Klarisanek |
|
(8.3.2012 9:58:03) Nevim proc taky na Rodine kazdy prispevek ci clanek o cisarskem porodu prozivaji zeny jako svoje selhani. Ja za svoje selhani povazuju pouze to, co jsem mohla 100 procentne ovlivnit a bud jsem to neudelala, nebo to udelala spatne. Okolo sebe mam jen zenske, ktere se kvuli cisari vubec netrapi a soustredi se jen na dobry a zdravy vysledek, at uz s camfourkem nebo bez. Autorka se trapi pocitem selhani, ja ji naopak obdivuju, jak prestala takove silene komplikace.
|
Carlin |
|
(8.3.2012 10:26:00) Deniso, znám kolem sebe pár kamarádek, které taky porod císařským řezem berou jako svoje selhání. Té jedné trvalo dva roky, než si to přestala vyčítat. Myslím, že to je velice častá reakce.
A taky ty porody byly vyvolávané kvůli přenášení (které nejspíš přenášením nebylo). Možná, že bez těch všech zásahů by to dopadlo jinak...
|
Kahlan+5 |
|
(8.3.2012 10:43:19) Ono je asi dost podstatne to, jestli jde o cisar kvuli nepostupujicimu porodu, nebo o planovany. Ja sla na cisare po dvou prirozenych porodech do vody kvuli selhavajici placente, proste normalni porod by dite nezvladlo. Takze pocit selhani jsem nemela absolutne zadny. Ale fakt je, ze cisare nepovazuji za porod, ale za operaci...i ty pocity po prirozenem porodu a po cisari jsou naprosto jine, chybi endorfiny, je to proste takove sterilni.
Jinak tedy autorka si opravdu uzila:-(
|
|
Klarisanek |
|
(8.3.2012 10:44:00) No tak to ja si myslim uplny opak, jak mohlo byt neprenasene dite kdyz melo pres 4 kg a 58!!! cm. To meli cekat az bude mit kilo 5? Naopak si myslim, ze bylo prenasene dlouho. Ono na matku prirodu se nekdy spolehat opravdu neda a smahem odsuzovat zakroky vyvolavajici ci urychlujici porod je taky blbost. Dle meho doktori nepochybili tim, ze zasahovali do nejakeho prirodniho prubehu porodu, ale tim, ze to udelali pozde. Ja osobne chtela vyvolat porod na den terminu, coz se taky stalo a dite melo 3,90!!!, vzhledem k me uzke panvi to bylo hodne na hrane. Kdybych spolehala na matku prirodu, nebo na obvykle postupy lekaru, tak by dite melo 5,5 kg, protoze v CR mi spocitali TP o tyden dele (holt v kazde zemi trva gravidita jinak dlouho ) a jeste by me nechali 10 dni prenaset.
|
Markéta, kluci 10 a 3 | •
|
(8.3.2012 11:19:45) Jako myslíš, že by pro sichr všechny porody měly být vyvolávané přesně v den předpokládaného porodu?
|
Klarisanek |
|
(8.3.2012 12:03:59) A tvrdim to snad, zalezi samozrejme na prani matky a na okolnostech, ktere by meli doktori co nejlip zmapovat, ale jak vime ani UTZ neni dost presny. Kamaradka neonatolozka z jedne nejmenovane porodnice rika, ze prenaseni takovou dobu je blbost, neb zaznamenavaji zvysovani poctu deti udusenych na pupecni snure u matek co prenaseji. Nikdo jeste neprisel na to, proc v soucasne dobe tech pripadu oproti minulosti tak pribyva.
|
|
|
Theend |
|
(8.3.2012 20:17:36) Můj druhý syn měl 4 kila, přenášený nebyl - rodila jsem asi 2 dny po termínu a porodila jsem ho normálně a bez natržení, cca na 2 zatlačení. Pokud žena nemá úzkou pánev, tak 4 kila nejsou zase tolik, podle mě. Je pravda, že jsem nebyla v poloze ležmo, ale v kleku. Jestli by to šlo ležmo si nejsem jistá.
|
|
koliha |
|
(12.3.2012 10:09:01) Deniso, já mám dětí 5 a žádné nebylo drobek - 3,88kg slečna, 3,90kg první syn - oba v termínu. Další syn měl 3,90kg 10dní před termínem a šel sám, třetí syn byl vyvolávaný 14 dní před termínem a měl taky 3,90kg. Poslednímu jsou 2měsíce, byl na den přesně a vážil 4,05kg. Ona ta váha není o přenášení...
|
|
koliha |
|
(12.3.2012 10:14:59) Deniso, já mám dětí 5 a žádné nebylo drobek - 3,88kg slečna, 3,90kg první syn - oba v termínu. Další syn měl 3,90kg 10dní před termínem a šel sám, třetí syn byl vyvolávaný 14 dní před termínem a měl taky 3,90kg. Poslednímu jsou 2měsíce, byl na den přesně a vážil 4,05kg. Ona ta váha není o přenášení...
|
|
světýlko |
|
(15.3.2012 7:43:31) Deniso,můj syn(čtvrté dítě v pořadí)měl 4,88kg!!!Díky preeklampsii se narodil sekcí.
|
|
|
|
Binturongg |
|
(8.3.2012 11:09:34) Deniso - myslím, že pocit selhání se dostavuje fyziologicky u žen, které císaře neplánovaly - mají pocit nedokončenosti...
Zaplaťpámbu za své dva SC! Plánované, v pohodě - navíc se taky nejedná o žádnou srandu, takže nemám pocit, že bych ty děti dostala zadarmo
|
Vráťa, kluci (5, 3, 1) | •
|
(10.3.2012 18:24:23) Mám za sebou dokonce 3 císaře a ani u jednoho pocit selhání nemám. První byl plánovaný (malý byl koncem pánevním a podle ultrazvuku žádný drobek), druhý, ač jsme do poslední chvíle doufali, že proběhne spontánně, nakonec skončil také císařem (tentokrát se dítko rozhodlo, že si pobyt v břiše prodlouží o 14 dní po TP) a vyvolat porod uměle nemohli kvůli již předchozí sekci. Třetí dítě, které jsme si ještě přáli, nakonec mělo cestu na svět jasnou - pouze císařským řezem. Naštěstí všechny dopadly dobře a jakým způsobem přišly na svět, neřeším. Naopak. Momentálně se mi to hodí, protože jak jsou dítka ještě malá a zvídavá, je mnohem snažší jim ukázat jizvu na břiše a vyprávět si s nimi, že je pan doktor vytáhl z bříška. Jednoho, druhého i třetího )
|
|
|
Katka, kluci 9 a 13 | •
|
(8.3.2012 13:45:40) Ten pocit selhání nemá žádné rozumové opodstatnění, ten tu prostě je. Mohu srovnávat pocity po porodu císařem a po porodu spontánním a vím, jak jsem na tom v obou případech byla. Po císaři jsem hledala cestu k mrněti dlouhé měsíce, byla jsem nešťastná, tak nějak divně zklamaná a permanentně vyčerpaná, ptej se proč - já prostě nevím.Po porodu druhého kluka normálním způsobem jsem zažívala štěstí, které jsem bohužel při tom prvním vůbec nepocítila.... te´d si zase vyčítám toto, že prvního syna jsem nedokázala takhle přirozeně a hned bezvýhradně přijmout. Až mnohem později jsem si o tomto něco přečetla, že je to častý problém po císařích... možná by bývalo stačilo, kdyby mi to tenkrát někdo trochu vysvětlil. Takhle všichni je říkali : bu´d ráda, že máš zdravé dítě a zapomeń na to, co se dělo...To, že někdo ten problém nemá, neznamená, že neexistuje.
|
Vladka a Mishell |
|
(12.3.2012 9:06:20) Katko,ja si myslim,ze vubec nemas pravdu.Ten cit vubec nezalezi na cisari nebo prirozenem porodu.Moje sestra ma za sebou dva prirozene porody a rikala,ze k prvnimu ocekavanemu ditku na ktere se tesili si taky musela hledat cestu.Proste se ,,stavala matkou,, mela pocit to dite ochranovat a delat pro nej to nejlepsi,ale jeste tam nebyla ta uplna materska laska,tu sestra pocitila az po nekolika tydnech snad.U druheho rikala,ze se zamilovala hned.Ja si myslim,ze vzdy to poprve je takove cele nezname a musime si tim projit vsechny a nemyslim,ze zalezi na zpusobu jak prisly na svet.Jednou jsou to nase deti a jestli se narodily prirozene ci cisarskym rezem je pro me banalita.Ku prikladu,[pokud se ja tesim na svou kamaradku je mi uplne jedno jesteli za mnou prijde pesky nebo si pristavi vrtulnik u me na zahrade.tesim se prece na ten vysledny bod.
|
|
|
Huhika, J02/10+J01/12 |
|
(8.3.2012 14:24:54) Já autorku naopak naprosto chápu. Moje porody měli zhruba podobný průběh až na to drama s krvácením, obě děti přes 4kg. U prvního jsem si ani nepředstavovala, že bych měla rodit císařem, ale když mě po příchodu do porodnice s odteklou vodou a s kontrakcema po 2 min nutili ležet a pumpovali do mě oxytocin, vědela jsem, že je to špatně a neozvala jsem se nijak razantně,moje chabé pokusy totálně ignorovali. Tak tam je u mě ten pocit selhání, že to mohlo dopadnout možná jinak, kdybych si trvala na svém, jak jsem to cítila! U druhého jsem byla odhodlána rodit přirozeně, všechno vypadalo perfektně, váhový odhad dobrý, jenom malý se prostě rozhodl, že se narodí až o 14 dní později. A to bohužel az ve chvíli, kdy jsem byla hospitalizovaná a podepsala souhlas se sekcí. Místo ráno plánované sekce ve spinálu mě nakonec donutili znova absolvovat akutní v celkové anestézii. Nedokázala jsem ukecat ani těch pár hodin navíc, aby mi to udělali ve spinálu. Taky jsem mohla trvat na svém a operaci odmítnout. A vím, že jsem u toho taky umřít já nebo dítě, nebo taky ne. Už se to nedozvím,a bude mě to asi ještě nejakou dobu trápit. A to nemluvím o problémech s kojením, které mám ještě ted 2 měsíce po porodu,obávám se, že lepší už to ani nebude.
|
Jana + 3 rošťáci |
|
(8.3.2012 14:53:22) Mám tři děti - první normální porod v termínu hlavičkou, druhý také v termínu, ale zadečkem a třetí akutní císař, ale také v termínu. Raději 2x rodit KP, než dobrovolný císař!!! Ale navzdory tomu jsem nikdy neměla pocit selhání, dítě bylo zdravé a živé a navíc jako jediné kojené!!! Po aktuním císaři jsem se rozkojila nejlépe!!! Ale první dvě nekojení byla z důvodu vpáčených bradavek, což mi řekli po DRUHÉM porodu....
|
Huhika, J02/10+J01/12 |
|
(8.3.2012 15:10:19) Moje sestra se taky rozkojila po SC jenom tím,že odsávala, ze začátku ani nemohla kojit. Já jsem asi nekojící,teda kojím pořád a často, ale nestačí mu to a nedokážu zvýšit tvorbu, i když odsávám, piju čaj, beru homeopatika. Nevím,co dělám špatně.
|
Dobra1 |
|
(8.3.2012 15:27:29) Nejspíš neděláš špatně nic. Já první dítko přikrmovala od porodnice, po každém kojení, do půl roku stříkačkou, pak dudlíkem. Zkoušela jsem všechno možné, nepomohlo nic. U druhého to bylo totéž. U třetího se mi podařilo začít plně kojit po dvou měsících, teď po měsíci. Moje zkušenost je, že pokud celková dávka dokrmu, který dítě potřebuje za den, zůstává nějakou dobu přibližně stejná, je šance se rozkojit, pokud se to pomalu zvyšuje, spíš není. Taky jsem tentokrát začala pít čaj z Jestřabiny lékařské + kojící čaj, který ji obsahuje, myslím, že to taky pomohlo. Někdo to tu doporučoval cca před 3 týdny.
|
Huhika, J02/10+J01/12 |
|
(8.3.2012 15:57:49) Tak jestřabinu bych ještě mohla zkusit. Nehodlám se jen tak vzdát, i to málo,co má ode mně má mi za ty přijaté protilátky stojí. Utěšuji se tím, že mu to třeba pomohlo ustát jenom s mírním kašlem chřipku, kdy lehl zbytek rodiny s horečkami. Akorát ten týden odmítal příkrm z láhve vůbec, byl jenom na prsu. Jestli mu bylo špatně a neměl chuť,nebo ho to víc dráždilo při pití,nevím. Teď se jeho spotřeba zase zvyšuje, i když zatím nedosáhla předchozí množství. Vzdám to, až když toho sám bude chtít nechat. Zatím mu naštěstí míń chutná láhev (hadičku jsme vzdali asi po měsíci, s tím,že už se asi nerozkojím)
|
|
|
Vladka a Mishell |
|
(13.3.2012 14:05:42) Huhiko,ja byt tebou bych to moc nehrotila.Kdyz jsem ja kojila,mela jsem mleka haba dej,porad jsem odstrikavala do mrazaku ,,kdyby nahodou,, kdybych si nedelala zasoby,tak hned po sundani vycpavek v podprsence mi mleko strikalo na metry daleko,pred kazdym kojenim jsem musela odstrikat aby se mala chudinka nezadusila tim proudem a stejne chtela byt porad prisata a pit,snad kazdou hodinu plakala a drala se k prsu,bylo to strasne vycerpavajici,nikam jsem nemohla s takovymi intervaly kojeni....Tak jsem to konzultovala s mou mamkou,(zila jsem v zahranici a doktorka tam mi tvrdila,ze je lepsi krmit umelou vyzivou-tak s ni jsem nekonzultovala nic)ktera mi rekla,ze asi malo jim,tak dite ma plno mleka,ale neni pro neho dost vyzivne.Tak jsem zacala jist......Za kazdou cenu jsem chtela kojit co nejdele,mala mela teprve par tydnu,tak jsem si myslela,ze se to zlepsi.No a jak jsem zacala jist vysledek byl,ze mala stejne chtela byt porad prisata,ja jsem pribrala 17 kilo behem dvou mesicu a vystresovalo me to tak,ze jsem to mleko stejne postupne zacala ztracet,po 3 mesicich veku male uz nezbyla ani kapicka,tak jsme presli na Nutrilon a i kdyz to nebylo to nejlepsi co jsem male mohla dat byly jsme obe spokojenejsi.Konecne jsme mohli jit ven na prochazku delsi nez 10 minut,ja jsem se nestresovala a bylo nam fajn.Materske mleko je to nejlepsi co muzeme detem poskytnout ale nic by se nemelo lamat pres koleno si myslim.Zkus to prodiskutovat s nekym,kdo ma vic zkusenosti,snad ti budou moct poradit.
|
|
|
Vladka a Mishell |
|
(13.3.2012 13:52:53) Jani,tak ty uz jsi si vyzkousela snad vsechny varianty porodu ty vpacene bradavky ti zjistili az po druhem diteti,jo?to teda ziram.Ja sice nevim jak to vypada nebo jak se to projevuje,ale to ti sestra v porodnici nepomahala se zacatky kojeni,ze si toho nikdo nevsiml?
|
|
|
|
Ilona a holčičky | •
|
(9.3.2012 12:38:16) Souhlasím. Žádný pocit selhání. Vím o čem mluvím, první porod mi trval 59 hodin a byl ukončen císařem. Nic jsem si nevyčítala, protože jsem byla ráda, že už je konec. Druhý porod jsem měla plánovaný císař, protože bohužel nemůžu porodit přirozenou cestou. Nikdy jsem ani na chvíli nepřemýšlela o tom, že kvůli císaři mám děti míň ráda, nebo ony mě. Autorce ale přeju pevné zdraví a pohodu.
|
|
Epepe |
|
(9.3.2012 17:03:40) Deniso, sytý hladovému nevěří.
|
|
Liška s banem :) |
|
(11.3.2012 10:42:24) Deniso - také z toho mám podobný pocit.
Aby měl někdo pocit selhání, musí toho hodně od sebe očekávat. Očekávat něco od porodu je hloupost - je to nekontrolovatelný proces, který si žije svým vlastním životem. Matka ho může ovlivnit jen do určité míry. Stejně tak nedokáže ovlivnit, jestli bude zaplavena či ne hormony po porodu. Vyčítat si jejich nedostatek je další hloupost, která jen otravuje život.
|
|
|