Než začnu psát, tak díky Martino a ostatní, které pochopily, co chci naznačit a zastaly se mě. Vidím, že mnohé nic nepochopily. Jsem dětskou sestrou 20 let a svou práci velmi miluji. Není nic krásnějšího, než držet v rukou malého růžového voňavého tvorečka a vidět šťastnou maminku. Velmi mě ale dopálí, když některá napíše, jak moc si mě platí a jak jsem povinna skákat, jak ona pískne, protože mám za to od ní fůru peněz. To přece opravdu není pravda. Ano, platíme si pojištění, ale přiznejme si, že je to částka velmi malá, ano, přispívá celý národ i tím, že s každého rohlíku platí daň.Pokud by ale každá musela zaplatit do posledního haléře celý pobyt, porod a následnou péči, asi by se nedoplatila, to musí vědět i sestry, které na tuto stránku napsaly a tak hrozně mě kritizovaly, nejspíš si nikdy nesedly a nespočetly si, kolik co stojí. Věřte, že jsem si tu práci dala.Nechci, aby mi pacienti líbali nohy, je mou povinností se oně postarat, ale základní pravidla slušného chování požaduji, ani sestra totiž není služka a děvečka pro všechno, aby musela poslouchat mnohdy sprosté a urážlivé výpady matek ijiných pacientů. I když jsem nemocná, tak na slušné chování nezapomínám, věřte, že vím, o čem mluvím. Sama jsem chronicky nemocná a i když mi bylo mnohokrát velmi zle, tak na pozdrav a poděkování jsem nikdy nezapomněla, patří to kzákladům slušného chování a neomluví to ani přecitlivělost po porodu.