Ahoj,
se zájmem jsem si přečetla diskusi geny/výchova.My máme 3děti z dětského domova a myslím,že geny opravdu fungují a výchova také.Jde spíš o to,čemu my osobně přikládáme větší význam.Někdy je to asi tak,že pozitiva přikládáme výchově-rádi se pochválíme a negativa svedeme na geny.To myslím obecně.Pravda bude asi uprostřed,dítě má přeci i dobré geny a my v něčem výchovu nezvládnem.Jde,podle mého,spíše o to,připravit dětem pěkné dětství,provázet je na jejich startu do života láskou a vše ostatní brát s rezervou.Máme i vlastní dítě a jeho geny také neřešíme.A co když nám právě ono připraví horké chvilky?Na naše geny to asi nesvedeme,přitom je možné,že po nás naše špatné geny zdědí.Nejde tedy o problém přijetí dítěte takové jaké je?I s jeho geny?Tím nechci celou věc nijak zlehčovat,jen se to snažím vidět jinak.Je pravda,že děti si v sobě nesou mnohé a nejsou to jen geny.Jsou to i zážitky z prenatálního života,z prvních měsíců života.A zde se,možná,zakládá na opravdové problémy v duševním a citovém vývoji dětí.Vývojová psychologie zde hovoří jasně.Ale chtěla bych vás všechny povzbudit,osvojené děti mají podobné problémy a radosti jako vlastní.Některé jich má více,některé je andílek,s každým se dá hrát a mazlit,každé zlobí a každé čeká na naše pohlazení,povzbuzení.Každé je drzé i milující.Je samozřejmě třeba si přiznat,že problémy tu jsou.My sami jsme si vzali 2-letého chlapečka s těžkou minulostí.Je těžké milovat dítě,které vás odmítá a ignoruje,ale čas je dobrý lékař.Přestože s ním je mnoho problémů,je mu 7let,já jsem přesvědčená,že právě on nám stonásobně vrátí vše,co do něho vložíme.Možná se zklamu,ale na tom mi příliš nezáleží.Věřím,že má energie věnovaná mým dětem má smysl a snažím se jim věnovat lásku a důvěru v jejich budoucnost.Já vím,takhle napsané to vypadá idylicky,ale 4 děti to je někdy pěkná fuška,tak se mi stává,že trpělivost zmizí a nastupuje Itálie,jak říká můj manžel.Ale věřím,že naše budoucnost bude dobrá.Víte ono jde také o to,nedělat si velké plány v tom,kam to děti dotáhnou,ale to platí obecně.
Končím,mějte se a nebojte se genů,výchova sice nezmůže všechno,ale to,co dáte dítěti už mu nikdo nevezme.A kde by třeba skončilo?Proto má smysl dávat domov i problematickým dětem.Je třeba si odpovědět na otázku-co od toho očekávám já?
Všechny moc zdravím.