Víte, jak lékaři poznají, že vaše těhotenství a vývoj dítěte probíhá tak, jak má? Přečtěte si podrobnosti o vyšetřovacích metodách v těhotenství.


Prenatální vyšetření můžeme rozdělit do dvou základních skupin, jsou to metody neinvazivní, kam řadíme např.b ultrazvuková vyšetření a vyšetření krve těhotné ženy.
Druhou skupinu tvoří vyšetřovací metody invazivní, mezi které patří např. odběr plodové vody, choriových klků či pupečníkové krve plodu. Během těhotenství absolvuje u nás každá žena, která pravidelně navštěvuje těhotenskou poradnu, celou řadu vyšetření, převážně neinvazivních, které jsou dnes předepsány jako standardní péče o těhotnou ženu.
Invazivní metody jsou pak indikovány ve speciálních případech či pokud jsou nepřesvědčivé výsledky jednodušších neinvazivních metod. Indikace k prenatálnímu invazivnímu vyšetření může vzejít od genetika, který na základě znalosti anamnestických údajů a rodinné genetické zátěže doporučí některé z těchto vyšetření. Dalším důvodem k postoupení vyšetření některou z těchto metod může být podezření na postižení plodu z ultrazvukového vyšetření.
Rozlišujeme několik metod invazivních, patří sem amniocentéza - odběr plodové vody, odběr choria, placentocentéza, odběr pupečníkové krve. Dále metody endoskopické, kdy se do dutiny děložní zavede endoskop s optiku, což umožňuje sledovat plod vizuálně. Z dalších vysoce specializovaných metod můžeme ještě jmenovat odběr vzorků fetálních tkání, např. jater, kůže , svalové tkáně.

Nejčastější a nejznámější metodou prenatální invazivní diagnostiky je amniocentéza, česky odběr a vyšetření plodové vody. Rozlišujeme tzv. časnou amniocentézu – do 15. týdne těhotenství a klasickou amniocentézu, která se provádí většinou v 15. až 18. týdnu těhotenství. Důvodem indikace k tomuto vyšetření je zvýšené riziko genetické poruchy plodu. Doporučuje se všem ženám, které přesáhly 35 let věku, a to proto, že se vzrůstajícím věkem matky roste i riziko genetického poškození plodu. Vždy by však mělo platit, že riziko vyšetření je menší než eventuelní poškození plodu.
Riziko této metody se pohybuje v hodnotách 0,5 až 1 procento, u dvojčat je lehce vyšší. Je to vyšetření, které se dnes většinou provádí ambulantně či s krátkou hospitalizací. Není nutná žádná zvláštní příprava, jen je dobré mít naplněný močový měchýř. Vyšetření probíhá tak, že po dezinfekci pokožky a lokální anestezii, se zavede do dutiny děložní přes břišní stěnu tenká jehla a nasaje se malé množství plodové vody. Odebraný vzorek je odeslán do laboratoře, kde probíhá kultivace buněk, která trvá kolem 14 dní, pak se odečítají výsledky.
Kultivací buněk z plodové vody se dají odhalit závažná onemocnění plodu jako např. Downův syndrom, poruchy neurální trubice, defekty mozku, některé vrozené metabolické vady, defekty břišní stěny. Nejzávažnější komplikace provázející toto vyšetření , ale jak již jsme zmínili v malém procentu jsou infekce a potrat plodu. Nemusíme mít obavy z poškození plodu při vyšetření, protože celý výkon se provádí pod vizuální kontrolou pomocí ultrazvuku.