní osamělost. Myslím, že děti vyrůstající v ústavní výchově jsou opravdu extrémně osamělé, a proto jejich projevy tolik připomínají autismus.
|
Jana + 4 |
|
(17.3.2010 20:37:14) Maceško, musím souhlasit. Náš syn po třech měsících pobytu u nás a předchozích skoro třech letech v ústavu výborně komunikuje, ve třech letech mluví ve větách, blbne s ostatními dětmi, ale v noci stále ještě buší hlavou do polštáře v pravidelném rytmu a když je rozrušený a nejsem blízko, houpat se také začne. Jsem si jistá, že není autista, osamělosti si ale jistě užil dost a tímto způsobem sám sebe utěšuje, když ho neutěšil nikdo jiný :-(.
Mateřídouško, krásný článek, díky.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(17.3.2010 23:08:15) přesně tak, na co si zvykl v ústavu, to dělá ve chvílích, kdy si neví rady i doma, a to je u nás rok. Ale je vidět změnu, reaguje na nás i v tu noc, přijde do postele ani o tom nevím a spí klidně. Ale stačí únava, nuda nebo leknutí a starý zaběhaný mechanismy nastupují
|
|
Bohuslav |
|
(18.3.2010 10:44:17) Ahojky, můžu poprosit o informaci, jak reagujete na chlapečkovo bouchání? Mám také osvojené dítko,které je přes den naprosto v pohodě a bouchání hlavičkou nás provází vždy při usínání a při ranním probouzení, někdy i v průběhu noci, zejména po 5 až 6 hodinách tvrdého spánku. Chtěla bych vědět, zda chlapečka necháte v jeho zažitých stereotypech (vnímám to také jako citovou deprivaci) či ho nějak hladíte, mluvíte na něho, zkrátka zda ten jeho rituál se snažíte narušit. Dlouho jsem byla v této věci bezradná, návštěva neurologa, EEg, ale vše v pořádku a tak se domnívám, že je to opravdu následek ústavního pobytu....a jsem vděčná za to, že mě vaše příspěvky více méně přesvědčily o tom, že problém je opravdu v nedostatku láskyplného prostředí.
Děkuji za odpověď
|
Yuki 00,03,07 |
|
(18.3.2010 11:58:59) ze začátku nepomáhalo nic, spíš se situace ještě zhoršovala. Asi po půl roce začal reagovat na mluvení, pohlazení, stačí i zavolat, nejlíp reaguje na "Hodnej Honzíček, spinkej" přestane nebo aspoň hodně zmírní
ale ten začátek byl děsný, nepředstavitelný, žádnýá teorie na to nedokáže připravit, to se musí zažít, aby člověk pochopil
přišel k nám ve 2 letech, v kú od narození, je u nás rok
|
Bohuslav |
|
(18.3.2010 12:15:20) no u nás malá byla 8měsíců v KU, ted je třetím rokem u nás. Situace byla taková, že již při převzetí dítěte bouchání hlavičkou probíhalo, brala jsem to jako citovou deprivaci, protože jsme hodně o tom i na sezeních mluvili....zarazilo mě však, že to na celý rok ustalo a začalo se to opakovat až k blížícímu se třetímu roku. Po návštěvě dětského psychologa, nám bylo řečeno, že dítě kolem třetího roku prožívá jakoby pubertu, zažívá spoustu emocí a tak je to i určitý druh ventilace a navracení se k zažitému rituálu. Protože to nyní trvá již rok, obratili jsme se na dětského neurologa, ale jak jsem uvedla, vše je v pořádku. Tedy jsem přesvědčena o tom, že to jsou stále pozůstatky dětské deprivace, ale tvrá to dost dlouho. Jsem ráda, že jsem se na vás mohla obrátit, jak v daný moment reagujete, protože toto mi nedokázal poradit nikdo. My v podstatě děláme totéž, s reakcí různou, někdy dojde k uklidnění, nkědy reagujeme podrážděně. Na druhou stranu jsem ráda, že to nemá neurologický podtext a že můžeme doufat, že v láskyplném prostředí to v průběhu času odezní.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(18.3.2010 17:06:52) náš malý má 3, a můžu potvrdit, že ten průběh "puberty" je daleko náročnější než u bio dětí (ty máme dva, tak už je s čím trochu srovnávat) poslední tak měsíc, možná už i víc, mám pocit, že se vracíme se spoustou výchovných problémů na začátek - vztekání, které bylo šílené a které jsme po asi 4 měsících zdárně zvádli, se vrací zpátky, řev v obchodě a kdekoliv jinde , když se snaží prosadit svůj názotr, to je opravdu jak tenkrát, i ty oci jsou daleko náročnější než v té klidné mezidobě. třeba dnes ztropil krásnou ukázkovou scénu před obchodem, kdy se rozhodl, že bude chodit, ale já jsem ho potřebovala dát do vozíku, druhá podobná následovala chvilku potom, když se rozhodl, že chce bbon, pochoitelně nedostal, ale ten řev stál za to, hlasivky mu závidím i já :))
ale ve srovnání s tím, co předváděl před rokem, je to teď slabý odvar a taky já už mám zkušenosti a umím si s tím poradit (neboli počkat, až to přejde, okolí mě nezajímá, oni neví, co má on za sebou, a proč takto reaguje ana hloupý připomínky nereaguju)
|
Jana + 4 |
|
(18.3.2010 23:57:03) Můžu přidat svou zkušenost, u nás se to tedy malinko zklidnuje rychleji, už teď (po zmíněných třech měsících) na nás v noci reaguje dobře, já ve dne nabídnu nějakou činnost, případně vezmu do náruční a pomazlím. V noci hlazením bouchání přeruším a mluvím na něj. Hned na začátku jsem se ptala kamarádky, která je již mnohonásobná pěstounka, a doporučovala takto přerušovat, nicméně mě upozornila, že tyhle příznaky časem odezní, budou se vracet při nemoci, v krizích apod.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(19.3.2010 8:13:27) jj, přesně tak, teď má snahu se prosazovat ve dne, o to víc se projevují deprivace z ústavu v noci
|
|
|
|
Jana + 4 |
|
(19.3.2010 0:03:03) Bohuslav, ještě mě napadlo - jste v kontaktu s jinými náhradními rodiči? Myslím, že by to pro Vás mohlo být užitečné, mnohé věci, kterými procházíte a které řešíte, nelze sdílet úspěšně s nikým jiným, protože jsou specifické. A vy zase můžete být svými zkušenostmi přínosem ostatním
|
Bohuslav |
|
(19.3.2010 9:09:21) ahoj,
nejdříve moc díky za vaše zkušennosti. V kontaktu s jinými náhradními rodiči nejsme. Teda vlastně naši dobří známí mají shodou okolností také osvojené dítě.Pravdou je, že jsem se dozvěděla, že mají také tyhle večerní rituály, ale oni na to nenahlíží nijak drasticky, prostě to tak je a časem to přejde. Já jsem se spíše znepokojovala tím, abychom něco nezanedbali, aby se malá nějak vnitřně netrápila, prostě měla jsem obavy. Za kontakt budu vděčná, pravda je, že tyhle problémy nejsou až tak všedním chlebem pro všechny rodiny. A na druhou stranu, i já ráda přispěji, pokud budu mít čím.
|
Jana + 4 |
|
(19.3.2010 12:45:11) Bohuslav, máte-li chuť, napište mi na mail, zkusíme spolu něco vymyslet, abyste se mohli na někoho osobně ¨nakontaktovat. Jestli bydlíte blízko, klidně i s námi . Existují různé kluby náhradních rodičů, nasměruji Vás.
|
maceška |
|
(20.3.2010 21:28:13) Reaguji na diskuzi o deprivačních projevech - opravdu je dobré mít možnost popovídat si o konkrétních věcech s lidmi, kteří mají zkušenost s přijatými dětmi. Pokud by měl někdo z vás zájem zúčastnit se našeho tradičního setkání adoptivních a pěstounských maminek, napište mi na mejl. Teď bude 9.-11. dubna v Jestřábí v Krkonoších. Jinak bližší informace najdete na www.detipatridomu.cz.
Maceška
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
..maya.. |
|
(17.3.2010 18:44:13) Ronjo, já mám ten pocit že jsem četla v jiném článku od autorky že Anetka autismus má, nevím jestli nejsou tyhle články staženy z nějakého webu jako má například Žlababa..ale ruku do ohně za to nedám
|
..maya.. |
|
(17.3.2010 18:46:50) tak se omlouvám Mateřidoušce protože jsem si ji spletla s Maceškou...psala o Michalce..ještě jednou pardon
|
|
|
|
|
|