Jano - jak si tak pročítám diskuzi, nezůstala na tobě nit suchá ... Mám pocit, že z velké části právem. S tím placením si to trochu přepískla, z čeho si tedy myslíš, že se hradí výdaje na zdravotnictví, když ne z našich a tedy i tvých daní??? Ale nechci mentorovat, neb jsem ekonom a mám tedy k daním a finančním věcem obecně blíž než ty, čímž tě samozřejmě nechci urazit, já zas vůbec nerozumím píchání injekcí a neporadila bych si ani s obvázáním říznutého prstu.
Byť velmi nerada, protože si takzvaně "nosím" do vlastního hnízda, ale trochu ti musím dát za pravdu s tou hysterií. Myslím, že některé těhotné to opravdu přehánějí, jsem ve 39.týdnu a zuby nehty se zatím bráním neustále si na něco stěžovat, dělat, že mi je špatně (i když je) a neustále někoho buzerovat. (ale vůbec netuším, jak zvládnu porod, z toho mám fakt vítr a možná budou všechna předsevzetí pryč!!!) Ale na druhou stranu je pravda, že pracuješ s rizikovým materiálem (prosím, berte to jako těžkou nadsázku), takže kdybys to nemohla snášet v pohodě, bylo by pro tebe lepší například v laboratoři promíchávat kádinky...
Ale dost, jak jsem již psala, nemám ještě za sebou porod, takže nevím, do čeho jdu, ale přístupem lékařů a sester v Podolí jsem hrozně mile překvapená. Po všech hrůzách, které jsem si vyslechla a přečetla třeba na webu - jak se tamhle chovali neurvale, jak onde na rodičku řvali, jak se nikdo nestaral - mi zatím Podolí připadá jako to soukromé sanatorium, kam nás odkazuješ. Lékař, který mě viděl jednou, si mě pamatuje, ptá se mě, jestli nejsem smutná, že se nesměju, vše mi trpělivě vysvětluje, i několikrát, protože už mi bříško trochu tlačí na mozek... sestřička, před kterou se jen mihnu v poradně, se na mě další den na chodbě usměje a optá se, zda je všechno v pořádku a prostě tak. I před padající strop jsem se zatím ve své více než 30-leté historii zatím nesetkala s milejším lékařským zacházením. Ale nechci to zakřiknout!!!!!! Takže říkám znovu ZATÍM. Snad se to proboha nezkazí tím porodem ...