hokkaid |
|
(29.6.2012 10:04:37) Říčana jsem jako autora měla vždycky ráda, vynikající je např. jeho publikace Cesta životem - a tuhle jeho úvahu bych hned podepsala
|
Ropucha + 2 |
|
(29.6.2012 11:13:10) Přidávám se, také jsem pana Říčana ráda četla a s jeho slovy souhlasím. Za vysvědčení jsem nikdy nic nedostávala, a to jsem byla na ZŠ premiantka. Bralo se to jako samozřejmost, odměnou bylo to vysvědčení samotné. Svým dětem dávám knížku jako symbolické ocenění za celoroční práci (a také, aby si měly co vzít s sebou ke čtení na tábor ) a chodíme do cukrárny nebo si uděláme slavnostnější oběd, ale je to spíš oslava začátku prázdnin, než dary "za jedničky". Z těch jedniček mají děti radost i bez darů, jsou rády, že něco zvládly, a vědí, že já mám radost s nimi. Nového mobilu nebo jiného "cajku" nám k tomu netřeba
|
Myšutka* |
|
(29.6.2012 13:30:21) Já jsem taky bývala premiantka, bralo se to jako samozřejmost... Vždycky mě hrozně mrzelo, že ostatní děti šly s rodiči do cukrárny, slyšela jsem jak dětem říkají "jsi šikulka" atp. Tak jsem se na učení v sedmé třídě vykašlala. Proč se snažit, když to nikdo neocení? Známky pro mě pochvalou nebyly, nevím proč, prostě mi byly fuk, toužila jsem po ocenění ze strany rodičů. Ti mi vtloukali do hlavy, že se "učím pro sebe" a podobně, což dneska uznávám, ale pochopila jsem to částečně až těsně před maturitou a na plno až v praxi! Takže u svých dětí dobré známky za samozřejmost nepovažuji, pokud vidím, že překonaly nějaký náročnější úsek (pro dceru šlo třeba o vyjmenovaná slova), tak to dám najevo a po předání vysvědčení si děláme vždy malou oslavu. Pokdu jde o dárky, tak po první třídě obě děti dostaly větší dárek, něco, o čem jsem věděla, že po tom touží. Ne za známky, ale jako ocenění, že zvládly pro ně náročný rok a že už nejsou "maličcí". Je to určitě i to tom, v jakém prostředí děti žijí. Kdyby to neslavil nikdo kolem nás, možná bychom to dělali jinak, ale moc dobře si pamatuju, jak jsem bývala smutná, když ostatní děti šupajdily na zmrzku a tak já seděla sama na schodech s klíčem na krku a seznamem úkolů v ruce...
|
Pavla | •
|
(29.6.2012 13:57:32) Přesně tak, já jsem nebyla mezi nejlepšími, ale jako dcera učitelky, jsem nikdy nesplnila požadavky mojí matky. Takže přesně jak popisuješ, mě též bylo líto, že mě nikdy nikdo nepochválil, a také jsem bývala smutná, že ostatní jdou na zmrzku a já nic. Bylo vždycky co zlepšovat!!!! Dětem za snažení koupím co si přejí, podle toho jak je vidím celý ten rok pracovat. Pokud se snaží a není to úplně nejlepší i tak dostanou dárek.
|
|
Ivulle |
|
(29.6.2012 21:53:17) Taky mi přijde hezké ocenit na konci roku to celé snažení. Jasně, že se děti učí pro sebe a pro radost z poznání, ale vždyť i já jsem se na vysoké šla po zkoušce vždycky nějak "odměnit". Udělat si nějakou radost. A nebo když si vezmeme třeba dárek, který dostane manželka po porodu dítěte - taky přeci to dítě nevytlačila kvůli dárku, ne? V životě existuje x-situací, kdy se lidé vzájemně obdarovávají, aby ještě umocnili tu radost, že se v něčem dobrali zdárného konce. Tak proč vysvědčení z těch situací vyřazovat..?
|
|
|
Kudla2 |
|
(29.6.2012 22:06:14) Myslím, že je potřeba završení školního roku nějak oslavit, takže my na tu zmrzku nebo do cukrárny jdeme (zbytek roku jim to vcelku úmyslně odpírám, aby jim to nezevšednělo) a nějaká drobnost za výzo taky je.
Moc pana psychologa nechápu - jasně že se člověk učí pro sebe, ale výsledky se dostaví až za hodně dlouho a nevidím důvod, proč se na té dlouhé cestě občas neodměnit. Naopak si myslím, že je škodlivé uvažovat stylem "odměním se, až bude všechna práce hotová", nebo "odměnou je mi sama práce a nic dalšího netřeba". Nevím jak kdo, ale já nejsem žádný Mirek Dušín a občas potřebuju nakrmit to zvířátko v sobě, a moje děti zrovna tak.
Moc se mi líbí, co píše Myšutka s tím povídáním o tom, co se jim ve škole povedlo, na co vzpomínají nebo to o tom, jak to bylo dřív. To by myslím stálo za "okopírování" .
|
.kili. |
|
(30.6.2012 10:28:52) "Moc pana psychologa nechápu - jasně že se člověk učí pro sebe, ale výsledky se dostaví až za hodně dlouho a nevidím důvod, proč se na té dlouhé cestě občas neodměnit. "
Tak tak. Jen bych polemisoval s absolutním pojetím, že se dítko učí pro sebe. To sice jistě také, ale nechť si každý rodič sám sobě vyhodnotí, zda školní výsledky jsou mu lhostejné nebo ne. A pokud ho těší, že jeho dítko má dobré či dokonce skvělé výsledky, pak by svou potěchu měl vzít i jako něco, co mu dítě přineslo a tak to i odměnit, kor když je dítko šikovné a spolehlivé natolik, že se s ním není třeba učit a stačí jen sledovat jeho výsledky .
Učíš se pro sebe a pro svou budoucniost, v níž se i díky tomu učení uplatníš a třeba i o mne lépe postaráš, mně nyní činíš radost (případně nezatěžuješ starostmi) a za to Tě odměním a i poděkuji i kdyby mi vy vyčítali všichni psychologové světa.
|
Saina | •
|
(30.6.2012 12:05:00) Přesně tak. Když si vezmu kterýkoliv článek o hubnutí pro ženy, ve všech je hned druhá nejdůležitější věc: odměňujte se za každý malý úspěch, dávejte si postupné malé cíle a za jejich dosažení si udělejte radost... takže dospělá ženská, co hubne kvůli sobě, se má doměňovat jak to jde, aby se motivovala, ale dítě, co si význam vzdělání ještě moc neuvědomuje, ne? To mi přijde i z toho psychologického hlediska zvláštní... Děti ještě nemám, ale až je mít budu, rozhodně budeme konec školního roku a výzo slavit! Stejně jako to dělali a dělají naši s námi a je to moc hezký zvyk...
|
|
|
Lída+2 |
|
(2.7.2012 10:09:49) Kudlo, souhlasím.....sama potřebuju odměnu....poslední 2 měsíce mají tolik akcí a skloubit to se školou je náročný i pro rodiče. I oni si zaslouží odměnu. TAkže my se 2x za rok sebereme a jdeme na stejky
|
|
|
|
1.3Magráta13 |
|
(29.6.2012 21:58:03) Měla jsem to štěstí, že jsem v životě nikdy neslyšela větu "Když budeš mít samé jedničky (vyznamenání, žádnou trojku atd.), dostaneš...." Vždycky jsem za vysvědčení dostala nějakou maličkost a později nějaký malý peníz se slovy "Kup si něco, co sama chceš..." Vysvědčení byl pro nás vždycky spíš slavnostní den, to že končí škola a máme 2 měsíce volno na odpočinek.
Stejně to mám i se svými dětmi. Dcera měla průměrné vysvědčení. Ano, udělalo by mi radost, kdyby mělo lepší průměr, ale nemá, tak co. Vím, že se snažila a že by i sama ráda lepší známky. Takže jsme zašli společně na oběd a zmrzlinu, radovali se z toho, že už zítra začínají prázdniny a při té příležitosti pravda zakoupili jedny super boty, které bych stejně koupit musela
|
|
|