Kudla2 |
|
(28.6.2011 8:38:07) Neskutečně mě točí, když lidi nedokážou ani ODPOVĚDĚT na pozdrav, natož sami pozdravit jako první.
Velmi úkorně to vnímám třeba v obchodě, kdy vstoupím, pozdravím a prodavačky se ani neobtěžují. To samé v baráku - potkám souseda a ten hubou neklápne, když chci pozdrav, tak musím pozdravit já první, i když bych teoreticky jako žena, případně starší, neměla.
Moje děti jsou naučené a zdraví (a často je to kvitováno od dospělých s povděkem, asi i je ta "nezdravící mánie" štve. To, že jsou na to v šesti (!) letech malé, jsou kecy, dítě je schopné a (většinou i velmi ochotné) zdravit, jakmile začne mluvit. Máme v rodině děti, které nezdraví zásadně, přitom jsou jinak vedené slušně. To se přiznám, že nechápu, když je u toho rodič, tak by jim to přece měl připomenout. Snad se proboha nejedná o takovou oběť, otevřít pusu a dvakrát klápnout, ne?
Je na druhou stranu samozřejmost (a autor o tom v článku také píše) že ani jako osoba v danou chvíli "společensky významnější" se nesmím chovat jako hovádko boží, nechat dítě pozdravit a sám koukat jako když nadloube volovi, je ještě větší prohřešek než když to dítě pozdraví. Jednak "pozdravit je slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost", druhak ten dospělý už by se MĚL orientovat v tom, co je zdvořilost, kdežto to dítě se to teprve učí.
Hezké téma
|
Kudla2 |
|
(28.6.2011 8:39:01) pardon, samozřejmě "ještě větší prohřešek než když to dítě NEpozdraví."
|
|
MiliP |
|
(28.6.2011 8:57:23) Naprosto souhlasím. Tyto věci do dětí "nenatlučeme", učí se osobním příkladem, stejně jako u mnoho dalšího. Dcera pokud někdo klepe a jde k nám dál ho jde automaticky pozdravit, pozve ho dál, nabídne pití. Ve školce to funguje tak, že učitelka každé dítko přijde pozdravit a podá mu ruku. Stejně tak u loučení - i doma se jde s každou návštěvou rozloučit. Vzpomínám si kdy se kamarádka divila, proč u každé žádosti u dcery říkám prosím a děkuji - proč jí to nepřikáži! Výsledek jasný - na dvou letech prosila, děkovala, umí se omluvit. A takto je s mnoha věcmi v životě - děti kopírují.
|
ujinka |
|
(2.7.2011 20:25:48) naprostý souhlas
|
|
|
Petra | •
|
(28.6.2011 8:59:14) Někdy za to rodič nemůže, že dítě nezdraví. Můj táta to do mně od malinka hustil, byl to pro něj pomalu zločin, když jsem nepozdravila. Jenže já jsem se tak strašně styděla promluvit na cizí lidi, že to pro mě bylo naprosto nepřekonatelné. Nic s tím neudělal, i když mi za to pořád nadával, vysvětloval apod. A doteď si pamatuju, jak jsem s ním nechtěla nikam chodit, protože jsem věděla, že mě bude nutit zdravit. Já se synem podobný problém neměla. Zdravil rád a nahlas:) Prostě se předváděl a nestyděl se.
|
Dobra1 |
|
(28.6.2011 9:34:45) Tenhle problém mám s druhou dcerou. Ona je docela introvert a nez se rozkouká, nedostatnu z ní ani slovo. Tak jsem se rozhodla trvat na zdravení jen tam, kde to zná a vím, že se nestydí, na rozloučení trvám vždy (je velká vyjímka, aby se během návštěvy "nerozkoukala"). No a až se rozkouká, posílám ji pozdravit dodatečně. Bohužel to někteří lidé nejsou ochotni prijmout a já i dítě sklízíme spoustu řečí, jak ji špatně vedu... Nejvíc u mé mámy, která je ochotná si proti ddceři sednout a začít do ní hustit, jak je malá ošklivá a zlá na babičku.
|
Kudla2 |
|
(28.6.2011 10:21:41) Dobri, já myslím, že je to velmi dobře řešitelné - pokud Ty jako rodič pozdravíš, tak myslím, že stačí dítě k pozdravení také vyzvat, ale nenutit. Případně říct tomu zdravenému "ona se stydí".
Normální člověk to bez problémů vezme, mamince bych takové řeči asi dost rázně utnula - malá rozhodně není "ošklivá na babičku", jen se stydí, ale časem se to určitě naučí.
|
Dobra1 |
|
(28.6.2011 14:01:12) jo, presne takhle to resim. Problem je jen s tou babickou, malá už tam nechce moc chodit. A babicka si mysli, ze je to o tom, ze deti proti ni stveme. To je ale jina kapitola
|
|
wer |
|
(4.7.2011 16:23:38) Já si pamatuju z dětství, jak jsem se styděla pozdravit, byl to pro mě fakt problém, blok. Měla jsem pocit,že mě ti lidé vůbec neznají nebo si na mě nemůžou pamatovat, prostě měla jsem pocit že si mě nevšímají a jí bych pozdravem měla ma sebe upozoňovat???
Svoje děti jsem nikdy nenutila zdravit, ani jim to nepřipomínala,ani nevyčítala. Brala jsem to tak,že s toho vyrostou jako jsem vyrostla já. Snažila jsem se vychovávat jenom příkladem, zdravit, odpovídat..... Jo zdraví a jsou celkem zdvořilí.
Děti od známých pozdravím já klidně jako první. Mám za to, že to ty děti tochu povzbudí.
|
|
|
Petra | •
|
(28.6.2011 12:28:32) My jsme bohužel bydleli na vesnici, tudíž se očekávalo, že na ulici pozdravím každého, koho potkáme:(
|
|
|
Hrouda | •
|
(28.6.2011 10:44:19) Tak. Moje dcerka od každého pozdravu očekává, že bude následovat další hovor. Zdraví i cizí lidi, stačí, když její nekdo sympatický.
Prostřední syn s cizími lidmi nepeče, dlouho zdravil nerad, neslyšně, ted je to lepší, ale občas chodí ponořen sám do sebe a nevnímá, nezdraví.
|
|
JanaS | •
|
(28.6.2011 15:15:24) Mám v živé paměti naši sousedku, co se vždy rozčilovala, že jsem ji nepozdravila. Nebyla jsem bázlivé dítě, ale prostě v jistém období jsem se styděla. Pamatuju se, jak jsem se odhodlávala, tak, teď jí pozdravím, vždy mě předběhla - zase nezdravíš? ty jsi ale nevychovaná!Nutno říct, že po této výtce jsem vždy pozdravila. Pak jsem ji jednou pozdravila jako první a ona jen naštvaně: "No konečně!", ani nepozdravila... V současné době šikanuje moje děti tímto způsobem tchán, zdá se, že je to jediné, co ho zajímá - jestli už holky umí pozdravit. Sem tam během řeči pronese poznámku, že za to můžemy my, jako rodiče, protože, je jasný, že kdybychom je k tomu vedli, tak by to vypadalo jinak. Jenže on si asi představuje, že když dítě nepozdraví první, mělo by dostat na zadek. Děda je jediný, koho nezdraví.....(no, ještě ve škole ze stydlivosti jiné rodiče opomene). Nezažila jsem nikoho s kladným přístupem k dětem, kdo by takto vyváděl kvůli pozdravu. Mám asi štěstí, že děda je v našem okolí jediný....
|
hanci neposeda |
|
(28.6.2011 17:33:57) Tak tohle me prijde desive. A dela tchan s nimi taky neco jineho (hraje si s nimi, chodi s nimi nekam atp)? Mne vzdycky prijde, ze se do deti kvuli zdraveni obouvaji lide, kteri jim vubec nerozumi, vetsinou nerudni starici - u deti (ted tedy myslim tak do tech 10 let) mi neprijde zvlastni, kdyz samy od sebe nepozdravi jako prvni. Od takovych 5-6 let by tedy mely na pozdrav umet odpovedet, ale to je jen muj odhad. Mne teda strasne vadi nezdravici dospeli (ti, co na pozdrav neodpovidaji), u deti to neresim (do jisteho veku), pokud tedy vidim, ze je na to rodice aspon upozorni nebo je k tomu vedou svym prikladem.
|
|
|
|
susu | •
|
(28.6.2011 9:07:07) Nepřijde mi to tak dramatické. Já sama spíše zdravím a nakolik vím, tak je mi odpovídáno, aspoň pokud jde o dospělé, i zmiňované prodavačky. S uklizečkami je to horší, pokud ji potkám ve škole vytírat, mám potřebu nerušit a rychle zmizet, ať jí to nepošlapu. Asi pozůstatek zkušenosti s uklizečkami z dětství, které, nás děti, dost pérovaly.
Pokud jde o děti, tak některé zdraví, některé ne, tipuju, že jde o zvyk z domu, ale pamatuju si ze svého dětství, že jsem taky zdravila nerada(a vyrostla jsem z toho), takže to nehrotím.
|
MiliP |
|
(28.6.2011 9:08:52) Pravdou je susu, že nikdy nenutím dceru zdravit, pokud vidím že se stydí, určitě to nevydupávám. Což je dle mého také důležité. Nejdříve u blízkých a pak časem i u cizích?
|
susu | •
|
(28.6.2011 9:10:36) Myslím, že jo. Já zdravit musela a nesnášela jsem to. Vyrostla jsem z toho. Zdravit u dítěte, jen v případě známých, kdy se nestydí, vidím jako dobrý začátek.
|
|
|
|
Fous&fousek |
|
(28.6.2011 12:50:39) Tak u nás (Praha) se lidi z baráku a z přilehlých domů (stavěli nás jako jeden projekt a máme společný oplocený pozemek) zdraví. Já se ale musím přiznat, že mladé chlapy (u starších je to jiné), takové ty třicátníky, mé "potencionální spolužáky", odmítám zdravit jako první. Stejné je to s teenagery, kteří u nás bydlí. Jsou prokazatelně mladší, takže na pozdrav vždy odpovím, ale sama první nezdravím. Podle mě by to měli dělat oni, stejně tak i ti chlapi.
|
Kudla2 |
|
(28.6.2011 13:03:12) Určitě by to měli dělat první oni, ale...
Když už tu zabíháme do nuancí zdravení, tak dost rozlišuju to, že ten starší může taky někdy pozdravit první, třeba když toho mladšího vidí dřív. Jak už jsem říkala, máme v baráku takovou starší ženskou, která si VŽDYCKY počká, až ji pozdravím první já, jinak by snad nepozdravila vůbec. Což mi taky vadí, i když "technicky" vzato to mám být první já jako mladší.
Já to beru tak, že mi nevadí pozdravit jako první člověka, se kterým se normálně vzájemně zdravíme, ani když jsem starší, tam je to prostě o tom, kdo koho viděl dřív (říká se, že první zdraví ne ten váženější, ale ten zdvořilejší). Když o tom tak přemýšlím, tak mi nevadí pozdravit první někoho, o kom vím, že mě zdraví.
Ale vadí mi moc pozdravit člověka (ať staršího nebo mladšího), o kterém vím nebo tuším, že by mě jinak nepozdravil vůbec.
|
mil007 |
|
(28.6.2011 23:17:53) Tak to Ti moc nerozumím.Já neočekávám,že mě třeba starší paní pozdraví dříve,proto že mě první viděla.
|
Kudla2 |
|
(29.6.2011 0:42:36) mil007 a Baruško, ono se to těžko vysvětluje, ta paní je taková divná pavoučice.
Já normálně starší zdravím první a fakt zdravím. Ale někdy se stane, že mě ten starší uvidí dřív, a pak většina lidí normálně pozdraví bez ohledu na Gutha-Jarkovského (i já, když jsem starší)
Tahle paní si ale vyloženě POČKÁ.
|
susu | •
|
(29.6.2011 6:56:12) Taky považuju za normální pozdravit první, pokud jsem si jako první všimla někoho, s kým se zdravím. Přijde mi divné jít proti němu, pořád mlčet a čekat a až pak mu milostivě odpovědět.
|
Kudla2 |
|
(29.6.2011 9:00:05) susu, přesně tak... to bych možná udělala mladšímu muži - hulvátovi, který by to dělal pravidelně mně, a měla bych pocit, že mu dělám schválnost.
Vůči mladšímu muži, který mě normálně vždycky zdraví, bych to ale považovala za hulvátství od sebe.
|
|
|
|
|
|
|
Klára + batole |
|
(27.8.2011 22:30:50) Líbí se mi Váš názor, sama mám pedagogické i psychologické vzdělání, snažíme se synům být vzorem. Zdravím nahlas a pěkně artikuluju v lékárně, na poště, ve školce, v obchodě, v rodině... Ve školce se paní učitelka 2 roky se všemi vítá podřepnutím na jejich úroveň a podáním ruky, pozdravením, přesto 5ti letý syn nezdraví. Nenapomínám ho před lidmi většinou (jen třeba ve školce po takové reakci ještě jednou sama NAHLAS řeknu, "Dobrý den!" a třeba se ho dotknu ramene apod.), obvykle mu poté, co soused zajde za roh řeknu - Pan soused by měl určitě radost, kdybys mu popřál hezký den, to se tak dělává, mně taky udělalo radost, že nás pozdravil..atd. No, a stejně NIC. Určitě by ho "neubylo, kdyby klápnul hubou" , ale je prostě nějak zablokovanej a nevidím jinou cestu, než opakovat vše stále dokola. Takové to dětské "pápá" a "ajoj!" dělal skoro na všechny, teď nepozdraví obvykle ani babičky, prostě nikoho, maximálně "udělá miminko" a zažvatlá něco, co má být asi pozdrav...
|
|
|