Článek se mi rovněž moc líbil a autorce přeji mnoho štěstí v další práci! Kéž nikdy nezakusí pocit vyhoření ani v českém ani v jiném školském systému. Působí na mne jako člověk, který je schopen žákům ze sebe předat mnohé, jako ten "kdo může zapalovat, neboť sám hoří", tedy dělá svoji práci se zaujetím a vnímá ji jako poslání, což už dnes není tak obvyklé.
Sama mám zkušenosti jak vlastní pedagogické (VŠ učitel), tak i zprostředkované se školstvím zahraničním - moje dcera již třetím rokem navštěvuje internacionální školu s britským curriculem, poněvadž žijeme v zahraničí, a jsme s touto školou vcelku spokojeni. Jinou otázkou je, že ji doma učím ještě navíc podle osnov českých, poněvadž v brzké době plánujeme návrat do Česka a ona bude pokračovat na běžné základní škole, pouze s rozšířenou výukou anglického jazyka. Pokud jde o eventuální výchovné problémy, řekla bych, že alespoň zde, na prvním stupni, je jich tady v Asii daleko méně, než u nás doma. Nelze ovšem samozřejmě srovnávat primary school s high school, kterou navštěvují mladí lidé v obtížném pubertálním věku. Jen mne v této souvislosti napadá že jsem tu ještě neviděla žádného žáka ani staršího studenta s mobilním telefonem, jejichž užívání na půdě školy striktně zakazuje školní řád a rodiče i děti jej, na rozdíl od škol českých, bez výjimky dodržují.

Přeji pěkný den a za článek ještě jednou děkuji.

Jana Fuksová