Ahoj,při narození syna manželce zjistili nádor žaludku a po pul roce neuspěšné léčby zemřela.Od první vteřiny co se Filípek narodil jsme spolu a starám se o něj od A až po Z.Za tu dobu jsme si vytvořili vzájemné pouto,ale musím dodat že začátky byly těšké.Myslím si že žena má vrozený cit pro péči a hlavně je s dětskem od prvních okamžiku početí,po narození jsou už sehraná dvojce.My jsme si museli na sebe zvykat.S odstupem času to vidím o proti ostatním mužum jako výhodu a hlavně štěstí být u každého pokroku a kručku v před svého syna.Filípek je krásnej a zdravej kluk a už ted mě hrozí představa že se vrátím do zaměstnání a přijdu o celodení kontakt s ním,ale jako samoživitel bohužel nemám na výběr.... PS.Držím palce všem mužum kteří to zkusí a hlavně zvládnou...