Milá Hanko,
skutečně si nerozumíme. Nepocházím z rodiny s genetickou zátěží. Příčina mentálního postižení mého bratra je stále nevysvětlena. Rovněž i vady a následná úmrtí mých 4 dětí nebyly zaviněny genetickou poruchou mojí, manžela ani našich předků. A věřte, že se na mě naše lékařská elita "vyřádila". Opakuji: jsem zdravá jako řípa, manžel a holčičky také. Přesto jsme zažili takové peklo.
Považovala jsem za nutné zareagovat, když první ohlasy na Váš článek byly ve stylu: "velmi závidíme maminkám v SRN". Nemyslím, že je co závidět. Můžete se cítit (i být) naprosto zdravá a přesto se Vám může přihodit totéž. A nikdo Vám pořádně nevysvětlí, jak je to možné. Stejně, jako nám nikdo nedokázal říci, proč je první dítě zdravé, další 4 plody defektní a šesté miminko zdravé.
Před rokem 1989 bylo v ČSSR ročně evidováno 18 - 23 % narozených dětí s těžkou vrozenou vadou. (S největší pravděpodobností ze stejného důvodu, proč ČSSR silně zaostávala i v průměrné délce života.) Jelikož tato čísla byla ve srovnání s evropským průměrem alarmující, zavedla se postupně plošná genetická vyšetření. Ne z rozmaru českého zdravotnictví ale s cílem dostat se na úroveň vyspělých států. Pokud čísla 5 - 10%, která uvádíte, se vztahují i na ČR, je to i díky zavrhovaným AFP testům.
Souhlasím s Vámi, že by žena měla mít možnost výběru. Ale argumentace vlastním zdravím je zcestná.